Zvětšení prsou je dle Americké společnosti plastických chirurgů v současnosti nejpopulárnější kosmetická úprava vyžadující chirurgický zákrok. Jen v roce 2016 jich bylo v USA provedeno zhruba 290 tisíc. Odhaduje se, že ve Spojených státech má zvětšené poprsí zhruba každá 20. žena. Není tedy divu, že po podobné operaci toužily i ženy v minulosti.
Vůbec první úspěšnou kosmetickou operaci prsů provedl Vincenz Czerny. Rodák z Trutnova vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze a později se stal profesorem na proslulé univerzitě v Heidelbergu. Dloudobě se zabýval výzkumem rakoviny, a tak se seznámil i se zpěvačkou, které odoperoval nádor na levém prsu.
Ta si Czernému při pozdější návštěvě stěžovala, že nyní má na jedné straně propadlý hrudník a to není dobré pro její kariéru. K jejímu "štěstí" jí našel Czerny další nádor, tentokrát na zádech. Ten roku 1895 odstranil a promptně voperoval na místo nádoru původního. Operace se zdařila a opětovné využití tkáně pacientky je považováno na tehdejší dobu za vysoce sofistikované.
To se nedá říct o nápadech jiných lékařů, kteří pro zvětšení prsou zkoušeli používat opravdu takřka vše. Ve snaze napodobit Czerného doktoři do pacientek voperovávali parafín, skleněné kuličky, dřevo, chrupavky z dobytka a těm bohatším dokonce i slonovinu. To zcela logicky vedlo k infekcím, odumírání kůže, jaterním potížím, plicní embolii a v neposlední řadě také ke smrti.
Navzdory děsivým vedlejším účinkům se poptávka po augmentaci prsou v průběhu let pořád zvětšovala. Sexbomby typu Marilyn Monroe pak k trendu ještě přispěly. Japonské ženy si v období 2. světové války dokonce neváhaly píchat silikon do prsou samy, což bohužel vedlo k jeho zahnívání a způsobovalo gangrénu.
V roce 1961 byl nakonec po takřka století hororu představen Dr. Thomasem Croninem a Dr. Frankem Gerowem první silikonový implantát. Ten byl vyzkoušen na fence jménem Esmeralda, která ho nosila několik týdnů, než si začala okousávat stehy. Lékaři proto implantát vyndali a navzdory krátké době testování považovali experiment za úspěšný.
Na konci 60. let pak dorazila silikonu konkurence v podobě fyziologickým roztokem plněných implantátů. Ty byly dokonce jednu dobu populárnější než silikonové, protože žaloby na výrobce silikonových implantátů se začaly množit. Jen v roce 1993 jich bylo podáno 12 tisíc. A některé ženy vysoudily stovky tisíc dolarů. Postupem času ale bylo prokázáno, že silikon žádné vážně zdravotní riziko přece jen nepředstavuje a kvůli povaze fyziologickým roztokem plněných implantátů je dnes silikon opět nejoblíbenější.
