Norský překladatel: Neumíme pít, máme stádní mentalitu a děti fungují jako byznys | Reflex.cz
reklama
nahoru

Norský překladatel: Neumíme pít, máme stádní mentalitu a děti fungují jako byznys

Bohumil Pečinka, Alena Hamerníková11. února 2015 • 07:00
Norský překladatel: Neumíme pít, máme stádní mentalitu a děti fungují jako byznys
Yngvar Brenna
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Donedávna bylo u nás Norsko vnímáno jako země s obrovskými zásobami plynu, krásnou přírodou a vynikajícími výsledky v zimních sportech. Kauza spojená s odebráním dvou dětí české matce nasvítila tuto zemi i z jiného úhlu. O tom, jaké je Norsko, jsme si povídali v novém vydání Reflexu s norským překladatelem Yngvarem Brennou (41).

reklama

Z čeho v Norsku vychází přecitlivělý přístup k výchově dětí? Z protestantského náboženství, nebo spíš z módních levicových evropských trendů?

To spolu souvisí a týká se to nejen výchovy dětí, ale i přístupu k alkoholu a dalším světským věcem. Nade vším stojí ideál strohosti, střízlivosti, odporu k přepychu, což je bráno jako prohřešek proti Bohu i národnímu duchu. Koncem šedesátých let došlo ke spojení protestantského přístupu s radikálním feminismem a hnutím za liberální výchovu dětí. Výsledkem je existence Úřadu na ochranu dětí, který má právo odebírat děti rodinám, takže rodiče se doslova bojí své děti vychovávat.

Jak se to projevuje?

Mnoho rodičů se svým dětem v dopravních prostředcích, restauracích a jinde téměř nevěnuje. Děti bez omezení pobíhají, křičí, dělají si, co chtějí, a nikdo je neokřikne.

Proč?

Rodiče se bojí, co by tomu řeklo okolí nebo jestli je někdo neudá úřadům. Děti nemají vymezené mantinely, nevědí, co všechno smějí a nesmějí, a pro své okolí se vesměs stávají nezvladatelnými spratky.

Napomenutí a zvýšený hlas jsou už brány jako nepřípustné chování?

Dá se říct. Norové potlačují své emoce a takovéto chování je na veřejnosti bráno jako nevhodné. Mnoho rodičů se navíc skutečně bojí.

Čeho?

Sankcí za porušení vynucovaných společenských konvencí. V Norsku existuje něco jako stádní mentalita. Lidé jsou otroky vlastního jednání, mají pocit, že společenská kazajka jim toho moc nedovoluje a nikdo nesmí moc vyčnívat. Norská společnost je silně rovnostářská, taková sociálně demokratická. Požadavek společenské rovnosti stojí nade vším, takže například vymizela galantnost vůči ženám. Norský muž nejenže nepodrží ženě dveře, ale klidně jí je přibouchne před nosem. Nejvíce se rovnostářství projevuje ve výchově dětí, jež jsou drzé a opovrhují vším, protože neznají autority a nikdo neurčuje meze jejich chování. Hlavně proto se v norských školách masově šíří šikanování a nezvladatelné chování.

Co na to učitelé?

Bojí se děti jakkoli napomínat a prakticky je nevychovávají. Učitelé jsou navíc znevažováni jak dětmi, tak i rodiči. Samotným dětem nedává jednotné školství prostor, aby rozvíjely své schopnosti a byly kreativní. Na druhé straně je v Norsku extrémní míra zaneprázdněnosti dětí školními a mimoškolními aktivitami. Mají tolik vyučování a kroužků, že jejich „pracovní den“ je delší než pracovní doba jejich rodičů. Jdou z akce do akce, a hlavně aby byly co nejméně v rodině.

Nenarušuje mezilidské vztahy systém, který stimuluje lidi k tomu, aby monitorovali své okolí a následně každé podezření proti obecným pravidlům hlásili úřadům?

Je to takový Velký bratr, jenž vás všude sleduje. Lidé jsou však velmi opatrní, aby dali najevo nespokojenost s chováním svého dítěte. Výsledkem je přetvářka ve stylu něco jiného v soukromí a něco jiného na veřejnosti.

Pokud se přesto stane, že se rodič neovládne, na veřejnosti zlobivému dítěti naplácá na zadek a následně to někdo nahlásí Úřadu na ochranu dětí, znamená to, že mu automaticky odeberou dítě?

Automaticky ne, ale jeho prohřešek je evidován a v jednu chvíli, až se nastřádá více takových podnětů, k tomu dojít může. Běžně dochází k daleko horším věcem. Z první ruky vím o případu, kdy dítě bylo odebráno matce ještě v porodnici.

Důvod?

Sociální pracovnice o dotyčné dámě, mimochodem velmi vzdělané, usoudila, že je málo zručná při zacházení s dítětem a nesplňuje požadavky kladené na budoucí matku.

Obálka Reflex 07/2015
Celý rozhovor s Yngvarem Brennou o Norsku najdete v novém vydání časopisu Reflex, který vychází ve čtvrtek 12. února 2015.

Bohumil Pečinka, Alena Hamerníková


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama