nahoru

Je hysterická žena nemocná? Může taková matka dobře vychovávat dítě?

Cyril Höschl4. března 2017 • 08:00
Ilustrační kresba.
Ilustrační kresba.
• foto: 
Marek Douša

"Vážený pane profesore, syn se rozvedl po dvanáctiletém manželství. Snacha byla velice atraktivní a navenek příjemná žena, ale v soukromí neúnosně panovačná, sebestředná a sobecká, s věčnou potřebou obdivu od okolí, zatímco domácnost i mateřství šly stranou. Na výtky reagovala výbušně, lhala a pasovala se do role trpitelky. Chodila po doktorech s nejrůznějšími obtížemi a jednou si stěžovala, že renomovaný neurolog, co jí byl doporučen, nestojí za nic, protože jí diagnostikoval hysterii," píše paní I. S.

A dotaz pokračuje: "Syn v manželství zastával funkci živitele, hospodyně i obou rodičů, dokud nedospěl k názoru, že je to ubíjející nejen pro něho, ale i pro syna. Po rozvodu byla dohodnuta střídavá péče. Teď je vnukovi sedmnáct let, bydlí u syna, u matky občas přespí. Je to chytrý kluk, ale trápí mne jeho přístup k životu. Nemluvím o tom, že většinu času tráví u počítače, to bylo odjakživa stejně jako jeho neústupné sebeprosazování. Jenže teď se mi zdá, že zastává názor, že rodina je tu čistě od toho, aby saturovala jeho potřeby (jídlo, čisté oblečení, kapesné). Syn ho jen těžko přesvědčuje, aby mu občas s něčím pomohl, jeho to ani nenapadne. Děsí mne samozřejmost, s jakou přijímá a sám nic nedává. Ani se netají tím, že by byl „pitomej“, kdyby dobrovolně něco dělal. Jeho názory, hodnotový žebříček a volba přátel mě zneklidňují. Nikdy nepřipustí vlastní chybu, neumí se omluvit. Nakolik je možné, že dítě sice vzhlíží k jednomu rodiči, ale řídí se vzorcem chování rodiče druhého, kterým přitom podle vlastních vyjádření pohrdá? Je možné, že si z otcova vzoru nic nevzal jen proto, že je k následování méně pohodlný? Existuje naděje, že život v něm ještě probudí to dobré, k čemu byl veden? Je možné, že je povahově po matce a nic se s tím nedá dělat? Může za to snacha, nebo je opravdu vlastně nemocná? Je hysterka vůbec schopná plnit mateřskou funkci?"

To je mnoho obtížných otázek a málo podkladů k jejich zodpovězení. Diagnó­zou hysterie slovutný neurolog vašeho syna asi potěšil, neboť jeho laickému dojmu poskytl odborné krytí. Příhoda je však zároveň ukázkou toho, jak psychiatrické nálepkování bez širšího kontextu a preventivně léčebného programu za přispění všech zúčastněných vůbec nic neznamená a věc často ještě zhorší („já přece nejsem blázen!“).

K vyhodnocení rodinné dynamiky a potíží s vaším vnukem by bylo třeba promluvit nejen s vámi, ale především s vnukem (on svou situaci nepochybně vidí jinak než vy) a s jeho oběma rodiči. A to i v případě, že vy popisujete celou věc korektně. To, co vám na vnukovi vadí, má zřejmě několik ingrediencí, jejichž poměr je nejasný, ale jeho znalost by usnadnila odpovědi na vaše otázky. Tak předně některé vzorce chování vskutku mohou být do značné míry geneticky podmíněny a je otázka, kteří předkové jsou v nich silněji zastoupeni. Za druhé, v mezi­lidských vztazích často panuje komplementarita, které se někdy lidově říká „protiklady se přitahují“.

Tak, jako k vašemu synovi byla kdysi přitahována snacha (jinak by si ho asi nevzala), tak je k němu přitahován jeho syn, sám jsa možná v něčem podoben spíš snaše. Pokud jde o výchovu dítěte, ta v rozvádějících se manželstvích dostává vždycky zabrat. Dítě často těží z rodičovských neshod a využívá bezostyšně jejich vzájemné averze a žárlivosti, což spolu s pocitem křivdy, jež opodstatňuje onu samozřejmost, s jakou posléze vše přijímá a samo nic nedává, urychluje proces rozmazlenosti.

Podobně vnímané generační rozdíly jsou však univerzálním jevem. Dospělým všech dob se povětšině děti následující generace zdají být pohodlné, drzé, sobecké a bezohledné („zkažená mládež“). Pro zodpovězení vaší první otázky nemám dost informací, na druhou odpovídám, že to možné je, na třetí, že naděje umírá poslední, na čtvrtou, že i kdyby po matce byl, dělat se s tím něco dá, i když velmi těžko, na pátou, že hysterie není nemoc, ale spíš stav, jenž nezbavuje člověka svéprávnosti, a na šestou, že i pithiatické ženy mohou plnit mateřskou funkci, leč většinou s následky, jimž se v psychiatrickém žargonu říká maminkitida.



Klíčová slova: věda, rodičovství, hysterie, matka



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,450
21,480
28,580
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře