Dlouho měl u nás na "světovou" televizní tvorbu monopol jen kabelový kanál HBO. Ať už natočil „jen“ minisérii (Hořící keř) či plnokrevný studiový seriál (Terapie), vždy tím vyprovokoval diskuzi, proč něco stejně dokonalého neumějí taky další televize. Po premiéře nové české kriminálky Cirkus Bukowsky si konečně můžeme dovolit říct: umějí. A dokonce to nemusí stát stamiliony.
První epizoda z šestidílné série nováčka Jana Pachla muselo na našince zapůsobit jako zjevení. Přece jen je to šok, když z papundeklu "městských" kriminálek přeleze v papučích rovnou do opravdového bahna. V něm se navíc místo uhlazených Tomečků a směšných Tomsů brodí detektivové - alkoholici a ztroskotanci.
Minisérie, již tvůrci trefně nazývají kriminální roadmovie, má tvář novodobých britských kriminálek a temnou twinpeaksovskou duši. Když se její hlavní hrdina, profesor, psycholog a smolař Nestor Bukowsky (nádherně outsiderovský Pavel Řezníček), přesune z pražské Letné do nevytopené maringotky, nezbývá mu, než svůj osud sdílet s krajtou a partou cirkusáckých podivínů. Poetika manéže mu neříká nic a naštěstí ji nikdo nevnucuje ani divákovi - zapomeňte na Humberto, v Bukowském je cirkus kulisou zkoušející naše podvědomí.
Zápletka přitom nemá ambice být nijak světobornou. Ví, že příběhů o někom, kdo přišel k průšvihu jak slepý k houslím, existují stovky, stejně jako těch, v nichž mrtví mění život živým. Nestor je ženatý čtyřicátník, jenž dlouho bezstarostně běhal za studentkami i jejich profesorkami a trpělivá manželka mu utne tipec, až když se o nevěrách dozví od policie.
Ta jednu z jeho bokovek najde mrtvou a byť vše nasvědčuje tomu, že šlo o sebevraždu, psychologovi, jenž ze dne na den přijde o práci i domov, se teorie policie nezdá. Ostatně není jediný - podezření s ním sdílí i v lihu naložený a rovněž vyhozený detektiv Kuneš (dokonale minimalistický Hynek Čermák), který se z pozice pronásledovatele chtě nechtě přesune do role Nestorova souputníka.
Právě interakce těch dvou rodí nejcennější scény , ať u se po barech jen propíjejí do kocoviny, nebo se vzmůžou k opravdové akci. To vše za doprovodu temně poťouchlého hudebního motivu (zjevně inspirovaného, ale ne okopírovaného z novodobé sherlockovské série BBC) a zásadně pod rouškou šera, názorné metafory k hodině mezi psem a vlkem.
Nemít Bukowsky v záhlaví emblém České televize, člověk by řekl, že ho vyrobili mistři žánru ze severu. A taky že to auto křižující lesy v Posázaví ve skutečnosti sjelo z cesty a ztratilo se někde u Snoqualmie. Třeba ano.
Hodnocení 80%
