Korupce? Jejich problém! | Reflex.cz
reklama
nahoru

Korupce? Jejich problém!

Petr Holec23. srpna 2007 • 00:05
Korupce? Jejich problém!

„Před konzulátem bodli našeho vietnamského tlumočníka dvakrát do krku se slovy: ,Ruce pryč od víz,‘“ popisuje Marek Sedlák situaci před českým konzulátem v Hanoji. Brněnský advokát zastupuje Vietnamce nejen při získávání víz. Dobře o něm vědí i na ministerstvu zahraničí, kde ho berou jako podnikatele, který obchoduje s lidskou touhou po lepším životě. „Netvrdím, že za víza bere peníze naše konzulka,“ říká Sedlák. „Ale korupce tam je. Mnozí žadatelé se bez úplatku na konzulát ani nedostanou.“

reklama


Jestli za dlouhodobá česká víza bere ve Vietnamu někdo peníze, musí se mít skvěle. Jen loni jich naše cizinecká policie udělila čtyři tisíce, nejvíc po ukrajinském Lvově, jiném zlatém dolu; 800 víz pro pobyt do devadesáti dnů, 3200 nad devadesát dnů. Celkem logicky: tisíce Vietnamců u nás chtějí podnikat, nebo aspoň pracovat pro jiné vietnamské podnikatele, kteří tady už působí. Obvykle v obchodech s padělky, v bistrech rychlého občerstvení, ve smíšených večerkách, v kasinech a hernách nebo ve všem dohromady. V západních Čechách, kde jich spousta žije kvůli blízkosti německých zákazníků lačných po čemkoli laciném a originálním, Vietnamci poslední dobou působí i jako legální střecha obchodu s pervitinem a ženami – prostě se ve svých „hernách a kasinech“ dívají jinam. Velký počet jich k nám míří i kvůli sloučení rodin, z nichž mnohé zde rozděleně žijí spoustu let. A bude jen hůř – nebo líp: až vstoupíme do schengenského bezkontrolního hraničního prostoru, budou česká víza automaticky znamenat i bianco jízdenku do celé západní Evropy.

DOKLADY, DOKLADY, ÚPLATEK

„Vloni začátkem srpna jsem plánovala sloučení rodiny. Chtěla jsem, aby za mnou přijela i dcera,“ říká mi ve svém kolínském bytě útlá Vietnamka.
V Česku žije deset let, z toho pět v Kolíně. O vízum pro sedmnáctiletou dceru, jež se nyní připravuje na studium obchodní akademie, žádala v Praze. V přízemí pod bytem má obchod s oblečením, botami a módními doplňky, jejichž design by zaskočil víc známých firem. Žena nechce říct své jméno ani se nechat fotit; bojí se odplaty hlavně od vietnamské komunity, hanojský byznys má mít své reprezentanty i u nás. Ještě paranoidnější je tlumočník ztrácející se v příliš velkém obleku, studující u nás práva: každou přeloženou větu začíná slovy, že se chce ještě jednou ujistit, že se nikde neobjeví jejich jména. I on má informace, že to takhle chodí. Když začnu být paranoidní i já, několikrát rozhovor málem skončí.
„Dcera dostala vyrozumění, že si má na konzulátu převzít pas a vízum,“ vypráví žena. „U vstupu ji požádali, aby předložila doklad o podání žádosti o vízum, což je nesmysl. Když jim řekla, že žádný nemá, nepustili ji dovnitř.“
Po dvou týdnech se dcera na konzulát vrátila, tentokrát i se svým strýcem, který kvůli tomu přijel do Hanoje. Znovu se nedostali ani přes vchodové dveře. Nakonec si žena koupila v Praze letenku a přiletěla do Hanoje se všemi doklady. I s dcerou se dostala až dovnitř konzulátu. Tady jí měl vietnamský tlumočník v přítomnosti české úřednice oznámit zhruba totéž co předtím vietnamská policie u dveří: stále nemá všechny doklady, mělo chybět zdravotní pojištění. „Všechno to popotahování bylo jen kvůli tomu, abych zaplatila,“ tvrdí žena. „Už v Praze jsem slyšela, že to takhle chodí, ale nechtěla jsem tomu věřit.“
Když byly i s dcerou venku bez víza už poněkolikáté, rozhodla se pro úřednější postup: prostředníkům, kteří před naším hanojským konzulátem nabízejí své profesionální služby, zaplatila čtyři sta dolarů. „Řekli mi, že bez jejich pomoci to nepůjde,“ říká. „Nejdřív chtěli šest set, ale umluvila jsem to na čtyři sta.“
Za týden měla její dcera vízum.

DNESKA JEDU TAXÍKEM

„Faktická situace je jasná,“ říká mi ve své pražské kanceláři u Václaváku Sedlák. Má na to fascikly.
„Jenže velmi složitá je důkazní situace. Ti lidé, kteří museli zaplatit, se nikdy pod nic nepodepíšou. Jsou rádi, že jsou tady. Bojí se. Znám jich spoustu, ale nepřesvědčím je, aby o tom veřejně mluvili. Třikrát jsem psal ministrovi (Karlu) Schwarzenbergovi a žádal ho o schůzku, že mu poskytnu důkazy.
Odepsali mi, že jsem protistrana.“ Svým způsobem protistrana je. Za peníze zastupuje Vietnamce, jimž český stát neudělil vízum, na něž nemají žádný legální nárok.
Viz naše situace s vízy do USA, kde jsme v pozici Vietnamců my.
Nikdy nevíte, jestli se zrovna nedostanete do povinně zamítnutého procenta, protože vypadáte, že potřebujete lepší košili, nebo jste se ve čtyřiceti ještě neoženil. Konzuláty nikde na světě nemají povinnost odůvodňovat svá rozhodnutí. Stejně tak je na jejich úřednících, jak dlouho s kým hovor vedou. Když vám v Hanoji ujede, že chcete v Chebu prodávat kabelky Gucci, můžete být venku po první větě. Měli by se ovšem starat, aby za ně víza neprodávali pouliční prostředníci. A je fakt, že dlouhodobých víz udělujeme opravdu hodně. Na oněch 3200 udělených dlouhodobých víz v minulém roce připadlo 600 odmítnutých.
Sedlák byl v Hanoji několikrát, o dlouhotrvající korupci kolem českých víz tam prý vědí všichni. Zná skoro detektivní příběhy s necháváním obálky v jistém taxíku, kterým pak jede náhodou někdo domů. Dokonce ho z našeho konzulátu i vyvedli; kvůli chybějícím razítkům pro vykonávání advokátní praxe ve Vietnamu. Od té doby vůbec není kamarád se Schwarzenbergovým náměstkem Jaroslavem Baštou, který byl zrovna ten den na konzulátu v Hanoji na týdenní kontrole právě kvůli informacím o korupci. Sedlák se nijak netají tím, že je zastupování Vietnamců ve sporech o víza lukrativní činnost – dokonce stále lukrativnější. Ne však tak lukrativní jako jejich zastupování v různých obchodních sporech. Nařčení z účelovosti svého jednání odmítá logikou toho, že chce jen přispět k omezení korupce. Upozorňováním na ni je sám proti sobě; s lidmi na konzulátu musí jednat a sám si komplikuje situaci. Český právník by navíc musel být reklamní génius, aby v tak vzdálené zemi dokázal přesvědčit tolik lidí, ať mu jen tak dají pro ně nemalé peníze.
Ministerstvo zahraničí operuje s rafinovanější konstrukcí: Sedlák schválně u Vietnamců vytváří dojem, že bez jeho služeb víza nedostanou. A když je někdo opravdu nedostane, svede to advokát na to, že nezaplatil. Čím víc se bude o korupci mluvit, tím líp se bude mít. Legrace je, že obě strany používají anonymní materiály ze stejné internetové stránky klubhanoi.cz.
Na jednu stranu se tam dočtete o korupci ohledně víz včetně početných komentářů od Vietnamců. Současně si odsud Bašta vytiskl stránku, jež podle něj dokazuje, že si Vietnamci kvůli vízům kupují za deset tisíc korun členství v družstvu HTX Wears, údajně propojeném se Sedlákem.

