Na českou youtuberskou scénu vtrhlo peklo. Přesně tak, vyšel Doom, takže teď všichni rvou démonům čelisti od hlavy. Youtuberský život ale frčí dál ve starých kolejích. Tady je pár zásadních věcí, které se na české videoblogerské scéně odehrálo za posledních pár dní.
Doom je událost číslo jedna. U jeho nástupu na českou scénu byl ostatně sám Alexandr Hemala, a když je u něčeho Alexandr Hemala, jsou to vždycky události. Nebo komentáře. Zvlášť když u toho Alexandr Hemala třímá v rukou brokovnici. Doom už spokojeně vrčí v drivech počítačů českých twitcherů; pustil se do něj například Agrael ve svém Let´s Play šílenství...
… a musí se nechat, že Agrael zní z recenzenty vysoce chválené hry (alespoň co se singleplayeru týče; multiplayer je podle všeho šunt) přinejmenším nadšeně. Utrpení je naopak sledovat hru na kanále SmusaGames, jehož protagonista hraje brutální řezničinu s odstupem, jako by obrazovku sledoval spíš tak po očku přes rameno a veškerou svou hráčskou kapacitu věnoval tomu, aby dění na monitoru komentoval s co největším odosobněním. Probudí se na operačním stole v pekle - „hej to jsem zase ňákej superčlověk ne?“; najde brnění, na které fanoušci hry čekali celé roky - „to vypadá teda hnusně“; má efektní halucinační flashback - „to je jako peklo?“
Podobným přístupem, kdy to má celé tak trochu na háku, oplývá i youtuber EvilBender47, kterému se dostala do ruky rovnou nádherná sběratelská edice Doomu, o níž ve svém „unboxing videu“ (populární kategorie videoklipů, v nichž někdo vytahuje něco z něčeho) mluví stylem „nevim, jestli se do toho dostanu, protože to je zkurveně napasovaný“, se svým kolegou vede nad klenotem herních sběratelských edic výměny typu „hezká krabice“ - „hm, papírová“. A když z ní konečně vytáhne sběratelskou figurku démona velikosti své vlastní hlavy, jako první praví: „Hm, to je vohlý.“
Ale v pohodě, EvilBender47 je šéf. Ve stejném týdnu stihl nahrát na Youtube také svůj krátký film Agent Jebal: Dáma v nesnázích, což je po Neviditelné apokalypse další průkazný důkaz o tom, že EvilBender47 má amatérskou filmařinu nejen v malíku, ale dost možná i v prostředníku. Agent Jebal: Dáma v nesnázích je krátký akční film, ve kterém vystupují latentně homosexuální teroristé Larry a Garry, střílí se tu o sto šest, s tlumičem i dávkou, krev cáká na kameru a uprostřed toho všeho je agent Jebal (trochu připomínající hrdinu filmu Kingsman: Tajná služba), což je nejen drsný agent, ale také chodící továrna na hlášky.
Když se ho zachraňovaná kráska ptá, co je zač, Jebal praví: „Jsem tu, abych ti zachránil prdel“, a když na něj ta samá dívka v brutální přestřelce křičí „Ježišmarjá, tohle je fakt hrozný, nemůžeš někoho zavolat, dyť se odtud nemáme jak dostat,“ ucedí jen: „To jsou úplně debilní otázky.“ A mimochodem, pointu to má drsnou jak struhadlo.
V tomhle týdnu se nenudila ani naše oblíbená Weef, která v pauze mezi cestami zrovna pobývá v Česku a rozhodla se urbexácky prolézt Barrandovské terasy, dokud jsou ještě správně urbexácky omšelé. V klipu se nejen prochází po místě urbexáckých snů, ale doplňuje ho i zajímavými informacemi, které pak ještě rozšiřuje v samostatném článku na svém webu.
A budovy zajímaly i slovenského GoGoMana. Konkrétně jedna budova ve hře Muddy Heights 2, kam si může člověk vylézt na střechu a posílat na lidi v ulici své skákající výkaly. Výkaly mají různé vlastnosti a bonusy podle toho, zda jeho hrdina předtím pozře mléko, kukuřici nebo burito („To je žuvačka - znamená, že tvoje hovno bude mať dvojitý skok keď dopadne na zem“), GoGo u toho pojídá sušené červy a je to... fascinující.
A trochu hejtu přilévají do youtubového dění Nejfejk a starý dobrý Naprosto retardovaný Martin Rota. Nejfejk se pěkně povozil po kuřácích: „Společnost kuřáky vidí jako parazity. A i české zákony je pomalu odevšad vytlačují. A to je dobře. Proč bych měl já při jídle nebo někde jinde čichat ten jejich smrad z cigaret? Proč bych měl tolerovat slabost lidí, kteří se rozhodli kouřit?“
A Martin Rota, který teď rozpoutal menší aférku tím, že šel do kina s Biancou Johnsson, zase vypráví své nemilé zkušenosti s triky realitních makléřů. Chápejte, Martin Rota potřebuje velký byt, do kterého by se mu vešly všechny jeho zbraně a sbírka sběratelských edicí počítačových her... jenže to alespoň v Praze není vůbec žádná hračka. Člověk vidí byt o 120 metrech čtverečních za deset tisíc, přijde mu to nějaké divné; rozklikne odkaz a shledá, že jde ve skutečnosti jen o třicetimetrový byt, k němuž zbytek metráže dorovnává absurdní devadesátimetrová terasa. A Martin Rota se zamýšlí: „Do píči, na co bych chtěl 90 metrů čtverečních zasraný terasy?“
No vážně, na co?
