Zelený Baull 123 / Hora na rovině: Kunětická | Reflex.cz
reklama
nahoru

Zelený Baull 123 / Hora na rovině: Kunětická

Andrej Halada4. září 2007 • 10:04
Zelený Baull 123 / Hora na rovině: Kunětická

O golfovém areálu Kunětická Hora jsem psal v tištěném Reflexu i na těchto stránkách už několikrát. A znovu musím připomenout základní fakt: ještě před dvěma roky to byla doslova měsíční krajina. Obrovský, více než stohektarový prostor pokrytý šedým popílkem z nedaleké elektrárny Opatovice (chcete-li přesně vidět, jak to místo vypadalo, navštivte druhé popílkoviště, které je od nynějšího hřiště jen asi dvě stovky metrů nalevo)...

reklama

. Víc zničená už ta krajina nemohla být. A dneska? Úžasně se zelenající místo s krásným rybníkem. Tohle je exemplární příklad, jak dobře lze zrekultivovat krajinu.

Ale k meritu věci. Jaké je zdejší golfové hřiště, které projektoval australský rodák, architekt Graham Marsh? Především: je velkorysé co do prostoru. Ačkoli je na úplné rovině, je dost náročné na fyzičku, protože je dlouhé. Vřele doporučuji naplánovat si hru na dvě půlky, s jídlem či svačinou mezi devítkami. Když půjdete celou osmnáctku najednou, budete toho mít dost. Navíc rovinatý profil a jistá uzavřenost areálu mohou vytvářet pocit stereotypnosti. I proto je přestávka vhodným předělem. A abych nezapomněl: pokud to pro jednou chcete zkusit, pokud vám to peněženka dovolí, půjčte si autíčko. Nejsem vůbec příznivcem tohoto typu automobilové-golfové hry, ale tady se jízda kvůli délce hodí.
Jde totiž i o to, že Kunětická hora je hřištěm kde se - ať chcete či nechcete - nakonec stejně soustředíte především na hru samotnou. Koukat po okolí a kochat se jako třeba na Ypsilonce tu moc nejde. Zdejší rovinaté místo je doslova uzavřené v zeleni, dívat se ven do polabské nížiny není kde. Jedinými vnějšími viditelnými body mimo hřiště jsou kopec s hradem Kunětická hora a komíny elektrárny Opatovice.
I pro tenhle krajinný charakter (vedle designu, o němž bude ještě řeč) se tedy hřiště hodí na akce, kde jde v prvé řadě o golf jakožto sport. Myslím, že všichni pořadatelé mistrovských soutěží amatérů i profíků by Kunětickou horu už teď měli zařadit do svých programů, protože takové hřiště každého dobrého hráče potěší svou vyspělostí – a také ho pořádně vyzkouší. Nabídne mu hru na moderním designu, jaký u nás téměř není k vidění. Kunětická hora je totiž pravý protipól půvabných, leč trochu stísněných Varů, Cihelen či Mariánských lázní. Je to velký prostor, jakási kombinace středoevropského parku a otevřené, jen mírně se vlnící linksové roviny.
Naopak rekreační hráč, především ten s hendikepem nad 36, si tu asi užije kdejaké trápení. Proč? Hřiště měří ze žlutých 6 241 metrů, a to je pořádná dálka. Především čtyřpary jsou náročné, většina má přes 350 metrů. Je tu skoro 90 bankrů, jsou perfektně umístěny v zónách očekávaného dopadu míčů a jsou obrovské.
A pak místní specialita: hustý, pevný, vysoký raf. Svěží, zelená, tvrdá tráva, která si lehá a v níž míček zmizí. Když ho najdete, je prakticky nemožné zahrát ho jinou holí než vedžkou (a nejlépe sednvedžkou). Tento raf bude určitě noční můrou mnoha hráčů, budou ho proklínat za ztracené míčky, budou se dožadovat jeho zkrácení či úplného posečení, ale právě on k hřišti už teď neodmyslitelně patří. A navíc je to krásná tráva, podílí se na estetickém zpestření areálu. A abych nezapomněl, grýny jsou samozřejmě rychlé, navíc modulované tak, že přečíst správně linii patu vyžaduje velkou zkušenost. A i pak se míček někdy zakroutí tak, jak byste to nečekali.
Ne, tohle hřiště rozhodně nikomu nic neodpustí. Je to velká zkouška pro každého golfistu-sportovce.


