Můj nedávný text Magor počmáranej byl o reklamě, o testování nového druhu reklamy na vlastní kůži, a co je blízko reklamě, smrdí průšvihem. Ergo jsme na poradě probrali, zda může být článek zajímavý, já obtelefonoval kamarády, kdo mi půjčí logo, a když se jeden našel, dál se s ním už bavil jen náš právník.
Na článku jsem začal pracovat, teprve když byla mezi Reflexem a mým přítelem Josefem, jehož reklamu jsem měl nosit na čele, podepsaná smlouva (kde náš právník vše ošetřil tak, aby byla akce v souladu s platnými normami a „košer stylem, který by byl zcela nad mé možnosti), a díky které jsem prostě z obliga ze všeho osočování z možné korupce.
Proto jsem diskuse o tom, kterak děláme skrytou (sic!) reklamu firmě, jejíž reklamu nosím na čele, vnímal jen jako jeden z dalších projevů obvyklé ymbecility internetových diskusí.
Termín ymbecilita je novotvar, který zavádím - znamená stupiditu takového rozměru, že nelze použít obvyklý soft termín s měkkým i. Imbecilita je málo.
P.T. mudrlanti o „skryté reklamě“ si totiž vůbec neuvědomují zcela zásadní věc: Novináři prostě jsou nesmírně snadno zkorumpovatelný a zkorumpovaný svině! Jak jim nabídněte něco, co se dá šoupnout do novin, jste v novinách! Jak dáte novináři příběh, ve kterém figurujete, máte reklamu, protože on ho otiskne! Jak s novinářem - vy, vaše firma, či dokonce jenom váš kůň - spolupracujete na nějakém projektu pro noviny, jste v nich! Máte nějaké ekonomické aktivity? Pak tím mají samozřejmě reklamu i ony. A dokonce - jak dáte novináři za zveřejnění stojící příběh, ve kterém figuruje vaše firma, má reklamu ta firma rovnou!
Proto P.T. mudrlantům připomínám, že vedle skryté reklamy, co jsem neskrytě nosil na čele, jsem udělal v tomto roce přímou reklamu i čističce, krematoriu, spalovně, lupičům přepadajícím kamiony, ekologickým aktivistům, výrobcům streetartových samolepek, obchodníkům s chráněnými zvířaty... No mohl bych toho jmenovat víc. Zároveň jsem tím samozřejmě udělal nepřímou, skrytou reklamu všem ekonomickým i neziskovým aktivitám všech osob, které jsem v článcích jmenoval. Prostě tím, že jsem o nich psal. Ano, píše-li o vás novinář či spolupracujete s ním na projektu, jste v novinách a máte reklamu.
Jde-li jenom o závist, že pisálci příspěvků v Reflexu dosud nebyli, není problém: Nabídněte nám spolupráci či příběh, a budete v něm. A pokud to P.T. čtenáři přesto přijde divné a eticky sporné, půjde nejspíš o hloubavého intelektuála. Dám mu proto, aby se nenudil, další, stejně hodnotný námět k mudrování: Nedělám vlastně skrytou narcistní reklamu sobě a svým vedlejším ekonomickým aktivitám tím, že (nejen) tento článek podepisuji?
