A už je to tady znovu. Andrej Babiš chce podpořit návrh komunistů na zdanění církevních restitucí. Komunisté tím podmiňují toleranci jeho vládě. Hlasy ve sněmovně se pro tuhle novou krádež už tentokrát najdou. A lid bude ještě tleskat.
Převažující emoce jsou ve zdejším prostředí jasné: zdaňte ty flanďáky! Stačí se však podívat na věc z jiného úhlu: stát vrátil okradenému po více než šedesáti letech jeho majetek, během těch desetiletí z něj měl pěkný mnohamiliardový výnos. Část vrátil naturálně, část v peněžní náhradě – za pozemky a budovy, které už vrátit nemohl. A teď by tu finanční náhradu za nevrácený majetek měl danit jako příjem?! Ty vyplacené peníze nejsou příjem, ale odškodnění. Navíc stát podepsal s církvemi dohody, a pokud by je chtěl zpětně porušit, nejspíš by narazil u Ústavního soudu. Snad se takový přístup k nápravě spravedlnosti u nás neuchytí.
Návrh na zdanění restitucí se v politických vodách vynořuje pravidelně. I argumenty se opakují. Zopakujme proto i protiargumenty. Andrej Babiš, a nejen on, má za to, že finanční náhrady jsou přemrštěné. Stát vrátil majetek za 75 miliard a za ten nevrácený vyplatí během třiceti let devětapadesát miliard zvýšených o inflaci. Přemrštěných má být oněch 59 miliard, proto se mají dodatečně zdanit. Andrej Babiš k tomu kdysi říkal, že zabavený majetek se počítal 44 korun za hektar zemědělské půdy, přičemž taková cena na trhu nebyla a není.
Jenže i to má vysvětlení: za zemědělskou půdu se při výpočtu považovala ta půda, která byla zemědělská v roce 1948. A jelikož se většina z nevydaných pozemků v mezičase přeměnila na parcely ve městech, mají mnohem vyšší hodnotu než pole na dnešním venkově. Předchozí vládní politici si cifry nevymysleli, k výpočtu jim posloužily – jak už bylo rovněž mnohokrát řečeno – materiály strojní fakulty ČVUT, Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, které ověřilo ministerstvo kultury a společnost Ernst & Young. Ta už kdysi potvrdila, že považuje použitý výpočet za oprávněný a racionální.