Jakkoli je hřiště těžké, je zároveň logické, vyvážené a herně relativně pestré. Není tu žádná „zrada“, nespravedlivé místo, míče se chovají na mírně se vlnících fervejích po odskocích předvídatelně. Všude je dobrý výhled do míst, kam hrajete, odpaliště jsou dostatečně vyvýšená. A ani zmíněný strašidelný raf neobklopuje všechny ferveje, jen některé jejich části. Myslím, že stěžovat si na tohle hřiště nemůže žádný hráč: chyba bude vždycky v jeho špatných ranách. Hrát se tu dá například velice pohodlně, pokud hrajete na bezpečné bogy. Ferveje jsou dostatečně široké, nějaký menší ústřel stranou nevadí, můžete hrát z příjemného semirafu. Také grýny jsou veliké a míč se na nich udrží. Co se týče bankrů, jsou také velmi dobře vidět, už na odpališti přesně tušíte, kde vás čeká jaké nebezpečí. Ale máte většinou dost místa k tomu, abyste se mu vyhnuli.
Pokud mohu sloužit osobní zkušeností ze hry: hrál jsem poměrně konzervativně, za osmnáct jamek jsem měl jen tři grýny v regulaci, hrál jsem spíš na bogy než na par, ale přesto jsem zahrál svůj standard, 87 ran, což hraju na podobných velkých osmnáctkách. V bankru jsem byl asi šestkrát, tomu jsem se hlavně při drajvech nevyhnul, ale raf jsem „vyzkoušel“ jen jednou. Při hledání vlastního míčku jsem našel neuvěřitelných 10 jiných míčků! Nakonec jsem ten svůj objevil, ale hloupě jsem si myslel, že přestřelím bankr, co byl dvacet metrů přede mnou. Samozřejmě jsem v něm skončil. Ta tráva je fakt nezdolná.
Jako celek je Kunětická hora resortem, kterému rozhodně budou slušet sportovní akce. I velké komerční turnaje s rekreačními hráči se tu jistě budou konat, hřiště i zázemí jsou na to připraveny. Tuším, že takové kolo se tu ale půjde dlouho - ostatně už teď zde zavedli pravidlo, že pokud do
3-5 minut nenajdete míček v rafu, můžete ho považovat za ztracený ve vodní překážce; praktická pomoc, díky které se hra nebude zdržovat. Pokud si sem chcete zajet zahrát jen tak, pak si na to ale vyšetřete raději celý den – hra je tu prostě náročná. A výlet můžete spojit třeba i s návštěvou blízkého hradu, odkud je krásný výhled do celého Polabí.
V současnosti je hřiště už bez problémů hratelné, greenkeepersky kvalitně připravené - na to, že ještě na jaře byla půlka areálu nezarostlá, je ve skvělém stavu. Freveje jsou ještě trochu tvrdší, stejně tak grýny, ale hře to nevadí. Legračními a hezkými detaily jsou obří krychle označující odpaliště, na hřišti jsou už i tabule s plánkem jamky, myčky míčků, odpadkové koše. Když jsem hrál, ještě chyběly kolíky s metrickou vzdáleností (placky uprostřed fervejí už byly). Club house je téměř hotov, restaurace je otevřená, na příjezdových cestičkách se finišovalo. Některá okrajová místa na hřišti
jsou ještě nezarostlá, na nich také vidíte ten šedý popílek, který je vlastně podkladem celého areálu. Okolo celého hřiště vede cesta, na které se hezky jezdí na kole.
Myslím, že až bude celý areál plně dokončen, až hřiště také vyzraje (zhruba do roka, maximálně do dvou), zařadí se Kunětická hora bez debat mezi desítku nejprestižnějších českých hřišť. V podstatě už tam je, jen byla otevřena trochu dřív, než by bylo ideální. Nicméně důvody jsou jasné, hřiště stálo obrovskou sumu peněz a samozřejmě je potřeba, aby se už začaly vracet. Hřiště přitom už teď nemá nouzi o hráče, když jsem tu ve všední den přes poledne hrál, bylo tu dost lidí a parkoviště ze dvou třetin plné. Zjevně si každý chce vyzkoušet hru na hřišti, o kterém se hodně psalo a bylo také velkým příslibem. A svému očekávání také dostálo.

Andrej Halada


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama