Odmítnutí pacienta

Odmítnutí pacienta Zdroj: Marek Douša

Kdy existují důvody pro odmítnutí pacienta

V Česku probíhá diskuse o tom, jestli je lékař povinen ujmout se každého pacienta, který se na něj obrátí. Co si o tom myslí významný psychiatr a spolupracovník Reflexu Cyril Höschl. 

Po­dle platných zákonů(Zákon o péči o zdravílidu 20/1966 Sb. a Zákon o veřejném zdravotním pojištění48/1997 Sb. ve zněnípozdějších předpisů) máu nás pacient právo vybrat si lékaře, nemocnici, a dokonce i operatéra. Toto právo je však omezeno kapacitou dotyčného lékaře (den májen 24 hodin), odborností(je pochybnétrvat na tom, aby vámžlučník operoval psychiatr), organizacínemocnice (lékařům se nemohou kvůli přáníjednotlivce měnit služby a pracoviště), geografickou vzdáleností(asi si nebudete jezdit pro recept z Ostravy do Klatov), pojištěním (lékařnemásmlouvu s vašípojišťovnou) a výjimkami, k nimžpatřívazba a vězení(svobodnávolba lékaře by pro vězněznamenala vždy příjemnou propustku za panem primářem na Homolkuči výlet z Valdic do Brna), vojenská činnáslužba aj.

Lékař(nemocnice) však zažádných okolnostínesmíodmítnout prvnípomoc a neodkladnýpřípad, cožse bohužel někdy děje. Nejednou se stalo,že záchranka s dojezdem patnáct minut k pacientovi ohroženému naživotěho po resuscitaci a zaintubovánídvěhodiny vozila po ucpanéPraze a nemohla najít nemocnici, kde by ho vzali. Pokud jde o požadavek, aby lékařsměl odmítnout obtížného, agresívního, nespolupracujícího pacienta, pak s ním souhlasím, ale na rozdíl od nadšených propagátorůzákona, kterýby takovéprávo zakotvil, vidím několik omezení, ježby měla být zvážena.

Podotýkám,že sám se v situaci, kdy musím pacienty odmítat, ocitám, neboťna jednéstraněnejsem lékařem v prvnílinii, moje hlavnípracovnínáplňje v oblasti managementu, organizace výzkumu a ve výuce, ale na druhéstraněse mi díky mediálníznámostižádosti o vyšetřeníjen hrnou, a to i v oblastech, v nichžnejsem odborníkem. Omezenídanépracovníkapacitou zlomkuúvazku tak mohu uplatnit velice brzy.

V souvislosti s mediálním zkreslením kompetence sičasto vzpomenu na herce Miloše Kopeckého, kterého nadšenáteleviznífanynka seriálu Nemocnice na kraji města prosila, aby jíoperoval koleno. Dalšídůvod, pročje požadavek na odmítnutípacientůpochopitelný, je takovénastavení úhrad od pojišťoven v některých oborech,žečím více pracujete, tím více na tom proděláváte.

Jedinýdůvod, pročtakčinit, je láska k bližnímuči charita. Ta máv medicíněpochopitelněsvémísto, ale pouze v proporci, ježneohrozícelkovéfungování. Omezení, kterámám na mysli, se však týkajínebezpečí,že by pod záminkousvobodnévolby pacientalékaři vyřazovali z evidence ménělukrativnípacienty a nechávali si jen ty, za něžz pojišťovny více cinkajídukáty. Taky by se mohli zbavit všech přemýšlivých, kritických, nepříjemných a nesympatických pacientůa nechat si jen pochlebníky a donašečeúplatků.

Můj názor tedy je,že lékařby možnost odmítnout pacienta mít měl, ale musel by důvod (včetnězávažného nedodržováníléčbyči opakovaných hrozeb a stížností) doložit, v regionu by za lékaře musela být náhrada a nesmělo by jít o neodkladnou péči.

Text vyšel původně v tištěné verzi Reflexu č.41/2014.