nahoru

Pompézní přehlídky a dějiny rozkladu

TOMÁŠ VLACH 26. května 2005 • 12:40

Po vítězství ve druhé světové válce se Rudá armáda stala nejobávanějším vojenským kolosem na světě. Současně ale začala upadat, navrch měla starost o kapsy a žaludek. Dnes z někdejší slávy zbyly jen zaprášené síně tradic a nic na tom nemění pokrytecké vzepětí k monumentální vojenské přehlídce na Rudém náměstí.

"Sloužit v armádě bylo v poválečných letech ctí," vypravuje Jurij, plukovník raketových vojsk v důchodu, který s mizernou penzí žije v ukrajinské metropoli Kyjevě. V Sovětské armádě strávil celý život a na vlastní kůži zažil všechny její proměny.
Narukoval k leteckému pluku. Právě doznívala válečná euforie. "Byli jsme silní, sebevědomí a neohlíželi se napravo ani nalevo. Některé zvyklosti totálně odporovaly sovětské logice, třeba náš velitel pluku měl své soukromé letadlo, které získal z německé kořisti."
Jurij se chtěl stát pilotem a absolvoval příslušnou školu, pak ho ale poslali k nově se formujícímu raketovému pluku. "Když jsme se udiveně ptali, jestli budeme létat na raketách, vysmáli se nám - vlast prý potřebuje raketové specialisty."

V armádě přežil drastickou reformu Nikity Chruščova, při které se úmyslně potápěly celé flotily válečných lodí a likvidovaly letecké pluky. "Tehdy nás vyzývali, abychom dobrovolně odešli do zálohy. Jenže co bych dělal jiného?"
Důchodu se dočkal v osmdesátých letech jako náčelník štábu pluku. Přitom sledoval, jak největší armádní kolos na světě degeneruje. "Osmdesátá léta byla jenom o tom, jak se dostat do kontingentů v Německu nebo Maďarsku, kde se dalo vydělat a přivézt si nedostatkové zboží. Jinak tu byla pouze snaha přežít a vyhnout se nasazení v Afghánistánu. A pak všeobecně rozšířená nenávist k těm nahoře, Brežněvem počínaje, vypasenými generály konče."

PAŠA MERCEDES

Definitivní ortel nad upadajícím kolosem vyřkl v roce 1991 rozpad Sovětského svazu. Armáda se de facto rozdělila na národní armády jednotlivých států, přičemž žezlo následovníka převzala armáda Ruska. Ta si také nechala všechny jaderné zbraně.
Armády nástupnických států SSSR se dodnes prakticky nepostavily na nohy (například v Tádžikistánu si důstojníci berou vojáky domů a dávají jim najíst, aby v kasárnách nezemřeli hlady, náročné druhy zbraní, jako vojenské letectvo, jsou všude jen na papíře a pobaltské země se rozhodly postavit armádu znovu a na zelené louce). Ruská armáda na tom sice není tak špatně, zlaté časy jsou ale ty tam.
Na začátku devadesátých let nebyly peníze na nic. Z východní Evropy se vrátil kontingent 800 tisíc vojáků a doma je nebylo kde usídlit. Důstojnické rodiny se tak běžně ocitaly ve stanech kdesi na vojenském polygonu. V roce 1994 přišla válka v Čečensku, vedená ve znamení elementární neschopnosti a zároveň snahy každého vojáka urvat, co se dá. Armáda připomínala rozdivočelou tlupu. Vojíni rabovali po domech místních obyvatel (včetně lustrů a koberců) a generálové kšeftovali ve velkém s rozkradeným vojenským materiálem (ministru obrany Pavlu Gračovovi přezdívali Paša mercedes).
Výzbroj se za posledních patnáct let modernizovala jen minimálně. Podle listu Nězavisimaja gazeta dostala ruská armáda v posledních dvou letech jen devět nových letadel a 45 tanků T-90.
Plat poručíka dosahuje 1800 rublů měsíčně (asi 1500 korun), majora asi třikrát více. Tito lidé jsou pro kus žvance ochotni udělat cokoli.

NENÁVIDÍM SVÉHO MINISTRA

Ruskou armádu by měla zásadně změnit reforma, se kterou teď přichází bývalý rozvědčík Sergej Ivanov, po osmdesáti letech první civilista v čele ministerstva obrany. Spočívá v profesionalizaci doprovázené postupným zvyšováním platů důstojníků. Její součástí je také zrušení některých tradičních výhod, jako je volné jízdné na městskou dopravu.
Profesionální jednotky už v ruské armádě existují na takzvaném kontraktním principu (jde o roční až pětadvacetileté kontrakty) a celkem se osvědčují. I když díky pestré skladbě jejich příslušníků leckdy připomínají trestné batalióny. Zájem ale není nijak velký. V Samarské oblasti, zasažené nezaměstnaností, se na požadovaných 230 míst podařilo získat jen 16 vojáků. Ministr Ivanov to chce řešit přijímáním cizinců - občanů dalších republik bývalého SSSR, kteří by možnost na jejich poměry slušného výdělku uvítali.
Těžko se také něco změní v myšlení důstojnického sboru, který se na každou reformu dívá s nedůvěrou, ačkoli by mu v konečném důsledku mohla pomoci. Podle průzkumu, který si objednalo ruské ministerstvo obrany, se osmdesát procent důstojníků staví negativně k zákonu, jenž by jim měl odebrat různé slevy a výhody výměnou za zvýšení platů. Ani s důvěrou v nejvyšší velení to vůbec není slavné: ministra uznává jen jedenáct procent důstojníků, zatímco více než 48 procent mu nedůvěřuje.

TOMÁŠ VLACH


Kurzy měn
25,250
20,460
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře