„Veškeré umění, jež tvary a dojmy své způsobuje zvuky artikulovanými (lidského hlasu) nebo neartikulovanými (nástrojů), a sice pomocí rozdílů jejich trvání, síly, výšky a barvitosti.“ Tak definuje hudbu Ottův slovník naučný. Ale mistr Publio Delgado z Barcelony to vidí (a slyší) ještě šířeji. Muziku slyší zřejmě všude.
Někdo vezme projev Baracka Obamy a sestřihá ho do rádoby rapu, ale multiinstrumentalista Delgado, který absolvoval i prestižní Berklee, je jiná liga. Vyžívá se v harmonizaci nejrůznějších pazvuků; kašlání, štěkání, kloktání nebo trapné kecy jsou pro jeho uši rajskou hudbou, ať už z nich udělá jazz nebo třeba hardcore.
Tady paní ukazovala, jak je zdravé jíst ovoce, ale nějak nezvládla chilli papričku. „Ta žena se nám něco snaží vysvětlit, ale z pusy jí vychází jen tato krásná melodie,“ konstatuje Publio.
Reklama na sklady a půjčovnu trucků je uměleckým dílem sama o sobě, ale tady dostává další rozměr.
Takhle tady štěkali…
Premiér Mariano Rajoy asi nevěděl, že má takový talent.
Tyvole, hořelo tady…
Publio ví, že kočky mají velký virální potenciál.
Hádka gumových slepic.
