Reakce na vraždu učitele ve Svitavách byly přinejmenším v jednom shodné. Děti jsou pořád agresivnější, je jim třeba zatnout tipec. Děti opravdu agresivnější jsou, ale osobně k tomu dodávám: Není divu. Způsob, jakým se tradičně chová škola ke studentům, prostě dříve nebo později k podobnému neštěstí vést musí.
Dodnes si pamatuji na chvíli, kdy nám paní učitelka v osmé třídě (orientačně tak polovina sedmdesátých let) sdělila, že my už jsme generace, která se bude muset vzdělávat celý život. Upřímně mě to vyděsilo. Vzdělávat se, pro mě totiž neznamenalo něco nového se dozvídat. To jsem dělal rád. Vzdělávat se bylo synonymum pro slova nudit se, bát se, být ponižován, zapisovat hory pitomostí, učit se pořád něco nazpaměť, aniž tuším proč. Aby nedošlo k omylu, byl jsem takové to slušné dítě v tesilkách, co nosilo vysvědčení s dvěma třemi dvojkami a se školou nemělo problém.
Když tak sleduji, jak se učí dnes na středních školách, mám až na pár ojedinělých výjimek pocit, že jsem se tehdy děsil oprávněně. Rozdíl je v jednom. V době, kdy jsem seděl v lavici, byl komunismus všeobecně hnusný, šedivý a otravný. Takže nebylo nic divného, že školy byly stejné. Ale od té doby se svět zásadně změnil, je to docela dobrodružné a zajímavé místo a děti to vědí a moc se jim už nechce nudit se bez odmlouvání. Škola se ale změnila minimálně. Jen si zkuste představit, že se po pěti, deseti letech „dospělého“ života zase vrátíte na svůj učňák nebo gymnázium. Opravdu zajímavých pracovních úkolů minimálně, hustě popsané sešity, písemky, pětiminutovky, stres u tabule, ale většinou nuda k nepřečkání. A k tomu občas kantor, který si potřebuje zvýšit sebevědomí na úkor těch, kteří se moc bránit nemohou. Opravdu by vás nenapadlo dát si z bezmocného vzdoru aspoň jednou nohy na stůl. Netvrdím, že kudla v zádech je zrovna ten pravý argument v polemice o vzdělávání, ale netvařme se, že za všechno může jen pokleslá televize a rozpadající se rodiny.
