nahoru

První dojmy z Nymfomanky: romance, kde má své místo každý prokrvený úd

Tereza Spáčilová26. prosince 2013 • 18:12
První dojmy z Nymfomanky: romance, kde má své místo každý prokrvený úd
foto: Christian Geisnaes

Možná, že hitem letošních Vánoc byly tablety a víla na dálkové ovládání, ovšem kdyby se úspěch měřil pouze intezitou natěšenosti, porazila by romantickou vílu pragmatická Nymfomanka. Právě na vánoční premiéru nové trierovské provokace totiž dánští producenti vábí systematicky už od léta. A protože tak činí velmi sofistikovaně, mnozí z Trierových fanoušků snad ani nedojedli kapra, jen aby stihli první promítání na Štěpána.

Vlastně by se na začátek slušelo poděkovat vedení festivalu v Cannes. Nebýt toho, že před dvěma lety režiséra vykázalo z přehlídky i města, odehrála by se premiéra Nymfomanky pravděpodobně tam. Na Štěpána by nás nečekalo vzrušení, ale jen další porce oříšků, princezen a 3D dinosaurů. Jenže Trier plácl před médii cosi o chápání Hitlera a rázem musel hledat nový model distribuce. Jejím výsledkem je uvedení Nymfomanky mezi vánočními svátky. Osvěžující změna.

Velkou poklonu pak zasluhuje kampaň filmu stavějící na kontrastu puzení a odpírání: co měsíc, to jedna, vše a zároveň nic neodhalující upoutávka, co měsíc, to odvážnější obsah. Jak zdůrazňují producenti, teprve po zhlédnutí teaserů ke všem osmi kapitolám filmu měl být divák adekvátně připravený na zvládnutí čtyřhodinového výsledku. A ideálně také zmírat touhou přijít do kina. Pomiňme otázku, zda se vůbec lze “připravit na Triera”, kýžená touha se však dostavila: lístky na premiéry jsou vyprodány napříč světem.

Pro fanoušky a filmové teoretiky teď nastává čas plný dohadů a diskuzí. V prvním plánu sice není Nymfomanka ničím jiným, než miliontou variací na příběh (v toto případě sexuálně) frustrované ženy, nejen milovníci symbolů a skrytých významů v ní ovšem nepochybně odhalí i řadu celospolečenských témat: otázkami rasy počínaje, vírou či incestními vztahy konče. Obě interpretace jsou přitom správné. V ženách bude patrně víc rezonovat emoční rovina příběhu (nymfomanie tu nepředstavuje sexy benefit, nýbrž drásavě bezmocný stav, jehož bolestnost je téměř fyzická). Muže po změnu může rozrušovat (nezaměňovat se “vzrušovat”) dichotomie racionálního a smyslového, tedy fakt, že v jednu chvíli mohou pociťovat extázi i ryze empirický zájem. Trier, jenž se holedbá, že Nyfomankou objevuje pro film zcela nový žánr, tzv. disgresionismus, totiž hlavní dějovou linku doplňuje o zdánlivě nesouvisející faktografické odbočky ­ překvapivě přímá cesta vede od deflorace k muškaření v proudu řeky, stejně jako od orgasmu k Pythagorovi či přísně rigorózní studii polyfonie.

Čímž se dostáváme k otázce, jež veřejnost sžírá už od onoho hitlerovského excesu v Cannes: na téže tiskové konferenci se totiž zlobivý Trier nechal slyšet, že natočí pornografický film. Následovaly plakáty s orgasmem, silácké řeči protagonisty Shiy LaBeoufa a ukázky, v nichž nechyběly holé penisy a odhalené klíny. Všichni se proto ptají: je Nymfomanka porno nebo ne?

Kdo Triera zná, pravděpodobně už si odpověděl. Trier je totiž v prvé řadě skvělý obchodník a mystifikátor. Pak tvůrce s mozkem génia, v němž dokáže propojit nepropojitelné. A teprve pak, možná, podivín a “úchyl”. Jinými slovy Nymfomanka má rozhodně blíž k antickému dramatu či společenské satiře, ba dokonce i ke klasické komedii (už dlouho jsme se u Triera tak nezasmáli). A ač si do sloganu vetkla výzvu “Zapomeňte na lásku,” právě kolem ní se všechno točí.

Sex a erotiku Trierův “kontroverzní” opus obsahuje, ale neadoruje: každá shrnutá předkožka, každá odhalená vagína či prokrvený úd, tu slouží jasně definovanému účelu, a ten není pornografický. Zmíněný disgresionismus způsobuje, že i sebetvrdší výjev může působit až poeticky. A naopak nejerotičtější okamžiky vycházejí ze zdánlivých banalit: čůrek tajícího sněhu, lano mezi nohama na hodině tělesné výchovy, tóny Bachovy symfonie, to vše smysly zjitřené očekáváním tělesnosti proměňují ve vzrušující zážitek. Trierovu kongenialitu nevnímáme, když nám káže nebo když nás provokuje, ukrývá se v detailech a ve způsobu, jak nakládá s obrazem a zvukem. Nymfomanka, kterou lze v Česku vidět od 26. prosince, je jen polovinou filmu, jenž Trier natočil (respektive třetinou, když přistoupíme na jeho hru o “cenzurované” a necenzurované” verzi; ta je mimochodem ještě o hodinu a půl delší a premiéru má až na Berlinale). Druhý díl, nazvaný jednoduše Nymfomanka, část II., pustí Čechům distributoři 9. ledna. Do té doby nesmíme my, kdo jsme ji viděli, ani naznačovat. Upřímně řečeno: jde to těžko. Ty dvě části k sobě patří jako nebe a noc: jednu bez druhé nedoceníte a hodnotit je zvlášť by bylo nefér. S recenzí tedy nezbývá než počkat. Mezidobí navrhujeme ukrátit například tím, že si v Reflexu přečtete, co o Nymfomance říká její stěžejní protagonistka (v prvním dílu paradoxně upozaďovaná) Charlotte Gainsbourgová. Exkluzivní rozhovor s ní vychází už druhý lednový den.

Hodnocení 80%

Tereza Spáčilová


Klíčová slova: Nymfomanka, recenze



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,010
22,110
28,470
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře