nahoru

Vladimír Pikora: Česko potřebuje svoji Johanku z Arku

Vladimír Pikora24. května 2018 • 17:50
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Profimedia.cz

Trápí mě, když vidím rozpolcenost české společnosti. Trápí mě, jak se vytratila diskuse. Diskuse se změnila na plivání zášti. Často si říkám, že na internetu pod články to už není diskuse, jen nadávky, protože schází nejen slušnost, ale i racionalita. Některé světové zpravodajské weby ke zrušení diskusí už přistoupily.

To je ale chybou. Když nebudeme moci diskutovat, nijak tím nezměníme fakt, že si nerozumíme. Společnost se nezdravě škatulkuje. Uvědomil jsem si, že jsem v záplavě informací na tento nešvar naskočil i já. Vím, že když si přečtu příspěvek některých lidí, budu naštvaný. Některé lidi, jimž se lidově říká eurohujeři, jsem si už proto zakázal sledovat, což mě udržuje v lepší náladě.

Funguje to ale i obráceně. Když občas udělám tu chybu a podívám se náhodou do diskuse pod mým článkem, objevím tam názor: „Článek jsem sice nečetl, ale je to blbost, protože to napsal Pikora.“ Čtenář už má předem názor, aniž by tušil, o čem článek je. Jsou i takoví frajeři, kteří pod článek mající přes šest tisíc znaků napíší názor 21 sekund po zveřejnění. Těch 21 sekund snad trvalo jen napsání samotného komentáře, o nějakém čtení komentovaného nemůže být řeči. Kvalitní to diskuse.

Ale ačkoliv občas podléhám splínům o stavu rozpolcené české společnosti, toto úterý jsem nabral trochu optimismu, že je to vlastně „normální“. Byl jsem na Žofíně na diskusi mezi bývalým hlavním strategickým poradcem v Bílém domě a podporovatelem prezidenta Donalda Trumpa Stevem Bannonem a bývalým zvláštním poradcem v Bílém domě a podporovatelem Hillary Clintonové Lannym Davisem.

Byla to mimořádně zajímavá diskuse. Běžně čtu zprávy z USA z amerických médií, ale některé věci je nutno vidět na vlastní oči. Znám sice veřejnou debatu z USA, ale teprve když její aktéry vidíte živě na vlastní oči, pochopíte, že v USA se vede tatáž diskuse jako u nás. Jen sluníčkům se neříká sluníčka, ale demokraté. A nacionalistům se říká republikáni.

Některé aspekty jsou sice pro Američany specifické, ale to hlavní je stejné: Jedna skupina věří, že všechno zvládne, a je ochotná si kvůli tomu sama sobě lhát. Druhá skupina se ovšem bojí, že to nezvládne, a jak známo, strach má velké oči, takže se chystají na velké činy, jako je stavění zdi kolem mexické hranice za mexické peníze.

Nejedná se jen o stejné názory na stejná témata. Paralela jde tak neuvěřitelně daleko, že se jedná i o podobné lidi vzezřením, vystupováním, vzděláním a podobně. Paralel je víc než dost. Amerika je ve stejné společenské krizi jako Evropa.

Davis oslovil žofínský sál vsedě vyzbrojen sebevědomím vysokého vzdělání, takže jsme se hned v úvodu dozvěděli, že vystudoval Harvard, a že má tedy z jeho pohledu intelektuální a možná i morální převahu. Jeho projev byl pěkný, ale jaksi bez koulí a charismatu.

Bannon byl přesným opakem. Intelektuální rozměr mu chyběl. Místo toho obsadil pódium jak herec. Dělal velká gesta, chodil a dokázal strhnout dav. Rozhodně však nelze říct, že by byl Bannon nějakým hlupákem. Jen celkově působil jednodušeji a jeho řeč postrádala fakta.

Není to stejné u nás?

Bannonův oponent sice fakta měl, ale zase byla mimo téma. Davis se snažil argumentovat na ekonomické otázky tím, že prezident Trump lže, když tehdy a tehdy řekl to či ono. Obvykle bylo zjevné, že má Davis sice pravdu, ale nic to neměnilo na pravdě, kterou zase říkal Bannon. Bylo to jeden o koze, druhý o voze.

Bannon přitom zmiňoval závažná témata, jimž se demokraté vyhýbají. Mluvil o tom, že poslední krize nahrála bohatým sponzorům demokratů. Všichni byli zachráněni z veřejných peněz. Nůžky mezi bohatými a chudými se tak díky politice americké vlády a centrální banky rozevřely. Zisky zůstaly soukromé, zatímco ztráty společné. Davis na to nedokázal kontrovat.

Bannon zběhl i k samochvále známé od nás, kdy falešně přiřazoval ekonomické úspěchy Trumpovi. Evidentně nikdy neslyšel o zpoždění v hospodářské politice. Každý makroekonom přitom ví, že plody své práce Trump sklízet teprve začne, ať už v dobrém, či ve zlém. Nedostatek argumentů nakonec vedl — stejně jako u nás — k obvinění z populismu. Podle mě jsou ale populistické obě strany.

Podobnost byla i v tom, jak Davis mluvil o Trumpovi jako o prezidentu Bannona, a nikoliv o prezidentovi všech Američanů. Neznáme to, když lidé mluví o M. Zemanovi? I u nás se vytratila úcta k nejvyšší autoritě v zemi. To, že většina zvolila jednoho, není argumentem pro menšinu, aby většinu akceptovala. To je přece základ sváru a štěpení společnosti. Menšina ignoruje většinu, a dokonce většinou okatě opovrhuje. Menšina se přitom blíží polovině, což problém umocňuje.

Stejně jako u nás zaznělo i to, že média lžou. Bannon hned jako příklad vyjmenoval řadu světoznámých jmen, jako BBC. Davis kontroval, že volby ovládli Rusové. Přesněji řečeno konkrétně V. Putin, kterého vykreslil jako veškeré zlo světa. Bannon zase opáčil, že německá kancléřka A. Merkelová bude nejhorší političkou 21. století, zatímco ruskou ekonomiku bagatelizoval a přirovnal její velikost k ekonomice státu New York. Neznáme stejnou diskusi od nás? Realismus se z diskuse vytratil. Svět je černobílý. Buď strašení Ruskem a Čínou, anebo strašení Evropskou unií a imigranty. A nebo B. Nikdy ne A i B společně nebo C.

Davis i Bannon si určitě neuvědomují, že jsou si oba v mnohém podobní. Ani jeden z nich nereprezentuje Ameriku, jaká byla v mých představách, když jsem byl dítětem. Amerika pro mě byla symbolem svobody a kapitalismu. Oba pánové však mluvili o tom, jak bojují za práva dělnické třídy. Člověk si nemohl nevzpomenout, že totéž máme i u nás v Evropě: vždyť šéf Evropské komise J.-C. Juncker tento měsíc odhalil sochu Karla Marxe, vyzývajícího k třídnímu boji. Nebylo těch řečí o třídách už dost?

A k tomu všemu samozřejmě američtí politici — stejně jako ti evropští — mluvili o regulaci, zákazech, clech a omezeních. Kde je svoboda? Kam se vytratila? Skutečnou pravicovou politiku nereprezentoval ani jeden pán. Stejně jako v Evropě i v Americe se pravice vypařila.

Hodně lidí si stěžuje, že nemají koho volit. Jenomže kdybychom byli v Americe, byla by naše volba snad ještě těžší. Všude ve vyspělém světě to je podobné: Společnost je tvrdě rozpolcená, jedna polovina nenaslouchá druhé a jen se urážejí. Devadesátky jsou totálně v tahu: „Chceme tržní hospodářství, nechceme komunisty, chceme svobodu…“ To byl tak jednoduchý svět! Dnes se naopak vymýšlejí argumenty, proč do trhu má zasahovat úředník. Komunisté jsou bez skrupulí připuštěni k moci. A o svobodu nikomu nejde. Kyvadlo dějin se vychýlilo druhým směrem.

Tam ho ale nechci. Chci vrátit svět tam, kde ještě existovala levice a pravice. Nechci si vybírat jen mezi levicí a fanatickými marxisty. Chtělo by to nějakou Johanku z Arku, která dokázala sjednotit společnost. Pozvednout morálku Francouzů a postavit se nepříteli, s nímž Francouzi léta neúspěšně bojovali. Panna orleánská za to ale nakonec zaplatila nejvyšší daň, za kacířství ji upálili. Možná kdyby se objevila nová Panna orleánská, která by sjednotila společnost, skončí stejně, protože stejně jako tehdy by ohrozila dnešní vlivné. Bannon má totiž pravdu v tom, že mnoho lidí na současném rozdělení sil brutálně vydělává.

Vladimír Pikora



+ dárek navíc
K předplatnému dárek navíc

Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,760
22,080
29,280
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější