Letiště snad do nekonečna

Před rokem a půl jsem si nechal od geometrů spočítat vzdálenost od konečné stanice tramvaje v Divoké Šárce k letištnímu terminálu dvě na ruzyňské letiště a napsal jsem jednoduchou úvahu o tom, jak by bylo rychlé a levné prodloužit na letiště stávající tramvajovou trať (je to pouhých 4.527 metrů!!!).

Spojka vlakem z Masarykova nádraží by byla dlouhá bezmála kilometrů dvacet a metro, vinoucí se jako had sem tam, vyšlo bohužel ještě delší. A to nehovořím o cenách a době budování.

Jakou radost jsem měl minulý týden, když v územním plánu i v dalších úvahách nakonec zvítězila pro potřebné spojení na letiště ona mnou navrhovaná tramvaj, byť by se asi trochu vinula přes sídliště Dědina. Řekl jsem si, konečně zvítězil zdravý rozum a dobří hospodáři. Pečlivější studium oné informace mne však nakonec přece jen (opět ?) rozhodilo.

Z důvodů, pro mne naprosto nejasných, jacísi mudrci rozhodli, že ona tramvaj bude ukončena u starého letiště, prostě tam, kam běžný smrtelník nezabloudí a odkud odlétají maximálně vládní letky a soukromá letadla bohatých spoluobčanů. Ani si nedovedu představit pana prezidenta, který tramvají číslo 26 uhání na své prezidentské letadlo anebo pana Kellnera, který stejnou linkou stíhá svoji Cessnu.

K tomu se v těchto dnech opět přidala Praha 6, která tvrdohlavě trvá na zakopaném metru, vybudovaném v nedohledném časovém horizontu za dnes naprosto nedostupné finanční prostředky. Tak jsem opět napjat, jak to nekonečné handrkování dopadne. To malé problesknutí zdravého rozumu bylo příslibem, finální stav je opět typickou pražskou mlžinou. Dokazuje jen to, že s pražskou dopravou se dějí věci nepochopitelné a opravdu hodně, hodně kostrbaté.