nahoru

Příběh Jesseho Owense, černošského atleta, který zkazil Hitlerovi olympiádu

Martin Mrázek22. července 2017 • 07:30
"Měl jsem čtyři zlaté medaile, ale těch se prostě nenajíš."
"Měl jsem čtyři zlaté medaile, ale těch se prostě nenajíš."
• foto: 
flickr.com

Nacistická propaganda nikdy nepromarnila jedinou příležitost ke zdůraznění nadřazenosti „árijské“ rasy. Berlínské olympijské hry v roce 1936 jí k tomu ale příliš možností neposkytly. Hlavní hvězdou se totiž stal americký černošský atlet Jesse Owens, jenž dokázal vyhrát čtyři zlaté medaile. Paradoxně k němu ale v nacistickém Německu přistupovali s větší úctou než doma ve Spojených státech.

Tehdejší vláda totiž nade vše toužila ukázat světu obnovenou velikost Německa a případné bojkoty kvůli rasismu by jejich plány narušily. Z ulic proto zmizely antisemitské plakáty, urážlivé malby na zdích byly přebíleny a Goebbels zakázal veřejnou perzekuci berlínských Židů. Owens i jeho afroameričtí kolegové z týmu dokonce mohli bydlet v olympijské vesnici společně s bílými atlety. A při vítězném sprintérském závodu na 100 metrů pak Jesseho jméno skandovalo 100 tisíc Berlíňanů.

Pravdivá není ani dlouho tradovaná historka o tom, jak Adolf Hitler odmítl Owensovi podat ruku. Nacistický vůdce totiž při prvním dni her podal ruku pouze německým vítězům, což se nelíbilo olympijskému výboru, který mu přikázal podat ruku buď všem, nebo nikomu. Hitler se proto už žádných dalších ceremoniálů neúčastnil. Logicky tedy nebyl ani u toho, když na nejvyšším stupínku oceňovali Owense.

I přesto ho ale Hitler neignoroval. „Prošel jsem kolem jeho boxu a on mi zamával, tak jsem na něj taky zamával,“ vzpomínal později americký atlet. Navzdory přesvědčení o nadřazenosti vlastní rasy napsal Hitler Owensovi dokonce dopis, ve kterém mu gratuloval k jeho úžasným vítězstvím. Po návratu domů se pak Jesse nevyhnul hořkému srovnání.

„Poté, co jsem se vrátil do vlasti, po všech těch věcech, co jsem slyšel o Hitlerovi, jsem nemohl jet v přední části autobusu. Musel jsem nastupovat zadními dveřmi. Nemohl jsem žít, kde jsem chtěl. Nebyl jsem pozván, abych si potřásl rukou s Hitlerem, ale nebyl jsem ani pozván do Bílého domu, abych si potřásl rukou s naším prezidentem. Hitler mě nepřehlížel, to Roosevelt mnou pohrdal. Neposlal mi ani telegram.“

Owens byl považován za národního hrdinu, ale na barvu jeho pleti nikdo nezapomněl. Aby se mohl zúčastnit večírku pořádaného na jeho počest, musel použít výtah pro služebnictvo. Jeho rodina nemohla na Manhattanu dokonce ani najít hotel, kde by ji ubytovali. A navzdory obrovské slávě měl problém sehnat peníze. Často se proto objevoval na stadionech jako rozptýlení v přestávkách černošské baseballové ligy, kde závodil proti psům či motorkám.

„Lidé mi říkali, že to je nedůstojné, aby olympijský vítěz závodil proti koni, ale co jsem měl dělat? Měl jsem čtyři zlaté medaile, ale těch se prostě nenajíš.“

Jesse Owens zemřel v roce 1980 na rakovinu plic. Bylo mu 65 let.





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,690
21,750
28,720
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře