nahoru

Cvrčci po papuánsku

Jiří X. Doležal 2. dubna 2005 • 00:13

Celý příběh začal vlastně nevinně - e-mailem podepsaným panem Janem Frkalem ze Zlína, ve kterém mne seznámil se svou netradiční zábavou: entomofagií neboli broukožroutstvím. A pozval mne na exkurzi i s ochutnávkou.

Foto
Web, který pan Frkal provozuje, mi neřekl více než úvaha zdravým rozumem. Psalo se na něm (a je ostatně všeobecně známo), že hmyz se snadno množí a že kromě předsudků není mnoho důvodů, proč jím neobohacovat náš jídelníček. Entomofagie je rozšířena ve 113 zemích světa a počet etnických skupin živících se hmyzem se blíží třem tisícům. Dosud je známo přes 1400 druhů jedlého hmyzu.

BROUČEK ZA KILO

S panem Frkalem (22) jsme si domluvili schůzku v Brně, kde studuje vysokou školu technického směru. Že do Zlína pojedeme společně.
Celou cestu po dálnici jsem přemýšlel, jaký entomofagus asi bude. Jaksi samozřejmě jsem očekával romantického idealistického studenta, pokud možno s dlouhými hebkými vlasy, který dlabe šváby z čirého idealismu a má spočítáno, že kdybychom je dlabali všichni, nemusíme zabíjet kravičky. A zachráníme tím samozřejmě svět.
Pan Frkal, sportovní, osvalený, s vlasy na ježka, na mne zablýskal chladně modrýma očima zpod brýlí a mě napadlo: HACKER! Usedl do auta, vyrazili jsme směrem ke Zlínu a začali povídat. "Hmyz je u nás bohužel dosud poměrně drahý. Nechávám si jej posílat z velkochovu. Stejně necháte-li si poslat konzervu nějaké tradiční, například japonské pochoutky vyrobené z hmyzu, přijde na obrovské peníze." První teze - broukožroutem z idealismu ke spáse světa - byla v troubě. Pan Frkal mi vyčíslil náklady na jednu porci svých oblíbených larev potemníka moučného (Tenebrio molitor) ve friťáku a bylo jasné, že entomofagie je u nás spíše drahým koníčkem. Kolem padesáti korun, cvrčci dokonce stovka za porci.
Snažil jsem se zjistit, proč tedy vlastně pan Frkal tak zvláštnímu koníčku podlehl. Vysvětlil, že před dvěma lety koupil (z recese) k vánocům mamince knihu o pojídání a přípravě hmyzu, pak si na jaře nachytal na zahradě, zkusil a už to bylo! A nepovažuje entomofagii za všelék na hladomor planety, spíše ji bere jako kulinářskou rozkošnickou zvláštnost.

Foto
ČERVI NESMRDÍ

Dojeli jsme do krásné vily na okraji Zlína. Pan Frkal mne pozval dál, seznámil se svou maminkou, letmo jí sdělil, že já jsem z Reflexu a další den že přijede ochutnávat brouky Slovenská televize, a zavedl mne do broučí kuchyně. Abych se nenudil, vytáhl dvě anglické knihy o entomofagii (i s recepty) a pak kamsi zmizel. Po chvíli se vrátil se šťastným výrazem ve tváři a papírovou krabicí v ruce. "Přišla zásilka!" Krabici zručně otevřel a do cedníku na špagety vsypal sedm deci moučných červů. Propláchl je studenou vodou a zlověstně se usmál: "Udělám tři chody..."
Otevřel ledničku, vyndal dvě plastové krabice. V jedné byli zmražení cvrčci, ve druhé sarančata. Jemně jsem pana Frkala zbrzdil, že prozatím bude stačit jen něco rychlého na ochutnání, a nakonec jsme se domluvili, že udělá ve fritéze alespoň cvrčky a potemníky.
Poctivá porce zmražených cvrčků se přemístila z umělohmotné krabičky do fritovacího hrnce a kuchyňkou se začal pomalu šířit nepopsatelný puch. Pronikal a ulpíval. Přestože cvrčci byli ve friťáku jen pár minut, puch se dal po prvních devadesáti vteřinách krájet. Byly to "vůně" těžko definovatelného, žluklého, škvařeného tuku.
Když pan Frkal cvrčky vyndal a jednoho ochutnal, zda jsou již hotoví, byl jsem právě ve stavu těsně před vrhnutím. Čekal jsem, co za hrůzu se bude dít dál - ale když nasypal do fritézy červy, puch nenastal. Byli hotoví mnohem dříve než bytelnější cvrčci. Pak pan Frkal nasypal obě lahůdky na talíře a šli jsme pojíst. Uchopil jsem za zadní nohu jednoho zvlášť pěkně vypečeného cvrčka, strčil do pusy a rozkousal. Puch, který cvrčci vydávali ve friťáku, se stal chutí. Poté jsem slupl dva moučné červy. Po cvrčkovi chutnaly jako mana nebeská - bylo to slané smažené cokoliv.
Panu Frkalovi jsem poděkoval za ochutnávku, zaznamenal, že se do cvrčků moc nehrne ani on, a položil klíčovou otázku: Proč to vlastně dělá?
"Nikdo se tím nezabývá...," a opět se zlověstně usmál. V tu chvíli jsem si uvědomil, že propagace entomofagie vám - když se naučíte pře kousnout moučného červa - umožní sledovat na vlastní oči zástupy novinářů, kteří k vám jezdí domů a žerou tam brouky.
Foto
Rozloučili jsme se, já dojel do nejbližšího města, kde mám známé, vyžádal si lžíci soli, pepře a semtex a další tři hodiny vyháněl tu příšernou pachuť. A přemýšlel, jak se vyvléct z obvinění o předpojatosti, neboť v tu chvíli už bylo jasné, že objektivně a s odstupem tenhle text nenapíšu. Pak jsem zvolil nejjednodušší postup. Recept jsem převzal od pana Frkala, suroviny koupíte v nejbližší akvaristice a přesvědčit se můžete sami.

CVRČCI PO PAPUÁNSKU

8 lžic másla, 1 palice česneku s oloupanými stroužky, 250 g živých cvrčků, sůl, petržel, instantní bujón, jako příloha rýže

Na plátky nakrájený česnek upražte na másle do hněda. Přidejte cvrčky, osolte je a na mírném plameni smažte do křupava (zhruba 4-5 minut). Posypte nakrájenou petrželí a instantním bujónem. Podávejte s vařenou rýží.

Na vlastní chuťové buňky prožil a poté zaznamenal Jiří X. Doležal
Foto



Kurzy měn
25,290
20,490
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře