nahoru

Čtěte anglické hrochy, chutnají vesele

Andrej Halada31. října 2003 • 01:59

Děkuju pozornému čtenáři těchto sloupků p. Chaloupkovi, který napravil můj omyl: alte Eule (starý Sova) neměl samozřejmě starého žigulíka, ale staré Leninovy sáně! (moskviče). Ta chyba se dá vysvětlit snad jen tím, že v ruských reáliích je obecně zmatek, když říjnová byla přece listopadová.


Původně jsem si říkal, že se NNKMP20L budu ještě věnovat, ale kdo viděl 2. díl, ví, že to nemá cenu. Výjimečnost premiéry zmizela a je tu seriál, který je dramaticky povadlý a režijně neobratný. Jen recenzentská povinnost mi velí dívat se, jinak bych si šel raději číst knížku.
Zrovna čtu jednu, která se jmenuje Hroch, což je název neprozrazující vcelku nic. Autorem je Stephen Fry. Je vám to jméno povědomé? Kdo viděl anglický film o Oscaru Wildeovi, ten už ví. Stephen Fry hrál hlavní roli, básníka, dramatika, dandyho, homosexuála Wildea. Fry je nepřehlédnutelnou figurou, měří ke dvěma metrům a na ztvárnění Wildea se fyzickým zjevem vůbec nehodil. Jenže Fry je nejen herec, ale (především) spisovatel, dramatik, v Anglii velmi populární, jehož sarkastický styl a smysl pro humor připomínají Wildea, G. B. Shawa, P. G. Woodehouse nebo K. Amise. A kromě toho je Fry údajně taky homosexuál, takže když měl zahrát Wildeovu sebezničující touhu po jiném muži, nemusel se nijak přetvařovat.
Hlavním hrdinou Hrocha je postarší básník a divadelní kritik, který byl právě vyhozen z novin, protože na jednom divadelním představení pořvával z lože urážky. Brzy dostane zvláštní kšeft: jeho kmotřenka, mladá dívka, ho za honorář čtvrt milionu liber (!) pošle na honosné sídlo svého strýce, mediálního magnáta, pátrat po záhadě. Víc prozrazovat nebudu, překvapující dějové peripetie jsou jedním z půvabů románu. Fry často mění úhel pohledu, jednou jde o vyprávění samotného kritika, podruhé o jeho dopisy kmotřence, pak o deníkové záznamy dalších postav atd. Několikrát je tu zmíněno i Československo, kde se mediální magnát v židovské rodině narodil. Příběh má spád, Fry umí překvapivě zvrátit situaci, je to zábavné a přitom s hlubším smyslem. Moc dobře se to čte a ještě mi zbývá posledních sedmdesát stran.
Pokud vím, je to vůbec první kniha, která šestačtyřicetiletému Fryovi v českém překladu vychází. Vydalo ji nakladatelství Motto (Pawlowská atd.), vydání ale podpořila Britská rada. Bohužel obálka je dost nepovedená, vůbec neodpovídá jiskřivě lehkému duchu knihy. Je na ní skutečný hroch s otevřenou hubou – jenže Hroch je pouhá přezdívka hlavní postavy, navíc ta fotka umělého zvířete i grafika titulu jsou nevkusně křiklavé.
Nedokážu odhadnout, jestli se na českém trhu Fry chytí. Určitě bych mu to přál, rád bych si přečetl i jeho další knihy. Jen by měl nakladatel knížku víc propagovat. No alespoň tak činím takhle. Jinak v originále lze Fryovy knihy dostat i u nás, moje žena si nedávno koupila jeho knížku z roku 2001 The Stars´ Tennis Balls. Fry do ní vepsal přesnou charakteristiku sebe sama: „Stephen Fry se narodil ve dvacátém století a zemře v jedenadvacátém. Během psaní svých šesti knih vypil čtyři sta dvanáct tisíc šálků kávy, vykouřil jeden a půl milionu cigaret a prošoupal devatenáctery kalhoty. Nemá žádné rodné znamení.“

Andrej Halada


Kurzy měn
25,620
21,830
29,070
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře