O Reflexu

Před dvaceti lety nemohl první šéfredaktor Petr Hájek přijít na lepší název týdeníku, který chtěl být odrazem i hybatelem společenského dění. To slovo se mu povedlo. Vyjadřuje přesně, o co tu jde.

V různých obdobích těch dvaceti let byl REFLEX nutně poněkud jiný. Měnil se tak, jak se měnila doba a tudíž i podněty k reflexi.

V jistých základních principech se ale REFLEX nemění. Je REFLEXEM.

REFLEX je svobodomyslný týdeník. Vznikl v době revoluce a sám o sobě je oslavou svobody. Je tu totiž pro lidi, kteří ke svému životu svobodu potřebují. A je to také týdeník zajímavých novinářských osobností a pozoruhodných autorů, týdeník s citem pro krásu, který zároveň hledá syrovou pravdu o věcech kolem nás.

REFLEX se snaží odhalovat stylizaci a předstírání. Proto nikdy nebyl časopisem mainstreamu. Vždycky bude provokovat a vždycky bude někomu nepohodlný. To je jeho příspěvek ke svobodě a k diskusi o vážných i nevážných věcech. REFLEX je totiž vážný i nevážný. Ale vždycky mu jde na prvním místě o to, co je podstatné, třebaže často i dost nevážnou formou.

Nejvážnějším nebezpečím této doby jsou určitě opakované pokusy o omezení svobody. Občas máme dojem, že uplynulými dvaceti lety něco skončilo a jako by nyní měl přijít nějaký jiný režim, který utáhne šrouby. REFLEX je jistým obranným reflexem proti takovým snahám, ať už přicházejí odkudkoli. Zleva, zprava, z východu či západu.

REFLEX je obranným reflexem proti buranokracii, jež v politice i kultuře oživuje atmosféru nesvobodných osmdesátých let minulého století. REFLEX má totiž paměť. REFLEX je také obranným reflexem proti korupci a klientelismu, které rozežírají stát zevnitř a v očích lidí diskreditují demokracii jako takovou. Je to občanský postoj, jenž se dá lapidárně vyjádřit slovy: „Nemusíme si nechat všechno líbit.“ Z toho je zřejmé, že REFLEX je opakem nehybnosti, apatie a rezignace. Třebaže je takový nečas, že nám možná nepomůže ani Nečas.

REFLEX JE REFLEX.