Minulým sloupkem o fotbalové Bohemce jsem tady vyprovokoval docela bouřlivou debatu. Nyní chci jen ještě připomenout jistá úskalí takových diskusí. A to přinejmenším tři: za prvé jsou vysvětlení protichůdných stanovisek obtížně popsatelná, za druhé bývají hodně emočně podbarvená a za třetí (tím pádem) záhy přestanou mnohé debatéry bavit.
Mě jeden z účastníků diskuse napadl, že prý o vršovickém klubu píšu delší dobu návodně, lžu a jako zaměstnanec a.s. Ringier, jejímž generálním ředitelem je inženýr Böhm, píšu v jeho službách… Ano, v obchodním rejstříku má pan Böhm stále zaregistrovanou firmu Bohemians Fottball. To však není žádné tajemství. Asi před rokem chtěl přivést do klubu investory z ciziny a všude se o tom psalo, ale rozmyslel si to při zjištění hrůz v hospodaření FC Bohemians. Jinak mě pan generální nikdy neoslovil, natož úkoloval, protože u nás ve firmě (vydává ještě třeba deník Sport) to opravdu není zvykem.
Dotyčný pisatel je členem Družstva fanoušků Bohemians (DFB) a také se ho dotkla má zmínka o tom, FC Střížkov pojal ideu stát se Bohemkou ještě před letošním lednovým konkurzem. Prý to není pravda. Tak tady se mýlí on, protože nemá informace. O podobné převzetí Bohemky jevilo zájem několik pražských klubů (nejvíc právě Střížkov) již koncem minulého roku. Jinak fanoušek zcela přehlédl, že jsem ocenil onen elán DFB slovy: tento příběh je hodný pera slavných fotbalových literátů – Basse a Poláčka. Jestli je upřímný, měl by přiznat, že na počátku této fanouškovské iniciativy věřil v její úspěch málokdo. Další jeho jedůvky pominu, protože na druhou stranu se mu trochu nedivím.
Že by sebekritika? Jindy klidně, ale tentokrát ne. Jestliže tento fanoušek četl minulý týden v LN vyjádření šéfa Sparty Křetínského, nelze se divit jeho nazírání na některé novináře. Pan Křetínský totiž prohlásil, že Sparta platila patnáct tisíc měsíčně žurnalistovi, se kterým měla smlouvu. Teď mu ji však zrušila a on se jí za to mstí tak, že o ní píše špatně. Ano, stává se a stávají se i jiné přešlapy. Ostatně Bohemka měla v minulém režimu, v éře Zdeňka Svobody, s několika novináři „smlouvu o dílo“, že o ní nebudou psát špatně… Mnozí sporťáci připravují pro kluby programy na zápasy, což taky není dvakrát košer. U Reflexu ale něco takového nepřichází v úvahu. To při znalosti kolegů a kolegyň mohu odpřísáhnout.
