Nebyl to tlak shora, jenž donutil poslance a senátory hlasovat v rozporu s jejich přesvědčením. Navzdory tomu, že slabí předsedové slabých politických stran na ně tlačili už několik týdnů v obavě nebýt těmi, kdo upřel lidem „jejich práva“.

Skutečnou příčinou byl strach z tlaku zespodu, ze strany voličů, reprezentovaný všemocnými průzkumy veřejného mínění a tažením většiny sdělovacích prostředků.

Přímá volba za pár měsíců přinese médiím nejen žádanou show, ale také inzertní byznys. Přímá volba hlavy státu made in Czech Republic vznikla z menší části jako reakce na nezvládnuté procedury prezidentské volby v minulých letech. Z větší části jako výraz populismu nových politických elit, jehož se chytla média a udělala si z toho vyděračskou otázku dobra a zla ve stylu: „Jste pro, nebo proti třetí říši (socialismu, pobytu vojsk Varšavské smlouvy)?“

ÚSKALÍ POPULISMU

Když v uplynulých dvaceti letech vznikla nová politická strana (Unie svobody, TOP 09, Věci veřejné), hledali její lídři přitažlivý program. První po ruce byla přímá volba čehokoliv. Nic to nestálo a nové strany z toho chtěly vyrazit pár procent navíc.

Zlom nastal, co se k požadavku přímé volby hlavy státu přidala tradiční strana politického spektra (ČSSD). Když si po volbách v létě 2010 přímou volbu prosadily do vládního programového prohlášení dvě nové vládní strany (TOP 09, VV), bylo rozhodnuto. V tu chvíli převzala všechnu moc média a kampaňovitým tlakem z toho udělala osudovou otázku dne.

Nešťastní politici, kteří se zapletli do vlastních slibů, zahájili alespoň boj na zdrženou, aby přímá prezidentská volba byla oddálena na rok 2018. Nakonec se ukázalo, že k tomu nemají dost odvahy. Ta jim zbyla jen na zákulisní konstatování, že jde o změnu, jež nic neřeší, ale mnohé komplikuje.

DESTRUKCE SYSTÉMU

Způsob prosazení přímé volby hlavy státu je součástí trendu, jejž bychom mohli označit jako destrukce polistopadového systému. Má dva zdroje.

První souvisí s korupcí politických elit, což vyvolalo nedůvěru veřejnosti v politiku jako takovou. Šikovně toho využily různé skupiny (větší část ústavních soudců, podnikatelé typu Babiše, Bakaly atd.), které začaly zakládat antikorupční organizace a strany šířící evangelium o skrz naskrz zkorumpované zemi. Šikovně se jim podařilo vyvolat dojem, že ony tady dvacet let nežily a nepodnikaly. Dnes téměř platí: kdo ve veřejném životě ještě nezaložil antikorupční organizaci, je krajně podezřelý.

Tyto nálady vedly v létě 2010 ke „kroužkovací revoluci“, když voliči stranám překreslili politické kandidátky, a současně výrazně oslabily tradiční strany, což poprvé zatřáslo politickým systémem. Pokračovalo to na podzim téhož roku v průběhu komunálních voleb. Mluvčím tohoto trendu byla opět média, protože co je nové, je v jejich logice automaticky dobré. Další fází „kroužkovací revoluce“ mají být krajské volby, a především přímá volba prezidenta republiky, spojená se jmény lidí typu Jiřího Dienstbiera, Jana Fischera nebo Tomia Okamury, kteří získávají popularitu na základě antistranického oslovení veřejnosti. Být verbálně antikorupční a antistranický se stalo poznávacím znakem těch, již dnes chtějí překreslit politické hřiště a dostat se k moci.

Co si lidé myslí, že dělám? Internet zaplavil nový mem, který odhaluje krutou "skutečnost"

Pokud máte účet na Facebooku, určitě jste na něj už narazili - nový mem si dělá legraci z doktorů, popelářů, novinářů, politiků... jednoduše všech myslitelných profesí…

16.02.2012 - pev celý článek

S velkou pravděpodobností bude destrukce politického systému pokračovat i po krajských a prezidentských volbách. Zvláště když se hlavou státu stane „antistranický prezident“. Lze očekávat, že kolem něj se v první fázi okamžitě vytvoří nová mocenská základna, která může přerůst až do vzniku „antistranické“ politické strany. Společně se pak možná pokusí vytvořit „antistranický“ stranický systém a pokusí se vytlačit současné politické garnitury, jež jim nevědomky umetaly cestu k moci.