nahoru

Smíme znát platy a odměny úředníků? Co nyní vlastně (ne)řekl Ústavní soud?

Petr Kolman3. listopadu 2017 • 15:50
Ústavní soud - ilustrační snímek.
Ústavní soud - ilustrační snímek.
• foto: 
Karel Šanda / Empresa Media / Profimedia.cz

Tak si představte, paní Müllerová, že už nesmíme znát ani platy a odměny úředníků, posteskl si občanský pasivista Josef Švejk. Müllerová jen spráskla ruce, ale vždyť to přece onehdá šlo – kamarádka, která, i když je už na penzi , ale přesto volí piráty, má internet v mobilu a vůbec myslí pokrokově, si žádala dle toho zákona 106/1999 Sb. o informace „o sto šest“. Celé dny se tím bavila, co teď chudák ženská, navíc bezdětná vdova, bude dělat…?

Jo,jo, bejvávalo, paninko, teď jim ta alotria a otravování ouřadů Ústavní soud zatrhl, a to jsou nějací panové, až z Brna, tomu mi prostý osoby nemůžeme rozumět… odvětil suše národní hrdina pan Josef Š. Jak to s tím aktuálním omezením práva na informace vlastně je?

Ale nyní již vážněji. Můžeme ještě znát, kolik bere ten který úředník či politik, anebo je to od listopadu 2017 kvůli nálezu ÚS zakázáno?

Před pomyslnou závorku je třeba vypíchnout, že ÚS zde nic přímo nezakázal, Švejk strašil nebohou paninku celkem zbytečně.

ÚS jen dal informační věc „do richtiku“ a mj. stanovil, že před poskytnutím údajů o platu podle informačního zákona (tedy populární „stošestky“) je nutné vždy zvážit konkrétní okolnosti.

Ve stručnosti napsáno, ÚS především pravil, že zaměstnavatel (například úřad) jako povinný subjekt podle infozákona může odmítnout poskytnout žadateli informaci o platu zaměstnance, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:

a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu;

b) informace samotná se týká veřejného zájmu;

c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa;

d) informace existuje a je dostupná.

Pozor, milí občanští aktivisté i pasivisté, právo na informace není absolutní, podtrhl mj. ÚS. Dle jeho nového nálezu je nutné zjišťovat, v čem konkrétně spočívá veřejný zájem, a plnohodnotně zohledňovat také právo na ochranu soukromí a osobních údajů.

Zopakujme si — právo na informace je sice důležité, ale není to absolutní „megaprávo“, ničím neohraničené. Pakliže jeho výkon zasahuje například do práva na ochranu soukromého života, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva řádně vážit a poměřovat. Jak pravil ÚS, je nutné zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná.

Kterak se s oblibou ptávají při zkouškách studentů učitelé veřejného práva: Co je více, právo na informace, či ochrana soukromí? Inu, pokud je student řádně připraven, tak odpoví: Ani jedno – obě jsou to práva ústavní, tedy té nejvyšší právní síly, která je nutno náležitě poměřovat.

Závěr

Musíme tedy vyvrátit nepřesnost, jež se objevuje, že od nynějška bude zakázáno poskytovat informaci o výši platu a odměn úředníků, nebo dokonce politiků.

Ústavní soud jen přesně vymezil pravidla, za kterých se bude moci žádat, a to tak, aby nedocházelo k pošlapávání ústavního práva na soukromí úředníků a dalších veřejných zaměstnanců. Je dobré si uvědomit, a teď řeknu něco patrně hodně nepopulárního, že i úředník je také člověk.





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,450
21,500
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře