Asi bych se v těchto pro naše zdravotnictví pohnutých dnech měl zmínit o NEMOCNICI. Kam se na ni v pomyslném mediálním souboji hrabe Součková se svými prošustrovanými milardami! Mnohem propíranějším tématem je, že Blažej pořád jezdí v Hondě (podílela se Honda ČR sponzorsky?), že MUDr. Karl Eule (překl. Sova) si v rajchu vydělal na meďoura (podílel se DaimlerChrysler ČR sponzorsky?) nebo že Pěnkava asi v podnikání neuspěje, protože ...
si zatím nevydělal na víc než na starého favorita (podílelo se AAA Auto Praha sponzorsky?). Všimli jste si, že na seriálu je vidět, že byl už rozepsán před několika lety, v devadesátých? Tehdy bylo téma privatizování nemocnic aktuální, zatímco dnes jde o to, kolik nemocnic zrušit. Také motiv „návratu“ z emigrace dnes už nikoho příliš nevzrušuje, ti lidé prostě jen bydlí v cizině a jejich příjezd sem nemá tu auru, s jakou byl hned v prvním díle prezentován příjezd Eula a Eulové do Boru. Mimochodem, tahle dálniční scéna stála za to, stejně jako návštěva těch samých u starého Sovy (bude mít alte Eule ještě toho alte žigulíka?). Skoro to vypadalo, že v tom černém bouráku jede cosa nostra a po krvavém masakru v nemocnici bude následovat ještě horší teror v domově důchodců.
Za mylné vyznění těchto scén může i hudba, která je vůbec příšerná, ze všech složek seriálu nejslabší. Její autor Zdeněk Barták se v osmdesátých psal Zdeněk Barták ml. a psal popík pro partu kolem Michala Davida a Františka Janečka. Složil i hudbu k šestnácti filmům režiséra Jaroslava Soukupa, včetně všech Discopříběhů, Kamarádů do deště a Byl jednouj eden polda. S režisérem Hynkem Bočanem dělal na seriálu Zdivočelá země a Hotel Herbich, i proto se dostal k nynější Bočanově nemocniční resuscitaci. Ale spíš ji pohřbil.
Zmíněný mediální ruch Nemocnici sice prospěl ohledně sledovanosti, ale paradoxně ji také poškozuje. Diváci například z mnoha článků v časopisech už předem vědí, co se v následujících dílech stane. Scénář také vyšel knižně a Květy dokonce údajně zveřejnily obsah všech dílů (proti čemuž nyní ČT protestuje). Moment překvapení, nečekaný dějový vývoj, uvádění nových postav, které hrálo před dvaceti lety velkou roli, je náhle úplně pryč. Ale nakonec: běžel teprve jeden díl a přes všechny výhrady nemám pocit, že by to byl úplný průšvih. Prostě televizní seriál.
Tím jsem se dostal k pointě tohoto sloupku. Před pár dny jsem konečně viděl Ondříčkův film Jedna ruka netleská. A tomu chci zatleskat, o něm rád píšu. Hrdinové jsou sice podobní těm ze Samotářů, film neaspiruje na víc než vkusně rozesmát, ale tohle taky plní. Nezažil jsem při něm pocit trapnosti – ten, jaký jsem v jistých chvílích cítil právě z Nemocnice. Je to dobrá současná česká filmová komedie s absurdními prvky, žádná upachtěná troškovina. Zatímco z Nemocnice vane duch konvence, neambiciózní televizáckosti, z Jedné ruky je cítit filmařská nápaditost, tematická modernost. A navíc je tu jedna úžasná scéna, ve které Ivan Trojan imituje Hitlera. Fantastické! Hraje přesně, bez chybičky, bez přehrávání. Úplně mi běhal mráz po zádech, ale ne snad z té nacistické hrůzy, prostě jen z té radosti, že je možné na českém plátně pořád vidět něco nadprůměrného.
Tak kdyby vás někdo v pondělí večer zval do kina na Ondříčkův film, neváhejte a Nemocnici oželte.
P. S. Ještě musím splnit povinnost vyhlášení vítěze soutěže, ve které jste hádali, jakou bude mít první díl NKM20L (Nemocnice na kraji města po dvaceti letech) sledovanost. (A možná jste zaregistrovali, že soutěž jsem minulý týden rozšířil i do tištěné verze Reflexu.) Přišlo přes 50 tipů, superoptimistkou byla jistá paní z obce Lipůvka, která odhadovala 78,5%. Podle informací ČT sledovalo první díl 46,8% diváků, v přepočtu 3,9 milionu. Několik tipů tedy mířilo těsně vedle (46%, 48%, 48,5%, čtyřikrát 49%), úplně přesně se netrefil nikdo. Ale číslo 47% uvedli tři tipující, kterým proto letí cena z Reflexu. Shodou okolností se trefily samé ženy: Alena Košková (ta tipovala už v létě na internetu), Monika Gilková a Michaela Čekalová. Na ženskou intuici a empatii prostě chlapci a chlapi nemají.
