Zpátky do vody

Zpátky do vody

Zpátky do vody

Doslova natřískaná je den co den, pokud jen trochu vyjde slunce, pražská říční plovárna Žluté lázně. Důvod? Jsou to poslední funkční lázně v Praze, vstupné bylo letos zcela zrušeno a Vltava, po krachu jihočeského průmyslu, je opět stříbropěnná a čistá.


Místo sice při detailnější prohlídce připomíná spíše velikánskou letní hospodu, je tu takřka desítka výčepů, grilů i lepších restaurací a koktejlových barů. Zákazníci se letos valí doslova v pětistupech. Trávníky jsou obsazeny, dětský koutek (jediný za peníze) praská ve švech. Všichni už samozřejmě zapomněli na to, že dva roky po přestavbě plovárny mělo připlout veliké bazénové plató, kopírující podobná zařízení, která do konce osmdesátých let vroubila na řadě míst Vltavu s rozsáhlou plovárenskou nabídkou.
To ovšem byly roky, kdy řeka nabízela sice vodu řádně osvěžující, studenou, ale také beznadějně špinavou. Stoupající teplota a opravdu živá poptávka, navíc v době, kdy se voda vyčistila tak, že u Karlova mostu žijí nejen pstruzi, ale také raci, by měly vést k znovuoživení nabídky. U vody je ale mrtvo!
Pusťme vzpomínky po toku řeky... Už přítoky Vltavy, zejména Berounka, byly vždy rájem pro milovníky říčních plováren, pro plavání na širé řece. Jen Černošice a blízké Mokropsy nabízely ve třicátých letech jedenáct takovýchto relaxačních prostor! Dvoje lázně měla i blízká Zbraslav. Na druhé straně řeky, v místech dnešního monstrózního Barrandovského mostu, fungovaly sto let intimní lázně Mlýnek; takřka naproti pak elegantní funkcionalistický komplex lázní Barrandov. To byl sice komplex s bazény, ale nabídku doplňoval.
Dnešní Žluté lázně – vzniklé po válce sloučením s lázněmi Modrými – měly naproti velikánský komplex Císařské louky, kde bývalo do třicátých let místo pro 5 000 nadšenců. Úžasné byly lázně Vyšehrad, které navždy uplavaly v roce 1972. Největší pražské říční lázně, Slovanka na Slovanském ostrově, nabízely úžasný výhled a osvěžení pro 3.000 lidí přímo v centru Prahy, navíc tam bývala i oblíbená sauna. Tyto lázně se utopily koncem osmdesátých let. Kuriózní byla Vojenská plovárna, elegantní pak hned vedlejší Občanská plovárna, přímo pod stráněmi Letné – noví nájemci v roce 1995 slíbili, že tu lázeňský provoz zůstane 20 let uchován. Cha cha… Rozsáhlou nabídku pak uzavíraly lázeňské prostory na Štvanici i volný přístup do Vltavy na romantickém neregulovaném Trojském ostrově.
Že by nikdo nevycítil, kde zeje skulina? Vždyť vám, případní lázeňští podnikatelé, připlouvá voda každý den zdarma!
A mimochodem – například Vídeň nabízí 55 lázeňských prostor na ramenech Dunaje, řadu z nich provozuje přímo město, některé stát, jiné zase odbory, armáda, policie, sportovní jednoty. Není to dobrý příklad?