nahoru

Literatura

2. března 2003 • 20:35

JE TO TEMNÁ ZÁLEŽITOST

Foto
"Kříž, to není jen rozpažovat ruce! To je také nastavit dlaně hřebům!" křičí na svého bratra. Kladivo a hřebíky má při tom na stole prý jen čirou náhodou. Hlavnímu hrdinovi románové prvotiny libereckého spisovatele a literárního vědce Milana Exnera (*1950) se říká Sváťa, ale jak vidno, žádný Svatoušek (Petrov) to nebude. Na druhou stranu, z jedné příhody přece ještě nebudeme nic vyvozovat. V životě se stane věcí. " Kdybyste se znali, nemluvili byste o identitě! Člověk je jako cibule. Vrstvu po vrstvě sloupáváte, až z vás nezbude nic."
Ačkoli už Milan Exner v minulosti dvě prózy vydal, nejspíš ho můžete znát z torstovského souboru básní Poezie Z (1998), případně pro jeho literární kritiky. (Ryze odborné práce nechávám stranou, vážní zájemci si mohou smlsnout na estetické teorii v díle Aktanty a nevědomí.) Ani jedno ale není nutné kvůli Svatouškovi znát. Píšu o tom proto, že Exnerovy poetické a recenzní spády v románu zanechaly sympatické stopy precizní práce s jazykem a vyprávěním. Tahle osobní prozaická kronika posledních desetiletí vás bez průtahů vcucne a zkusí vás ohlodat na kost vašimi vlastními vzpomínkami. Upozorňuju tudíž, že to nemusí být vždycky zrovna příjemné čtení. " Patrně jste si toho také všimli: že vzpomínky bolí!" Zjednodušeně řečeno je Svatoušek temnější verzí Vieweghových Báječných let pod psa. Obojí nese prvky autobiografie a obojí vypovídá spíš o době než o vypravěči. O co je ale Exnerův pohled na minulost a zlom režimů méně zábavný, o to je bohatší. I Sváťa dychtivě zkoumal pohlaví kamarádek, ale třídní génius to nebyl a jeho problémy s autoritou nekončily ironickým úsměvem. Polepšovna se zakomplexovaným vedením byla extraktem systému, ve kterém se navždy odnaučil spolupracovat s mocí. Nešlo ostatně o polepšení, měl se naučit držet hubu a krok. Jak to bylo pro život potřeba. Ne povznést, ale ponížit. I pro tuhle zkušenost Sváťa o pár let později už jako učitel na základní škole neskloní hlavu, nýbrž vrazí panovačnému řediteli facku a jde raději rozvážet uhlí.
Moralizování ale od Exnera nečekejte. "Kdykoli jsem se zapřísahal, že budu jednat uvážlivě, udělal jsem chybu jinde, jinou a možná ještě horší! Mám špatné svědomí, opravdu," říká jeho hrdina ke konci svého příběhu, v ústředním místě celé knihy. Stejně jako nikdo z nás ani Sváťa opravdu není žádný svatoušek. Ale na rozdíl od jiných si to uvědomuje. Že není nositelem jediné pravdy. Že není bez chyby. "To je to, co mne děsí: lidé s čistým svědomím!"
MICHAL SCHINDLER


BRÝLEMI JANA P. KUČERY

TEN ZATROLENÝ ZRÁDCE

Vím, je to jen opakování úsloví "traduttore-traditore" (překladatel-zrádce), jenže ničemnosti nejrůznějších překladů v Česku by si už dávno zasloužily nějakou stálou rubriku. Zejména TV Nova je zábavná. Co jen její překladatelští nádeníci dokáží s adjektivem "red". "Red-tape" je jim červené páska, nikoliv byrokracie, "to be in the red" je jim začervenat se, nikoliv být zadlužen atd. Svízele však jsou i s překlady knižními. Ani případná dobrá znalost cizího jazyka totiž z nikoho neudělá překladatele. Z mnoha překladatelských nešvarů je jeden obzvlášť pozoruhodný, totiž snaha překládat k obrazu svému a tak překládaného autora jaksi "vylepšovat." To se stalo osudným i dílu anglického humoristy Jeroma Klapka Jeroma. Překlady tohoto autora mají u nás zajímavou tradici. Slavní Tři muži ve člunu byli až devátým autorovým dílem převedeným do češtiny, jejich první překlad vyšel teprve roku 1902. Pořídil ho (spolu s bratrem) tehdejší úředník českého zemského výboru, jistý Emil Hácha, pozdější prezident Česko-Slovenska. Dalších pět vydání Tří mužů vyšlo v překladu L. Vojtíka (dnes s půvabnou patinou nemoderní češtiny), v roce 1957 jakožto třetí v pořadí svůj překlad vydal Vladimír Henzl. Henzlův dodnes nepřekonaný překlad se bohužel dočkal jen dvou vydání a pak už byl vydáván jen překlad J. Z. Nováka. Novák se pokoušel Jeromův humor vylepšovat mnohomluvností a podivnými, rádobyvtipnými obraty, např. "the pole slowly sank" přeloženo jako "bidlo se kácelo", "much thought" jako "velice ustaraný" atd. Vloni se objevil nový překlad Milana Žáčka (nakl. Aurora), bohužel ještě horší než Novákův. Zkrátka "little snigger" není úsměšek, "housemaid´s knee" není nesmyslná "poporodní deprese", bidlo se "nenoří do hlubin" a výše zmíněné "mutch thought" v žádném případě neznamená "chtít toho tolik sdělit". Atd. atd. Ovšem, překládat Jeroma není tak vznešené jako překládat Danta či Joyce, ale to by neměl být důvod, aby překladatel neodvedl dobrou práci a čtenář nedostal do ruky dobrý překlad té zázračné knížky.


INFORMATORIUM

Můj tatínek velice obdivoval Aloise Jiráska. "Co ten toho dokázal napsat," říkal vždycky."A namáčecím perem!" Je fakt, že doba usilovných Jirásků a Sedláčků je už dávno za námi. A přece se najde člověk, který se jim vyrovná už teď, v nepříliš vysokém věku. Architekt Karel Kuča, který pro nakladatelství LIBRI připravil monumentální encyklopedii Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, teď vydal ve stejném nakladatelství dvoudílný Atlas památek.Opravdu pozoruhodné.

Foto
Také práce vynaložená Michalem Rollem na další knize budí můj obdiv,i když zároveň i rozpaky,protože od toho jsou tu odborníci, aby zhodnotili přínos jeho originální metody výuky cizích jazyků. Rollo vydal Londonův román Bílý tesák (White Fang) v angličtině, což by nebylo nic neobvyklého. Neobvyklost spočívá v tom, že člověk čte, aniž by musel stále hledat ve slovníku, protože české výrazy najde přímo pod anglickým textem. Ale pozor, ubývá jich spolu s tím, jak si je postupně a nenásilně čtenář osvojuje. Každá kapitola je doplněna přehledem gramatiky,na konci je klasický slovníček.

Jako dozvuk našeho rozhovoru (Reflex č. 6) napsal mi spisovatel Josef Nesvadba. V rozhovoru se podivoval nad tím, jak nelidské mu přišly utopické představy Thomase Mora o uspořádání společnosti. Mora si přivlastňují římští katolíci, ale také komunisté ho považují za jednoho z předchůdců. Teď se Nesvadba na jedné z německých rozhlasových stanic dozvěděl, že podobně jako třeba hasiči mají za patrona svatého Floriana, politiky papež Jan Pavel II. svěřil právě do Morovy péče. Nejsem si tak jist, jestli je to ten pravý patron třeba právě pro naše politiky.
Jiří Rulf



Kurzy měn
25,300
20,530
28,530
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře