Pár dní předtím, než v Praze začala rozsáhlá přehlídka mimopražských profesionálních scén České divadlo 2007, se opět v Praze, tentokrát v malostranském Divadle Nablízko neboli v Malém Nosticově divadle, konala jiná, ne-li snad významnější, potom nepochybně neméně zajímavá divadelní akce: pod záštitou DAMU se tu odehrával třídenní festival Autorská tvorba nablízko.
Dělo se to sice vše, obecně řečeno, pod kuratelou DAMU, ovšem přímým organizátorem a vůdčím duchem této přehlídky se stala Katedra autorské tvorby a pedagogiky DAMU (neboli KATaP) a při tom byl i v roce 1998 založený Spolek Richelieu - Spolek posluchačů, absolventů a přátel DAMU. Čili katedra, která je perspektivní i potenciální laboratoří veškeré naší budoucí literární dramatiky. Skutečně lze mít za to, že mnozí ti, kdo se nyní představili, resp. vystoupili v Divadle Nablízko, dřív nebo později napíší dramatické texty nebo připraví inscenace, které se budou hrát na různých festivalech profesionálních scén. Poněvadž, povězme ve zkratce, divadelní tvorba sice zdaleka není pouze slovo, nicméně osou, páteří i tmelem valné většiny kvalitních inscenací ono autorské slovo napořád zůstává. Stále je totiž na počátku...
V tomto duchu byla koncipována i nynější pražská přehlídka tzv. otevřených dílen a autorských prezentací (zvláště studentských textů) v rámci společného studia posluchačů a zkušených pedagogů. První den přehlídky byl věnován v prvé řadě dialogickému jednání, druhý den probíhal ve znamení autorského čtení, zatímco třetí, závěrečný den zmíněného minifestivalu si na svůj štít vytyčil pojem Přednes - neboli, v pojetí legendární Vítězslavy "Ády" Fryntové, demonstrovalo se tu umění přednesu coby způsobu uchopit text originálně, tak trochu i nonkonformně, vyvarovat se rozšířených stereotypů, propracovat se k vlastnímu "smyslu" textu. Ostatně v tomto bloku vystoupili jako hosté také polští autoroherci či hercoautoři B. Frankowska a M. Litwinowicz s vynikající "mozaikou podivných příběhů" s názvem Varšavské vypravěčky.
Není divu, že tvůrci literární dramatiky mají i výrazné a osobité dispozice spisovatelské, že mnozí z nich vytvářejí texty na pomezí řečené literární dramatiky a klasické moderní beletrie. Sem namátkou patří prozaické kreace Michala Čunderleho, zasazované do "veřejné samoty před zraky druhých", časopisecky publikující plzeňská Irena Pulicarová, nebo například Jaroslava Pokorná a Luboš Pavel, kteří oba nedávno vydali i samostatné knížky. Jejich prózy by si dozajista zasloužily samostatnou recenzi! Konečně tam, kde kráčí o budoucnost dramatické autorské tvorby, nemohli chybět ani živí klasikové současné dramatické tvorby, nikoli náhodou dvě umělecké veličiny, které jsou spjaty se vznikem a současností této agilní katedry DAMU: V rámci autorských čtení dostali slovo též renomovaní tvůrci Ivan Vyskočil a Přemysl Rut - tedy dva umělci, kteří jsou "nejen" divadelními umělci, ale i všeobecně uznávanými literáty.
Jak se můžeme dočíst v připravených materiálech k přehlídce, během autorské herecké práce mnohdy "z textů vznikají tvary". Čili pozoruhodná a slibná literárně dramatická díla, k nimž kromě vlastního studia vůčihledě přispívají i podobné festivaly a přehlídky. Ta ledová by neměla být poslední! A tyto přehlídky mohou přímo či nepřímo inspirovat i známé spisovatele: vždyť původní hry v současnosti sepsali věhlasní prozaikové jako Miloš Urban, Michal Šanda, Jaroslav Rudiš...
