Omlouvám se Ti, Dé-jedničko!

Omlouvám se Ti, Dé-jedničko!

Omlouvám se Ti, Dé-jedničko!

Kdyby dálnice měly duši, kdyby byly vysoce organizovaným živým tvorem (což ale svým způsobem jsou), musel bych se té naší hlavní D1 trochu omluvit ...






Již dávno ji nepoužívám, jezdím raději do Brna vlakem, ale takřka denně čtu na internetu i o den později v tištěných médiích nekonečné stížnosti na její problémy… Tu oprava, tu zúžení, tu neštěstí, hromadné srážky, zpoždění, zranění, námraza, ba dokonce někdy i mrtví… Předjíždějící kamióny, přiopilí řidiči, převrácené autobusy, spálené motory …ach, vždyť jízda po naší jedničce, to je takřka jistota, že se něco stane, že něčemu prostě neujedete, že na něco narazíte. Když ne Vy sami, tak auto před Vámi, a když ne to, tak jiné. Nedejbože, abyste u toho byli i Vy sami, musíte si to nakonec i odstát v nekonečné frontě…
A média generalizují – je to hloupá dálnice, úzká, se špatným povrchem, nedostatečná, prostě je k ničemu.
V posledních měsících jsem si až po hrdlo užil dálnic přímo v zemi jejich předválečného i poválečného největšího rozvoje. Nádherné, opravené, široké a dobře značené německé dálnice však letos otevřely chřtán neuvěřitelným sériím katastrof, oprav, objížděk, časových ztrát… Odpolední poslech jakýchkoliv německých rozhlasových stanic, to je nekonečná přehlídka jakéhosi monstrózního stau [čtu štau] show – přehlídek ucpaných silnic a ztraceného času. V letošním roce dorazily do Německa slušné peníze z bruselských fondů, určené na opravy silnic a dálnic, a tak se staví, brousí, bourá, betonuje, asfaltuje, rovná, natírá hlavně na důležitých tazích. Ty se zužují, odklánějí, zavírají … samozřejmě do toho přijdou požáry, srážky, poruchy – a výsledek je zde. Není dne, abyste neztratili na oněch fantastických snových dopravních zázracích ne minuty či hodiny, ale celá odpoledne či podvečery. Vaše plány, důvody vašich cest jsou neustále ohroženy a takřka nikdy nevyjdou. Cesty z Prahy kamkoliv se prodlužují o dvě tři hodiny, v horším případě i o více...

Ach, Ty naše jediná D-é jedničko, Ty naše hlavní silničko dálničko, po tomto létě mi dovol, abych Tě za mnohé jiné odprosil. Vždyť to, co se na Tobě odehrává, to je jen legrace, loutkové divadélko, vlastně takové malé cvičeníčko…
Ale tam, v říši velkých mastodontů, tam , slibuji Ti, jedničko, tam už nikdy autem nepojedu. To bych si život sakra ukrátil. To u Tebe, D-é jedničko, nikdy takový pocit či jistotu nemám…





Další články z rubrikyJINÉ MĚSTO