Jeho prací je pozorovat výrazy tváře, pohyby končetin a trupu. Při detailním zkoumání zjišťuje, kdy člověk mluví pravdu, kdy se vykrucuje nebo lže. Jeho závěry využívají hlavně zahraniční banky, pro něž testuje důvěryhodnost možných klientů. Zajímá se ale i o české politiky. „Třeba z chování Babiše je zřejmé, že je cholerik a predátor, který není zvyklý ohlížet se na názory jiných, protože umí jen udílet rozkazy,“ říká odborník na nonverbální komunikaci Martin Cibulka.
Pracujete v Lucembursku pro některé velké banky. Co to obnáší? A školíte hráče pokeru?
Ty školí někteří mí kolegové. U bank jde o významná obchodní jednání řádově až v miliardách eur. Analýza nonverbální komunikace samozřejmě není jediným kritériem, podle něhož se banka rozhoduje. Podobných posudků dělám pět až šest ročně, jde i o několik interwiev vztahujících se k jednomu kontraktu.
Jste přímo u takových jednání?
Dostanu jen videozáznam, který neobsahuje zvuk. Je na něm několika kamerami velmi detailně zabraný obličej, ruce, nohy, trup. Záznam vyhodnocuji po úsecích okolo půl sekundy a zaznamenávám, kdy nastala reakce ustrnutí, útěku nebo útoku. Banka si pak analýzu porovná se zvukem a zjistí, jak se dotyčný zachoval při té či oné otázce. A případné pochybnosti o jeho dostatečné bonitě, vlastnictví firmy či kontaktech pak prověří. Fakticky je jedno, zda analyzuji chování obchodníka nebo člověka podezřelého z vraždy. Metoda je v obou případech stejná, hledá se projev, který znamená ohrožení.
Nonverbální analytiky údajně používají státníci jako Donald Trump nebo Vladimir Putin. Je to tak?
Putin takové odborníky má. Je to dáno i jeho dřívějším působení v KGB, která za CIA nemohla zůstat pozadu. A Trump je má také. Navíc během prezidentské kampaně používal psychometrii. Jde o metodu, která z aktivit uživatelů Facebooku nebo Twitteru umí vyčíst jejich politická očekávání a podle toho se vůči nim chovat. Součástí psychometrie jsou slovní algoritmy, podle nichž se sestavují klíčová slova do sloganů, aby si je lidé podvědomě zapamatovali.
Co o Zaorálkovi, Andreji Babišovi nebo o Miroslavu Kalouskovi vypovídají jejich nonverbální projevy?
Ukázkovým příkladem je Babiš. Naposledy jsem ho sledoval v televizním duelu s Václavem Klausem mladším. Z chování Babiše je zřejmé, že je cholerik a predátor, který není zvyklý ohlížet se na názory jiných, protože umí jen udílet rozkazy.
To jste poznal z reakcí jeho tváře, končetin, trupu?
Jako politik se snaží své vlastnosti zakrývat, což se mu ale nedaří. Když jeho politický soupeř něco říká, Babiš se dívá na stůl. Neudrží s diskutujícím ani s moderátorem oční kontakt, protože není zvyklý poslouchat nepříjemné názory a věcně jim čelit. Předpokládám, že při mediálních trénincích mu říkají, aby na oponenty neštěkal, nechal je domluvit. Jenže se to stále nenaučil. Začne útočit, aby zakryl, že mu debata vadí. Má agresivní mimiku, nachyluje se dopředu, dynamicky máchá rukama. Je to obrana útokem.
O Babišovi je známo, že do televizních debat nerad chodí.
Vyhovuje mu komunikace se sympatizanty, kteří mu naslouchají, a sociální sítě, kde nemusí diskutovat vůbec. A když už přijde do televize, zvládá jen velmi tvrdý a často bezhlavý, iracionální útok typu všichni kradou. Útokem přitom zakrývá to, co nechce přiznat. Tedy že si přes kontakty s politickými špičkami přišel v devadesátých letech, podle něj prohnilých, na miliardy. Babiš svou neschopností debaty dokazuje, že je špatný politik.
