Dva démoni v českém zrcadle

Na stránkách Daily Candor jistý Američan zjednodušeně popisuje, co si o sobě myslí různé evropské národy. V kategorii Češi jsem se mimo jiné dozvěděla, že ostatními Evropany jsme vnímáni jako „podobní Němcům – neomalení a studení“. Nicméně jinak nás hází do pytle východní Evropy s dodatkem „trochu veselejší místo než ten zbytek“.
Krátce na to jsem vyrazila do Ruska a českého kamaráda, který tam žije, jsem zavalila celou sérií neomalených otázek o životě v Moskvě. Jak už to při cestování chodí, řeč přišla na kulturní rozdíly. Stále vděčné téma. Vzpomněla jsem si na Daily Candor a zeptala se ho, jestli si myslí, že Češi jsou povahově a kulturně podobnější Němcům nebo Rusům.
Nemusel se moc rozmýšlet. Po dvouleté zkušenosti se životem v Rusku může prý s jistotou říct, že jsme rozhodně podobnější Němcům. Češi podle něj třeba nejsou zdaleka tak líní a skeptičtí jako Rusové.
Přiznal ale zároveň, že to, co mu na Rusech vadí nejvíc, sám ještě před deseti lety dělal. Například jak se chovají k cizincům: podlézavě a pohrdavě zároveň, podle toho jak momentálně zvládají svůj komplex méněcennosti. Kamarád už je dnes ale dál, a tak má pocit, že Rusové jsou „úplně jiní než Češi“.
O týden později jsem v Berlíně stejnou otázku položila známému, který se tam minulý rok přestěhoval z Prahy. Se stejnou jistotou jako moskevský kamarád tvrdil, že Češi jsou povahově daleko bližší Rusům než Němcům. Češi prý jsou mnohem spontánnější, sice také línější, ale rozhodně ne tak nudní jako Němci.
Zároveň pozoroval, že čím dále se posunujeme od revoluce, tím více se blížíme Německu – hlavně architekturou, jídlem nebo cestovními zvyky à la „setkáme se u švédských stolů“. Neviděl tento vývoj jako příliš pozitivní. Mnohem romantičtější mu připadala představa, že bychom byli spíš tím národem, co dal život Mistrovi a Markétce než rentgenu.
Romantická představa o zemi je jedna věc, každodenní život v ní věc druhá. Člověk žijící v zahraničí je nepochybně ovlivněn tím, jak intenzivně mu jeho hostitelská země občas leze na nervy. Nebo – mám-li použít berličku klišé – jak mu nastavuje zrcadlo. Pak tu zjevně působí jistá idealizace domoviny, která zpravidla vyprchá záhy po návratu.
Zeptala jsem se ještě několika nestranných lidí, Britů na letišti v Praze. Podle nich jsme my Češi rozhodně podobnější Rusům. A to nejen tím, jak vypadáme, ale hlavně tím, že jsme Slované. Slovan jako Slovan.
Pak dodali, že by nikdy, a to opravdu nikdy, o žádném národu, který jim je jen trochu sympatický, nemohli říci, že je podobný Němcům. Vždyť Němci přece začali druhou světovou válku, zatímco Britové ji vyhráli.
Na každý národ asi v zrcadle číhá nějaký démon.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.