Co přinesl den (pátek  25. září) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (pátek  25. září)

Bohumil Doležal29. září 2009 • 10:44
Co přinesl den (pátek  25. září)

Populistické orgie se snižováním platů ústavních činitelů skončily tím, že jim budou ubrána stejná 4 % jako státním zaměstnancům. Návrh nevychází vstříc lynčerským sklonům, které jsou „v části české veřejnosti v určité míře přítomny“.

reklama

ČSSD nakonec ustoupila od většiny dodatečně vznesených požadavků a návrh, pokud tomu dobře rozumím, totožný s tím, který si předsedové stran dohodli ve středu v Kramářově vile, byl pak schválen.

Proti byli jen komunisté, sociální demokraté si vyjádřením Bohuslava Sobotky zachovali rezervu: „Nejde o dobrý kompromis, ale je to jediný kompromis, na kterém jsme se dokázali shodnout.“ Vypadl návrh na zvýšení daně z nemovitosti. A populistické orgie se snižováním platů ústavních činitelů skončily tím, že jim budou ubrána stejná 4 % jako státním zaměstnancům. Což je taky dobře, návrh nevychází vstříc lynčerským sklonům, které jsou bohužel, diplomaticky řečeno, „v části české veřejnosti v určité míře přítomny“.
Je otázka, co celý ten balet, který předvedla Paroubkova ČSSD, znamenal. První možnost je, že Paroubek dostal od svých přátel ve vedení masáž: vedení prosadilo proti svému předsedovi větší vstřícnost v obavě, že negativistická politika sníží stranické preference (Paroubek se k nové dohodě zatím, pokud vím, nevyjádřil). Druhá možnost je: napínavé divadlo před televizními kamerami mělo dokázat, že ČSSD bojovala až do posledního okamžiku za blaho lidu (Paroubek by teď měl znovu vystoupit a po svém zvyku prohlásit, že až ČSSD vyhraje volby, všechna protilidová opatření neprodleně zruší.)


Premiér Fischer projevil dost velkou míru politické šikovnosti: nepožádal o důvěru a vybral si takový způsob projednání, který spojení žádosti o důvěru s projednávaným balíčkem neumožnil.
Když se balíček v kompromisní podobě podařilo prosadit, prohlásil, že to bere jako vládní úspěch a jako faktické vyslovení důvěry. Teď chce jednat s předsedy politických stran o strategii činnosti vlády až po předčasné volby. Jeho pozice posílila. ODS by byla ráda, kdyby se o dalším mandátu Fischerovy vlády dohodly politické strany ještě před setkáním s Fischerem. Což o to, s Paroubkem se dohodnout může, dohoda to bude poměrně nevýhodná, protože vázán jí bude, jak zkušenost ukazuje, jen Topolánek.
Zdá se, že se ODS Fischera trochu bojí – opravdu ukázal dost velkou obratnost v tom, jak specifického mandátu vlády využít v její prospěch. K podstatě balíčku mám ze stanoviska neodborníka potřebu říci jen jednu věc. Na jedné straně jsou státní příjmy (to co z vás vyždímáme) a na druhé výdaje (jaké požitky – přímé i nepřímé – vám za to poskytneme). Zvyšování požitků je obecně vzato iluzorní (rozdává se jen vyždímané). Přitom se ovšem může projevit ze strany státu tzv. syndrom Jánošík-Babinský (bohatým brát a chudým dávat). Tak vzroste počet lidí, kteří si budou připadat jako obdarovaní.
Vzhledem k nastupujícímu socialismu s lidskou tváří (po oslavách zrušení amerických plánů na výstavbu radarové základny) k tomu jen nesměle podotýkám, že nic se nemá přehánět. Pak ovšem existují výdaje příjemné, kdy se nerozdává z vyždímaného (model pět chlebů a dvě ryby).
Pan Janota je zjevně skeptik, pokud jde o možnost následování Ježíše v této věci, a výdaje tohoto druhu se snaží eliminovat, což mu slouží ke cti. V naší bezbožné době se totiž zázraky nedějí, a co se jaksi napřed rozdá, se bude muset vyždímat později – mnozí moji spoluobčané si ovšem v duchu říkají: to už tu nebudeme. Problém balíčku z mého laického hlediska je, že úpravy v něm provedené neomezily dost výrazně aktivity rozdávání, přičemž celý projekt byl už zpočátku postaven na silném momentu ždímání. Ždímání má ovšem tu nevýhodu, že dojné kravičky příliš vyčerpává a prameny mlíčka mohou při nešetrném postupu vyschnout. Pak bude se ždímáním utrum. Takže zase jen: nic by se nemělo přehánět.

Klaus zatím nepodepíše

Václav Klaus nehodlá podepsat Lisabonskou smlouvu dříve, než se Ústavní soud vypořádá s chystanou stížností senátorů ODS. Prý očekává, že Ústavní soud poskytne přesvědčivé odpovědi a vysvětlení, a pokud dostojí i tentokrát své odpovědnosti, bude pak on smlouvu ratifikovat.
O tom, zda ÚS byl dostatečně přesvědčivý a dostál své odpovědnosti, rozhodne autokrat na Hradě. Klausův postoj je naprosto nehorázný, ale Ústavní soud si to tentokrát svou indolencí ve věci předčasných voleb (naprosto neslýchaný zásah soudu do praktické politiky) vykoledoval. Prezident se teď na něm může vyřádit.

Poznamenané průzkumy

Podle průzkumu Střediska analýz a empirických výzkumů (SANEP) důvěřuje 40 % lidí Ústavnímu soudu, jen 27 % Klausovi a 25 % vládě (přesto jsou na druhém a třetím místě). Sněmovně a Senátu věří jen 4 % občanů. K tomu je třeba poznamenat, že SANEP je podle vlastní charakteristiky „prvním on-line výzkumným internetovým střediskem veřejného mínění v ČR. Jedná se o naprosto unikátní a jedinečně získávání zásadních informací od více jak 115 tisíc registrovaných uživatelů, kteří se podílejí na jednotlivých průzkumech a kteří jsou přesně rozklíčováni do věkových, sociálních a zájmových skupin“.
Aniž bych chtěl zpochybňovat pečlivost, s jakou si SANEP vybírá na Internetu respondenty, rád bych poznamenal, že na rozdíl od každodenního všedního života je Internet specifické prostředí: pohybují se tam jednak idealisté zakotvení ve virtuálním světe Pravdy a Lásky, jednak pestrá společnost lidí, kteří dříve, za totáče, v době hojně rozšířených veřejných záchodků, využívali bílou omítku těchto zařízení jako jediné necenzurované noviny v ČSSR a vyznávali se tam ze své většinou velmi svérázné touhy i nenávisti (velká většina z nich, pokud by příslušným orgánům stálo za to je identifikovat, by nakonec skončila i v tak nespravedlivé době nikoli na Pankráci, nýbrž po zásluze v Bohnicích). Výsledky průzkumu tím nemohou nebýt poznamenány.
Což potvrzuje i nezamýšlený „protiprůzkum“ CVVM, které používá konvenčnějších postupů. Zde vede jednoznačně Klaus (vystřídal na špici ombudsmana Motejla), předseda ÚS Rychetský je až pátý. Jeho umístění se v podstatě nezměnilo, přibylo mu ovšem asi 6 %. Čili trochu si šplhnul. Klaus mírně tratil, Motejl o něco výrazněji, na třetím místě setrval mírně posílený premiér Fischer. Zajímavé je, že první setrvale a výrazně stranicky orientovaná politická „osobnost“, Bohuslav Sobotka, skončil až na sedmém místě s 29 % (čtvrtý Schwarzenberg se v TOP 09 teprve zabydluje, předtím byl nestraník).
Velmi znepokojivé mi připadá, že v průzkumu CVVM je na velmi čestném osmém místě Jiří Paroubek. To mi nahání hrůzu: ne tolik z Paroubka samotného, jako z té velké většiny mých spoluobčanů, spadajících pod kategorii „prostý pracující“ (moderněji a méně přesně řečeno „řadový občan“). Ten, kdo je schopný označit Paroubka za osmého politika v pořadí, pokud jde o důvěryhodnost, je nepochybně schopný úplně všeho. Kdybych byl politik, musel bych tenhle svůj strach v sobě tutlat (lid má vždycky pravdu). Jako penzionovaný publicista si mohu aspoň ulevit.

Kudy za Německem

„Svého času jsme za Německem pokulhávali zhruba čtyři desítky let. Vzdálenost mezi námi se za poslední roky výrazně zkrátila,“ píše v Právu politolog z Hybernské Lukáš Jelínek. Ten člověk je bytostný optimista: předpokládá, že jdeme stejným směrem.

Genocida kamzíků

V Chráněné krajinné oblasti Jeseníky plánují genocidu (to je myšleno jen obrazně, nejde o lidi) kamzíků. Kamzíci byli do oblasti kdysi povoláni „jako osadníci a kolonisté“ (navíc nikoli českými králi, nýbrž cizáckým Habsburkem Františkem Josefem I.). Požírají tam naše české bylinky (ty jsme kdysi pro národ zkonfiskovali na základě Benešových dekretů).
Podle slov ředitele není pravda, že by snad chtěli kamzíky vystřílet. Půjde tedy nejspíš o odsun, bude třeba se jen dohodnout s vítěznými mocnostmi, kam (tradičně se nabízí Bavorsko). Připadá mi hnusné, zacházet podle tak pitomých kritérií byť i jen se zvířátky. Mám kamzíky rád a jsem přesvědčen, že i když požírají vzácné byliny, natropí v zásadě nesrovnatelně méně škod než např. Jiří Paroubek.
Možná by bylo spíš užitečné odsunout pana ředitele na nějaké méně exponované místo (nemělo by to charakter kolektivní viny). Člověku se neodbytně vnucuje slavný výrok divokého filosofa s výstředním plnovousem, že pokud se dějiny opakují, tak jako fraška.



AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama