Varuji před Zaorálkem

Koncem osmdesátých let jsem se společně s disidenty Rudolfem Battěkem, Ladislavem Lisem, Jiřím Kantůrkem a dalšími podílel na přípravě obnovení činnosti této strany v tehdejším Československu. Doufal jsem, že se podaří vytvořit kultivovanou politickou organizaci, která bude významným garantem demokracie a bude prosazovat úzkou součinnost s demokratickými zeměmi Evropy a Severní Ameriky. Současným stavem ČSSD jsem však velmi zklamán.

PODBÍZENÍ A PODPLÁCENÍ

Strana v letošní předvolební kampani nereálnými sliby, podbízením a podplácením potenciálních voličů křečovitě usiluje o volební vítězství za každou cenu. Strategické bezpečnostní záruky, které byly po předchozí dvě desetiletí úspěšně vytvářeny, jsou sociálními demokraty zpochybňovány. ČSSD proráží komunistům cestu k podílu na moci v celostátním rozsahu, zejména však pod zástěrkou politiky více azimutů uvolňuje prostor pro opětovné uplatnění velkoruských geopolitických zájmů u nás.

ŽÁDNÁ RUSOFOBIE

Mé obavy nejsou módní levnou rusofobií, ale životním postojem, vytvářeným historickými zkušenostmi, osobními prožitky a zodpovědným hodnocením současného reálného stavu ruskými demokraty. Někdejší věhlasný sovětský disident a erudovaný znalec soudobého Ruska Vladimir Bukovskij poskytl nedávno Lidovým novinám rozsáhlý rozhovor (LN l3. 3. 20l0), v němž mimo jiné konstatuje, že struktury bývalého KGB jsou nyní pánem Ruska, upozorňuje na narůstající ruskou agresivitu a varuje před revanšistickým uvažováním Kremlu, který by rád obnovil svůj politický vliv v zemích bývalého socialistického tábora.

O těchto nebezpečných tendencích není ze strany ČSSD záměrně slyšet ani zmínka. Je pro ni tabu také zásada občanské spoluzodpovědnosti za věci veřejného zájmu, neboť její přirozenou součástí je také obezřetnost a potřebná míra ostražitosti. Takové projevy zodpovědného občanství si však nepřejí ti vysocí představitelé ČSSD, které já vnímám jako pátou kolonu Ruska u nás.

Obávám se, že jsou tajnými spolupracovníky, naverbovanými ruskou tajnou službou (KGB) v posledních letech existence Sovětského svazu. Zejména tak smýšlím o místopředsedovi sociálních demokratů a stínovém ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi. Mám k tomu vážné důvody.

Když jsem ke konci listopadu 1989 Luboše Zaorálka v ostravském Občanském fóru poznal, byl ještě placeným funkcionářem národněfrontovní Československé strany socialistické, jež vládla společně s komunisty. Přestože naše vzájemné vztahy byly formálně korektní, již od jara roku l990 jsem začal pochybovat o jeho občanské důvěryhodnosti. Vedla mne k tomu řada překvapivých skutečností, indicií a poskytnutých informací.

Mé závažné pochybnosti jsou trvale posilovány pozorným sledováním jeho aktivit na půdě Parlamentu a v médiích. Nezapomenutelná je jeho protiamerická hysterie, srovnatelná s normalizační propagandou v době, kdy bylo na pořadu dne projednávání žádosti USA o vybudování protiraketového radaru na našem území.

Jeho současné úsilí zmařit navýšení českého vojenského kontingentu v Afghánistánu o několik desítek specialistů jednoznačně podkopává důvěryhodnost naší země uvnitř Severoatlantické aliance. Jsem si jist, že doktor Lubomír Zaorálek je politik, před kterým je nutné důrazně varovat.

RIZIKO PRO DEMOKRACII

V září loňského roku byl ve společenském týdeníku Reflex zveřejněn závažný a podnětný článek předního českého novináře Karla Pacnera (Reflex č. 39 — Mám strach o naši zemi).

Autor se ve své stati zabývá současným stavem České republiky a prognózou jejího vývoje v kontextu s evropskými a světovými trendy. Věnuje se také situaci v ČSSD, a zejména

hodnotí jejího předsedu Jiřího Paroubka. Mimo jiné uvádí: „Svou nevypočitatelnou chamtivostí po moci se stal Jiří Paroubek něčím, co se ve středověku označovalo výrazem zemský škůdce.“

Já uvedený názor na předsedu ČSSD plně sdílím. Tandem Paroubek–Zaorálek vnímám jako hrozbu pro naši suverenitu, pro naše základní bezpečnostní garance a pro naši demokracii bez náhubku a bez přívlastku.

Bývalý prezident Václav Havel při vzpomínkových akcích k 20. výročí sametové revoluce zakončil jeden svůj projev slovy: „Lidé, bděte!“ Já tak činím a velmi si přeji, aby nás obezřetných bylo tolik, abychom svými hlasy v letošních květnových volbách znemožnili vítězství současné ČSSD. Jen tak zabráníme dalším dlouhodobě nepříznivým společenským poměrům, jež by jinak v naší zemi postupně zavládly.

TOMÁŠ HRADÍLEK

Před listopadem 1989 byl předním československým disidentem a mluvčím opoziční Charty 77. Po převratu působil jako ministr vnitra v české vládě Petra Pitharta a poslanec za Občanské fórum. Dnes důchodce.