Co přinesl den (čtvrtek 25. června) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (čtvrtek 25. června)

Bohumil Doležal26. června 2009 • 10:02
Co přinesl den (čtvrtek 25. června)

Prezidentova formulace k demonstraci odborářů na Hradčanském náměstí: „Bylo na ní více mezinárodních funkcionářů než lidí, kteří poctivě pracují,“ v tomto případě mimořádně sedí.

reklama

Prezident Klaus, jak píše Právo, „napsal odborářům“, kteří demonstrovali na Hradčanském náměstí (demonstrace byla namířena proti Topolánkově vládě, jenže ta mezi tím padla a vzhledem k mimořádné pružnosti odborových papalášů z žižkovské kachlíkárny se ji už nepodařilo odvolat).
Pokud tomu dobře rozumím, rozumí se tím nikoli nějaký slavnostní a oficiální prezidentský dopis, ale odpověď (text najdete na stránkách Václava Klause ZDE) na otázku odborového magazínu Revue Sondy. Jde tedy o novinovou zprávu, která by patřila jako doklad do rubriky „Jak číst Právo“.



Otázka zněla: „Co říkáte výzvě odborářů z demonstrace na Hradčanském náměstí v Praze?“ Možná by tam mělo být místo „odborářů“ přesněji „odborových bafuňářů z celé Evropy, doplněné jako obvykle výletníky cestovní kanceláře ČMKOS, a.s., svezených z nejrůznějších koutů ČR“.
Prezidentova formulace: „Bylo na ní více mezinárodních funkcionářů než lidí, kteří poctivě pracují,“ v tomto případě mimořádně sedí. Prezident vytýká „odborářům“ hysterické přehánění, zcela právem je kritizuje za nejapné řeči o tom, kdo „krizi zavinil“ a v té souvislosti upozorňuje, že když se bude pátrat po vinících, narazí se i na odborové svazy a jejich nadměrné nároky. V té souvislosti Klaus hovoří o nadměrné štědrosti našeho sociálního systému. Čili ad a, to se Klausovi povedlo, a ad b, není pravda, že by „psal odborářům“ (jako kdysi záporožští kozáci tureckému sultánovi), nýbrž jen odpověděl na otázku jedné odborářské tiskoviny.

Ožralý zmlátil poslance, ale ne dost
Plzeňského poslance ODS Vilímce zmlátil v noci jakýsi ožralý odpůrce jeho strany. Protože ho nezmlátil dost, rozhodl se pan poslanec nepodat trestní oznámení, nechce to prý přeceňovat. Skandální je nejen to, co se stalo, ale taky postup pana poslance. Tímhle přístupem by se fakticky legalizovaly fyzické útoky různých rabiátů na politické odpůrce.
Nemyslím tím „vajíčka pro Paroubka“ (i když akce u Anděla sice podle mne nebyla organizovaná, ale radikálně přesáhla meze slušnosti), ale skutečné násilnictví. Zaujatý člověk by se jen těžko bránil podezření, zda pan poslanec náhodou nedostal na budku kvůli něčemu jinému, než je politika. V každém případě je ok, že policie přesto začala případ šetřit jako trestný čin výtržnictví. Není moc pravděpodobné, že se něčeho dopátrá, ale zkusit to musí.

Příspěvky ze zoufalství
Známý český publicista Jiří Paroubek obšťastnil české čtenáře další brilantní analýzou postavení ČSSD, tentokrát v Právu. Těžko se zbavuji dojmu, že české listy (včetně Práva) tisknou jeho příspěvky ze zoufalství.

Ať rozhodnou, že žádná StB nikdy neexistovala
Městský soud v Praze rozhodl, že poslanec Walter Bartoš (ODS) byl v protokolech Vojenské kontrarozvědky (součást StB – výslovně upozorňuji, že ta zkratka neznamená, jak se u nás spousta lidí včetně předsedy ODS Topolánka domnívá, Státní tajná bezpečnost podle vzoru Geheime Staatspolizei, ale jen Státní bezpečnost, proto je to „t“ malé) uveden neprávem.
Zároveň se odvolací soud bude zabývat případem herce Kanyzy, jehož podřízená instance označila za vědomého spolupracovníka StB. Nejpraktičtější by bylo, kdyby nějaký odpovědný soudní orgán rozhodl o tom, že žádná StB nikdy neexistovala a že estébáci patří do téže říše jako hejkalové, divoženky, upíři a další strašidla. Tím bychom zúčtování s minulostí uzavřeli a zároveň bychom si uvolnili ruce k účtování s přítomností a budoucností na podobné, jen o něco dokonalejší úrovni než za časů StB.

Pro případ, když je prezident nesnesitelný blb
V Senátu se rodí další nápad, jak se zbavit prezidenta Klause. Stačí, když se většina senátorů a poslanců usnese, že nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad (jde o dočasné zbavení pravomocí). Obávám se, že otcové ústavy a souvisejících zákonů touto formulací nemyslili např. případ – uvádím jej jako ryze teoretický – když je prezident nesnesitelný blb (už proto, že v takovém případě je minimální naděje, že by se situace mohla v budoucnu zlepšit, a dočasnost tedy nic neřeší), nýbrž zcela výjimečné situace, jako když např. onemocní závažnou nemocí, která mu neumožňuje vykonávat jeho úřad.
Prof. Cepl, jeden z autorů ústavy, praví v souvislosti s Klausovou chystanou kverulací ohledně Lisabonské smlouvy: z ústavy neplyne, že prezident má právo veta vůči ostatním orgánům státu, protože jinak bychom mohli být považováni za absolutní monarchii. Přesněji řečeno, nemělo by plynout. Bohužel, ústava je v této věci poněkud mlhavá. Byla totiž šita na míru jinému prezidentovi, než tomu, který teď na Hradě sedí. Z toho plyne poučení: nešijte, proboha ústavu na míru prezidentům!

180 % íránských voličů ...
V českých novinách se po obamovském vzoru množí úvahy, že ani poražený prezidentský kandidát v Íránu Musáví není žádný vzorový demokrat. Jistěže není. Není důvod podporovat žádného Musávího, dokud nepředvede, co chce, konkrétními politickými činy (k tomu ovšem nedostane příležitost, protože 180 % íránských voličů dalo přednost tomu druhému, který už všechno předvedl). Je ovšem zbabělé a alibistické přehlížet, že veřejná nespokojenost v Íránu je nesena touhou po větší svobodě, a proto si kromě kritických analýz, které jsou jistě na místě, zaslouží podporu.
Navíc srovnání Musávího s Gorbačovem (viz např. článek Milana Vodičky v MfD) je vůči Gorbačovovi nespravedlivé: Gorbačov chtěl jistě jen polidštit sovětský systém, ale dělal to usilovně a s jistou poctivostí: což se pozná podle toho, že se mu systém sice nepodařilo polidštit, ale zato zničit. Myslím, že by to naši demokratičtí estéti neměli podceňovat - stejně jako jistou elementární poctivost íránských masových protestů.

Paktování mezi ČSSD a ODS
V Lidových novinách Petr Kolář s Davidem Hluštíkem rozvíjejí úvahy o možném budoucím paktu mezi ČSSD a ODS. Odkazují na jednání lídrů stran a jejich blízkých spolupracovníků někdy před třemi měsíci. Vzhledem k tomu, že se jednání zúčastnil i Topolánkův důvěrník Marek Dalík, který není, jak se sám mylně domnívá, od Mirka Topolánka Martin Borman, nýbrž daleko spíš od Mirka Topolánka Grigorij Rasputin, může na těch pověstech něco být. Ale řekl bych, že to v LN přeceňují – zároveň je důležité vzhledem k všudypřítomnosti klausovské lobby v českých médiích, zvláště některých, vzít v úvahu, že tento scénář patří do arzenálu „strašení Topolánkem“, organizovaného z Hradu.
Velká koalice by ve skutečnosti byla pro ODS z technických důvodů možná jen tenkrát, pokud by ani ODS, ani ČSSD nemohla udělat většinovou koalici s KDU-ČSL (případně ještě s někým dalším) a pokud by ČSSD zároveň nemohla udělat menšinovou vládu s komunisty v zádech. Jakmile bude mít Paroubkova ČSSD v záloze komunisty, s nimiž bude schopna koaličního partnera přehlasovat, je koalice s ní pro koaličního partnera sebevraždou, protože se dobrovolně odsuzuje k bezmocnosti: stane se objektem soustavného a nestydatého vydírání.

Výsledek málo irelevantní a taky málo korektní
Z nejnovějšího volebního modelu CVVM vyplývá, že by ODS (s 35 %) o 5 % předstihla ČSSD. Do sněmovny by se dostali ještě komunisté (16 %), lidovci (6,5 %) a zelení (5,5 %), kdežto TOP 09 by s 2 % zůstala mimo. Průzkum byl pořízen mezi 8. a 15. červnem (týden po eurovolbách) a víceméně potvrzuje to, s čím už přišel STEM. Problém je jen s TOP 09: vznik strany byl oznámen 11. června odpoledne a podle sdělení pracovníka CVVM nebyla tato strana zařazena do průzkumu (otázky jsou otevřené a lidé stranu zmiňovali sami). Výsledek je v tomto ohledu málo irelevantní a upřímně řečeno taky málo korektní. Těžko se ubránit podezření, že v tomto případě nemá veřejné mínění reprodukovat, ale formovat.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex.cz)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama