nahoru

K čemu bude kulturní politika?

Marta Smolíková 25. listopadu 2005 • 17:00

Bývalý ministr Dostál o sobě často mluvil jako o žebrákovi, který se doprošuje peněz na kulturu - a to ještě neúspěšně. Toto doprošování nabývá znovu na palčivé aktuálnosti právě teď, kdy poslanci schvalují státní rozpočet na příští rok.

Jenže, co to je "nedostatek" peněz pro umění a kulturu? A co to je podpora umění? Přece umění je schopno utratit jakékoli množství peněz. Podstatou tvorby je totiž samozřejmě i experimentování a schopnost užívat pro umělecká díla ještě neobvyklejší, a tedy i dražší materiály a technologie! Odplatou za to máme nejen zážitky a poznání, ale i solidní příležitost k hospodářskému růstu -z poskytování kulturních služeb, rozvíjení kulturního průmyslu, kulturní turistiky či takzvaného kreativního průmyslu. Proto je třeba podporu kultury chápat jako investici.
V řadě zemí tomu tak opravdu je, dobré nosy v kultuře - ale i v politice - cítí budoucnost vyspělých ekonomik. A tak třeba Britové už mají svého ministra kreativního průmyslu, což je mladý obor, jehož zkoumání se věnuje i UNESCO. Zahrnuje i design, módu, reklamu, multimédia, grafický design a podobně. Státy se velmi seriózně zabývají podporou uchovávání kulturních památek i možnostmi podpory obchodu s kulturními produkty a také rozvojem kulturních služeb a infrastruktury.

POVĚSTNÉ JEDNO PROCENTO


Přestože si kulturní politika, schválená českou vládou v roce 1999, dala za cíl jedno procento na podporu kultury ze státního rozpočtu, tento podíl právě od roku 1999 klesá - tehdy to bylo 0,77 procenta. V letošním roce jsme poprvé překročili magickou hranici půl procenta. Návrh na příští rok si ještě o dvě setiny pohoršil: 0,47 procenta ze státního rozpočtu.
Situace začíná být neúnosná, a tak se ve strachu, že nízké výdaje kapitoly 334 ministerstva kultury tuto oblast naprosto zmarginalizují, poprvé v české historii spojili zástupci uměleckých obcí a uměleckých profesních sdružení. Píší dopisy a začínají organizovat manifestace (důležitá byla ve středu 23. listopadu u Parlamentu). Zvyšuje se i zájem o kulturní politiku, jež je nejen pro mnohé politiky dosud prázdnou množinou či v lepším případě formálním dokumentem. Jenže správná kulturní politika se týká postojů a vztahu ke kultuře - a dá se také vyhodnocovat.
V evropských zemích je to zpravidla stát a samosprávné celky, kdo mají hlavní odpovědnost za uchovávání kulturního dědictví a samotný rozvoj umění, tedy i za utváření kulturního bohatství. Tato odpovědnost se mimo jiné projevuje přímými výdaji na kulturu, jež se obvykle vztahují jednak k podílu výdajů celkového státního rozpočtu, ale také ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP). Tak totiž lze vést věcnou debatu o tom, zdali na umění a kulturu jsou, nebo nejsou peníze, respektive, jak je, nebo není tato oblast podporována. Podíl výdajů na kulturu vzhledem k HDP pak zahrnuje výdaje státního rozpočtu a krajů, měst a obcí. V obojím případě se v evropských zemích za solidní považuje: jedno procento!

JAK TO DOPADNE?


Udělat si názor na podporu umění a kultury není tak těžké ani pro člověka schopného vést obyčejnou domácnost, vezme-li v úvahu několik málo dat: tak například pouze vydavatelský průmysl v nových zemích EU utváří v průměru 0,54 procenta HDP.
Nebo jinak, jen obrat členů tří českých profesních subjektů: Asociace producentů v audiovizi, českých členů Mezinárodní federace hudebního průmyslu a Svazu českých nakladatelů a knihkupců rovná se deset miliard ročně na tuzemském trhu. A provozování koncertů, muzikálů, taneční hudby, obchod s uměním a další oblasti tuto částku významně navyšují. Z toho všeho jdou státu daně. Třeba jen kina utrží 1,1 miliardy ročně. Přitom podpora umění a kultury prostřednictvím ministerstva kultury bez církví a náboženských společností představovala loni pro poslance naprosto nezajímavou částku 4,5 miliardy, celkově s kraji a obcemi to bylo 17,2 miliardy korun.
Veřejně se má za to, že umění a kultura potřebují podporu, jenže čísla naznačují, že to je jinak. Dnes umění a kultura podporují stát a samosprávu, neboť vydělávají na jejich náklady. A to nepočítáme navazující služby ani efekty sociální, jež umění a kultura mají. Škoda že nejsou peníze na to, aby se tyto jevy pořádně prozkoumaly.
Při parlamentním prvním čtení zákona o státním rozpočtu na příští rok, které se konalo minulý měsíc, byla největší debata právě o rozpočtu kapitoly 334 ministerstva kultury. Také kulturní výbor Parlamentu bouřlivě projednával rozpočet a nakonec pro rozpočtový výbor připravil desetistránkový návrh, o němž jeho předseda Michal Kraus (ČSSD) prohlásil, že to je ve sněmovně poprvé, co kulturní výbor předložil (rozuměj troufl si předložit) takto podrobný pozměňovací návrh. Řekl také, že sdílí nutnost a nezbytnost navýšení výdajů na kulturu, ale že nesdílí optimismus kulturního výboru. To, jestli se příspěvek či investice do kultury bude jednomu procentu přibližovat, nebo dále vzdalovat, záleží totiž na jiné kultuře. Kultuře politické.

Marta Smolíková


Kurzy měn
25,300
20,530
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře