Politik Martin Bursík zemřel na vrcholu sil. Byl vpravo i vlevo. Byl rozumný i zákeřný. Byl slušný i vulgární. Byl sjednocující i dělící. Svou smrtí rozradostnil levici i pravici. Pozůstalý Mirek Topolánek bude (asi) vzpomínat.
Martin Bursík – zkušený
Jeho úspěchy tkvěly v tom, že dokázal vzbudit dojem rozumného muže, který má na ostatní politiky stejný názor jako obyčejný člověk. Vždy, když se politici hádali, vždy, když vypukl skandál, on dokázal stát jakoby stranou a říkat veřejnosti přesně to, co si myslela většina české populace. Přitom stejně jako mnoho dalších je v politice už dvacet let.
Martin Bursík – pravicově levicový
Hned v listopadu 1989 se stal členem Občanského fóra, které zahrnovalo pravicově i levicově orientované politiky. Když o dva roky později došlo na lámání chleba, zamířil do levicového Občanského hnutí. Jeho pravicová éra pak začala členstvím v dočasné vládě Josefa Tošovského v první polovině roku 1998 a pokračovala kandidaturou do pražského zastupitelstva za Čtyřkoalici v druhé polovině roku. Jeho primátorské ambice ale tehdy přispěly k vytvoření koalice ODS–ČSSD.
Rok na to se stal členem KDU-ČSL, ze které ale kvůli její nezelenosti vystoupil. Comebackem do vysoké politiky a k levici byl roku 2004 vstup do Strany zelených, kterou o rok později ovládl. Do typicky levicové strany však podle svého vkusu vnesl pravicové prvky a udělal z ní překvapivého spojence ODS.
Martin Bursík – rozhodující
Po parlamentních volbách 2006 se osoba Martina Bursíka ukázala jako klíčová v zamezení vzniku koalice ČSSD a KSČM, ke které by bez Bursíka téměř jistě došlo. Stejně klíčovou roli jako při vzniku nelevicové vlády však sehrál i při jejím pádu v průběhu českého předsednictví Evropské unii. Jakkoliv se vina dává Jiřímu Paroubkovi a Václavu Klausovi, byly to dvě poslankyně zvolené za Bursíkovu stranu, které rozhodly. Přestože Bursík věděl, že vláda potřebuje každý hlas, obě dvě krátce před tím ze strany neváhal vypudit ve stylu svého slavného e-mailu „silou, Kaťuško“.
Martin Bursík – neslušný
S Kateřinou „Kaťuškou“ Jacques a vypořádáváním se s vnitrostranickou opozicí také souvisí pád jeho mediálního obrazu rozumného slušňáka. Ve zmiňovaném e-mailu totiž označil kolegyni Olgu Zubovou za krávu, kterou donutí ke spolupráci silou. Navíc postupně vycházelo najevo, že ženatého Bursíka s Jacques spojuje nejen stranická příslušnost, ale i milenecký vztah. A právě tím, jak si tato dvojka chtěla podmanit stranu silou, přivedla ji k rozhodujícímu rozkolu a sebe ke konci kariéry v politice.
Martin Bursík – mrtvý?
Rozpad zelených do tří stran, ironizující nepartajní styl členské základny, a následný neúspěch v eurovolbách ukončily jeho působení ve vysoké politice.
Přestože v minulosti dokázal opakovaně po chvíli ticha vykouknout na vyšší a vyšší pozici, nyní se zdá, že Martin Bursík je už definitivně politicky mrtvý. Mrtvější než Lisabonská smlouva.
K tématu:
Petr Holec: REQUIEM ZA BURSÍKA
(Reflex online, 9. 6. 2009)
Bursíkův problém byl, že nikdy doopravdy nepatřil k zeleným. Být zelený znamená mít v očích spasitelské poslání, nebo v případně žen aspoň neoholené podpaží.