TAK TO CHODÍ

„Vše začíná už venku na ulici, kde žadatelé potupně klečí na pětačtyřiceti značkách s rukama za hlavou,“ popisuje Sedlák situaci před konzulátem. „Mnohé z nich ani nepustí pod různými záminkami dovnitř. Chtějí po nich nesmyslné doklady. Nebo jejich žádost nezanesou do seznamu, třeba že neměli v pořádku doklady, kvůli případné stížnosti. Nikdo tak o nich neví. To jsme zjistili na naší cizinecké policii. Může jich klidně být až dvacet procent. Od kriminální policie vím, že v roce 2005 dostali vízum čtyři lidi, kteří u nás v té době pobývali nelegálně. Přišlo se na to tak, že sice měli vízum, ale chybělo jim v pase vstupní razítko. Někdo jim musel vízum vyzvednout a doručit.“
Sedlák netvrdí, že peníze za víza bere kdokoli z českých zaměstnanců konzulátu. Podle něj je zkorumpovaná především vietnamská policie, která zajišťuje ochranku u vchodu. A možná i tlumočník asistující u pohovorů žadatelů s konzulkou.
„Před časem jsem se o tom bavil s bývalou konzulkou,“ vzpomíná Sedlák. „Řekla mi, že takhle to prostě v Hanoji chodí.“

BYLI BY BLÁZNI

„Je to tak, že před ambasádou je vývěska, kde se lidi dočtou, jaké služby konzulát v daný den poskytuje,“ vysvětluje fungování hanojského konzulátu Jaroslav Bašta. Historka s pobodaným tlumočníkem je sice výjimečná, ale zas ne tak výjimečná. I Bašta přiznává, že frontu venku evidentně organizují Vietnamci. Česká strana s tím prý nemůže nic dělat stejně jako se systémem značek na chodníku; jde o vietnamské území, je tudíž na jejich policii, aby zde zajistila pořádek. Ruce za hlavou na značce tak ještě nejsou tím nejhorším. Bašta ví, že frontu občas policie usměrňuje i slzným plynem a pendreky. Není to prý záležitost pouze Vietnamu. Například na Ukrajině s tím má problémy celá EU. Když před časem zkoušeli pořadník s čísly, měli prý najednou všichni jedničku. Ostatní čísla se nevrátila.
„Je velmi pravděpodobné, že k tomu dochází,“ přiznává Bašta možnost korupce na vietnamské straně. „Když je nepustí dovnitř konzulátu, nemají šanci.“
Kvůli informacím o korupci – jak od Vietnamců, tak od policie – proběhla letos v únoru na hanojském konzulátu kontrola. S negativním závěrem. Bašta je přesvědčen, že nikdo z českého personálu úplatky za víza nebere, byl by prý blázen. Snad. Korupce je ale vždy pro blázny; nebo přinejmenším riskující blázny, a to i v zahraniční státní službě. Samotný systém udělování víz korupci nahrává. O jejich udělení či zamítnutí rozhoduje naše cizinecká policie, konzulát jí jen pošle výsledky pohovoru spolu s doporučením, zda vízum udělit. To policie nemusí respektovat a často také nerespektuje. Takže by stálo za úvahu zkusit podplatit v Čechách úředníka na cizinecké policii a zlomit tak případné negativní stanovisko konzulátu. Úředníci v Hanoji sice zdánlivě plní jen úlohu lepšího pošťáka, nicméně i jejich pozice je silná. Vaše žádost neexistuje, dokud opravdu neodejde do Prahy. A vízum nemáte, dokud vám ho na konzulátu nedají. Sedlák tvrdí, že byl u několika pohovorů s klientem, jehož žádost pak, ať už s jakýmkoli doporučením, na českou cizineckou policii vůbec nedošla.
Bašta ale v manipulaci s vízy nevěří. „U takového počtu víz je to dost nepravděpodobné. Předpokládáte, že zaměstnáváme gaunery,“ říká. „A nespokojení žadatelé si mohou stěžovat, mohou na konzulát zavolat. Podezření z korupce by vyřešila call centra, jaká mají Američané.“
Ministerstvo zahraničí možná nemá žádné oficiální páky na vietnmaské zprotředkovatele českých víz před konzuátem, stejně jako na občasné pendereky a slzný plyn.
Páky ale určitě má na cestu žádostí o víza mezi konzulátem a cizineckou policií.



Věříte, že jsou pracovníci českých konzulátů nezkorumpovatelní?



Související články: reakce Marka Sedláka ZDE



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama