Třicet čtyři gigabyty | Reflex.cz
reklama
nahoru

Třicet čtyři gigabyty

Miloš Čermák6. ledna 2010 • 10:07
Třicet čtyři gigabyty

Tenhle sloupek bude mít zhruba 300 slov. Uděláte mi radost, když je všechna přečtete, byť se to v době obrázků a videa může zdát jako určitý anachronismus. Ale nežádám po vás zas tak moc, věřte mi.

reklama

Tenhle sloupek bude mít zhruba 300 slov. Uděláte mi radost, když je všechna přečtete, byť se to v době obrázků a videa může zdát jako určitý anachronismus. Ale nežádám po vás zas tak moc, věřte mi.


Ve vaší denní bilanci to bude jen kapka v moři. Každý den totiž tak či onak absorbujete sto tisíc slov.
Neznamená to, že je všechna přečtete, to by bylo přes sto hodně tlustých knih. Ale podle studie Kalifornské univerzity ze San Diega je právě tohle denní dávka průměrného Američana. Něco z toho přečte na papíře nebo na webu, ale většinu jen uslyší z televize, z rádia nebo od jiných lidí. Sto tisíc slov!



A to zdaleka nejsou všechny informace, které během dne zkonzumujeme. Američané jejich množství odhadli na 34 gigabytů. Ano, to je naše ,,denní dávka" světa, kterou si každý den nalejeme do hlavy.
Zajímalo by mě víc, ale nic z toho jsem v článku v deníku New York Times nenašel. Chtěl bych například vědět, kolik z těch gigabytů dat představují informace, jež potřebujeme. A kolik informace, které vůbec zaregistrujeme nebo v mozku nějak zpracujeme. Když jsme u toho, nebylo by špatné znát aspoň odhad, kolik megabytů nás denně průměrně potěší a kolik naopak rozesmutní, kolik představují dobré a kolik špatné zprávy.
Ovšem obávám se, že tohle žádná studie nespočítá.
A tak jen víme, že (opět průměrně) prosedíme dvanáct hodin denně před nějakou obrazovkou nebo displejem (včetně toho na mobilu) a často jich je víc než jeden. Co se týče médií, skoro polovinu všech informací (45 procent) nám naordinuje televize, ale hned na druhém místě je počítač (27 procent). Tisk na tom s necelými devíti procenty není zas tak špatně, jak by se mohlo zdát.
Jsou to úžasná čísla, o tom není pochyb. Informace jsou jako vzduch, jejž dýcháme. Naše plíce přece také využijí jen nepatrné množství kyslíku, kterého se nadechneme. Většinu zase vydechneme ven. U slov se tomu říká, že jedním uchem vletí dovnitř a druhým zase ven. Jako člověka, jenž se živí psaním, mě to skličuje. Ale zároveň se chlácholím nadějí, že aspoň sem tam, výjimečně, některá slova uvíznou a zanechají stopu. Okysličí buňku, metaforicky řečeno.
Já vím, je to troufalé a neskromné, ale všichni máme své touhy a přání. Hezký nový rok.




NOTEBOOK MILOŠE ČERMÁKA



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama