Andrej Babiš.

Andrej Babiš. Zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia

Babiš názorně ukazuje, jak cíleně zlikvidovat konkurenci

Pokud měl do dnešních dnů ještě kdokoli pochyby o tom, zda Andrej Babiš zneužívá mocenské složky státu pro boj se svými ekonomickými konkurenty, dnes tyto pochyby padly. Twiterový účet Julius Šuman zveřejnili v neděli novou nahrávku, v níž bývalý ministr financí komentuje postup finanční správy vůči firmě FAU. Tato firma ležela Babišovi v žaludku od té doby, co v privatizaci koupil přerovskou chemičku Precheza, ze které byla vyčleněna právě firma FAU. 

Celé tažení je podezřelé už proto, že tato firma garantovala převoz uskladněné a dlouhou dobu zadržované nafty z českých státních hmotných rezerv v Německu. Bylo by opravdu divné, pokud by stát využíval k tak důležitým transakcím firmu, která má vůči státu nějaké pohledávky, případně, která dokonce jede v daňových podvodech. Kuriózní přitom je, že hmotné rezervy patří právě pod resort financí.

Na společnost FAU se zaměřila celní správa už dva měsíce poté, co se Babiš stal ministrem financí. Celníci společnosti doměřili spotřební daň za minerální oleje, které obchodník dovezl z Rakouska a prodal jihlavskému Agropodniku. FAU se proti krokům celníků bránila žalobou, protože tvrdila, že vyměření daní bylo neoprávněné, a nakonec u soudu uspěla. Ale to už bylo pro firmu pozdě. Finanční správa kvůli zajišťovacím příkazům jí totiž mezitím obstavila majetek.

Úředníci po firmě přitom vymáhali DPH za jeden obchod hned dvakrát. Poprvé po ní chtěli jako po ručiteli 200 milionů korun, které neodvedla jiná společnost. Ve stejný den si berní správa řekla dalšími příkazy o 218 milionů. Následovala okamžitá exekuce a firma skončila v konkurzu. Jenže soud nedávno potvrdil, že FAU neuváděl zboží do volného oběhu, tudíž spotřební daň nemusel platit. Výklad, kterým se daňové orgány snažily obhájit vymáhání spotřební daně, označil ostravský soud za absurdní. V dalším sporu tentýž soud tvrdě napadl Finanční správu za nezákonné zajišťovací příkazy. Konstatoval, že je vyloučené, aby tentýž subjekt platil DPH z téhož obchodu dvakrát.

Je pochopitelně diskutabilní vycházet z jakýchsi nelegálně pořízených nahrávek, u nichž není možné ověřit ani jejich validitu. Nicméně řada indicií, kromě již zmíněného osobního zájmu Babiše na likvidaci konkurence, svědčí o účelovosti. Firma FAU obchodovala s palivy přes dvacet let. Za tu dobu zaplatila na daních 17 miliard korun a nikdy nic nedlužila. Je otázkou, jak to je s dalšími položkami, protože celkové nedoplatky se vyšplhaly na 850 milionů, a v insolvenci chce stát po firmě celou jednu miliardu. Není jasné, jaký je osud zbývajících částek poté, co soud zrušil již dvě zmíněné, a zda měla firma bez nich šanci se udržet nad vodou, a vyhnout se insolvenci.

Daňové řízení je ze své podstaty neveřejné, a je naprosto neslýchané, aby Babiše jakožto politického představitele resortu kdokoli informoval o probíhajícím řízení, případně aby si nechával takové informace poskytovat. Bylo by proto důležité zjistit, kdy nahrávka vznikla. Pokud by i jinde neexistovaly případy, kdy si buď finanční správa, nebo Babišovi spříznění policisté došlápli na jeho konkurenci (Kratolie, Oleo Chemical), mohl by být nejnovější případ považován za náhodu. V těchto souvislostech ale nejde hovořit o ničem jiném než o cílené snaze zneužití funkce pro likvidaci konkurence.