Židovská kulturní metropole New York si letos konečně masochisticky troufla ve velkém inscenovat nezpochybnitelně antisemitskou operu The Death of Klinghoffer.
Opera dramatizuje a zhudebňuje přepadení výletní lodi palestinskými teroristy a vraždu židovského mrzáka v roce 1985. Začíná sborovým truchlozpěvem Palestinek vyháněných z domovů vznikajícím židovským státem.
Děj se prolíná mezi současnem, vznikem Izraele a smrtí Klinghofferovou. Všichni Palestinci jsou v něm dojemní, laskaví, sympatičtí a lidští, všichni Židé protivní a trapní. Celým dějem prochází velký sbor Palestinců, připomínající židovské otroky z Nabucca. Laskaví romantičtí palestinští hrdinové zpívají dojemné árie o lásce k ptákům a zášti k Židům. Baletní kousky černě oděných Palestinců zobrazují jejich oprávněný vztek na utlačovatele, ženský sbor mává palestinskou vlajkou po vzoru Bídníků.
Klinghofferův popravčí se na svůj ospravedlnitelný čin připravuje psychickým utrpením z poslechu ženského sboru zpívajícího o masakru v uprchlických táborech Sabře a Šatíle, v němž zahynula jeho matka a bratr (ale který – opera zamlčuje – nespáchali Izraelci, nýbrž libanonští křesťané). Po svíjivém utrpení, zoufalství a spravedlivém hněvu se – povzbuzen diváckými sympatiemi a chápáním – zvedne a Klinghoffera zastřelí.
Předtím mu ale ještě stačí zazpívat árii s takovými poetickými verši: „Kdekoli se hromadí chudáci, najdou se tloustnoucí Židi. Vy podvádíte prosťáčky, znásilňujete panny, špiníte zneužité, zostuzujete podvedené a porušujete vlastní zákony zneuctíváním boha.“
A taky takovými: „Amerika, to je jeden velký Žid.“
Ovace. Newyorčanů. V Metropolitan. Říjen 2014. Beze srandy.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.44/2014.
