Zelený Baull 114 / Liberec-Machnín 9/18 | Reflex.cz
reklama
nahoru

Zelený Baull 114 / Liberec-Machnín 9/18

Andrej Halada3. července 2007 • 10:02
Zelený Baull 114 / Liberec-Machnín 9/18

Golfové hřiště má mít osmnáct jamek, to je jasná věc. Jenže když se u nás v půlce 90. let začalo golfově budovat, peněz nebylo moc a tak mnozí postavili pouhých devět jamek. Proč ne, stejně lidé často hrají jen půlku hřiště, nechtějí chodit ty čtyři pět hodin po všech osmnácti jamkách. Doba ale pokročila a mnozí „budovatelé“ dnes dokázali svůj sen dotáhnout až do konce: z devítky udělali osmnáctijamkové hřiště...

reklama

. Takhle se rozšířila například původní devítka v Kořenci, na Lipně, rozšiřuje se na Čertově Břemeni, v Beřovicích, Benátkách atd. Nejnovějším přírůstkem do rodiny osmnáctek zrozených z devítek je hřiště v Liberci-Machníně.
Liberecké hřiště je ideální příměstské. Relativně blízko centra, dojedete sem za chvilku (i když proplést se sem za situace, kdy se opravuje můstek na hlavní příjezdové cestě, je dost obtížné). Hřiště je částečně v chatařské zástavbě, ale může se pochlubit i romantickou železniční tratí, která ho dělí na dvě části (procházíte kamenným a v horku příjemně studeným tunelem pod tratí). Klubovna je dřevěná a domácká. Hlavní část jamek je za tratí, na otevřeném lučním prostoru, který se ale na dvou krajích dost svažuje a rostou tu i vysoké stromy. Výhled na blízký Ještěd je z mnoha míst na hřišti jedinečný.
Stará devítka nedoznala prakticky změny, druhá devítka na ni organicky navazuje a zaplnila tak celou oblast za tratí. Hřiště je naturální, žádné masivnější proměny krajiny se nekonaly, i když některé grýny vystupují ve svažujícím se profilu poměrně výrazně a jejich stavba asi nebyla lehká. Jestliže ze staré devítky byly nejhezčí jamky u vody a se stromy, pak i z nové jsou esteticky nejvděčnější ty, které jdou údolím a u stromů – jsou až na konci hřiště. Naopak jamky na hlavním polním-lučním prostoru, na vrchním „platu“, odkud je vidět hotel na Ještědu, jsou zatím bez stromů a působí mírně holým dojmem.
Z nových jamek upoutá především třípar č. 9, který se hraje z prudkého kopce dolů, míček plachtí do údolíčka mezi stromy (tedy pokud se tam trefíte). Po téhle jamce následuje bizarní pětipar – má pouhých 383 metrů ze žlutých a svým klikaticím se průběhem připomíná pětiparovou lesní jamku č. 12 v Poděbradech. Stačí hrát jen železy, přičemž překvapení čeká před grýnem: pokud netrefíte ideální místo pro „průchod“, budete muset hrát hodně vysokou ránu přes stromy, které obklopují grýn z čelní strany. Jamka se ovšem dá hrát i jinak: když napálíte driverem ránu tak, že míček dopadne na fervej vedlejší jamky č. 11, která je ve svahu. Je sice otázkou, co na takový odpal řeknou hráči hrající zrovna jedenáctku, ale při troše štěstí tak lze být na grýnu desítky i druhou ranou. Ale tuhle variantu jsem nezkoušel, hrál jsem tak, jak se má.
Na hráče tu ale čekají i další těžkosti: například na zmíněné jamce č. 11 se fervej tak kloní po vrstevnici, že udržet na ní míček je hodně složitý úkol. Také některé ferveje nejdou překvapivě až ke grýnům, před nimi je vyšší tráva. A konečně na novém pětiparu č. 7 vás nemile překvapí dva rybníčky, které střeží grýn. Zprvu si říkáte, proč je zrovna tahle jamka se svými 444 metry označena jako nejtěžší na hřišti, ale když vidíte hodně úzký grýn a hlavně když na vás vykoukne druhý rybníček za grýnem, pochopíte její obtížnost. Chce to dvě dlouhé rány a pak nějakou hodně vysokou, co se na grýnu zastaví.
Některé pasáže na nové devítce mi tedy připadaly designérsky trochu zvláštní - určitě by mě zajímalo, co by na taková řešení říkal profesionální architekt. Ale faktem je, že hřiště jsem hrál jen jednou - při dalších hrách bych už jistě počítal s výše popsanými nástrahami a nečekanostmi. Je také jasné, že pro turnajovou hru tu bude potřeba znát místní specifika, neboť hřiště jako celek kombinuje snadnost a komplikovanost. Jamky nejsou dlouhé, ale mají některé nepříjemné prvky. Složitý je i raf v okolí, který je na některých místech docela hustý a je nesnadné míček nejen odehrát, ale také ho vůbec najít.
Nových devět jamek potřebuje ještě rok, dva dozrát, chce to i více vláhy, aby se tráva zahustila. Zatím hřiště beru takové, jaké je: představuje dobrou alternativu k dražší a exkluzivnější Ypsilonce, která je odtud jen pár minut jízdy autem. Kdybych v Liberci žil, Machnín bych určitě využíval k odpolednímu menšímu tréninku. Hrál bych třeba jen některé jamky, užil bych si příjemnou a „volnou“ místní atmosféru a pěkný výhled na horu s hotelem, jaký nikde jinde k vidění není.

Andrej Halada


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama