OTA ULČ: Obama pozbyl záři Mesiáše: Radostná zpráva o přiliš chmurné předpovědi | Reflex.cz
reklama
nahoru

OTA ULČ: Obama pozbyl záři Mesiáše: Radostná zpráva o přiliš chmurné předpovědi

Ota Ulč8. listopadu 2014 • 14:00
OTA ULČ: Obama pozbyl záři Mesiáše: Radostná zpráva o přiliš chmurné předpovědi
Barack Obama
• foto: 
ČTK

Stalo se tak v Americe 4. listopadu, v úterý - tradiční době zdejších voleb. Zúčastňuji se toho klání, vědom si varování H.L. Menckena, významného publicisty z první poloviny 20. století, že amerického voliče nelze dostatečně podceňovat. A vydávám o ní radostnou zprávu o přiliš chmurné předpovědi.

reklama

Sebedestruktivní kvality amerického voliče jsou nezřídka potvrzovány, prozatím naposledy v roce 2008 a 2012: Barack Hussein Obama, za stoprocentního AfroAmeričana se vydávající  syn neméně stoprocentně bělošské matky, napřed narozený v keňské Mombase, jenže později to mělo být v Honolulu na Havajských ostrovech. Ke studiu na kalifornské Occidental College byl přijat jako Barry Soetoro, cizí student z Indonésie. Posléze utratil miliony advokátům za jejich úspěšnou snahu zabránit soudnímu zjišťování skutečné pravdy. 

Co si vymýšlí Obama

Snad většina národa uvěřila jeho ujišťování, že je prvním post-racial president, vzdor zřetelné skutečnosti, že svým počínáním dosahuje pravého opaku. ("Most Racist  President  America  Has Ever Had", takto se o něm vyjádřil autor ekonom Ben Stein, laskavý vlídný velikán, bez sklonu k nehorázným hyperbolám.)

Obama se projevuje v přemnohých podobách, například iniciativami svého ministra (Attorney General) Erica Holdera, jenž právě pohrozil trestním postihem školám, v nichž dochází k disproportionate ("nepřiměřenému") množství disciplinárních opatření proti prohřeškům černošských mladíků, na rozdíl od zásadně poslušných dívek asijského původu.

Tomuto prezidentovi se podařilo zmnohonásobit státní dluh do výše, přesahující všechny dluhy všech jeho předchůdců. Rovněž zmnožil multimilionové řady příjemců food stamps, poukázek na potraviny gratis k mání v supermarketech (s výjimkou alkoholu a tabáku). 

Kromě takového druhu štědrosti, Obamovu voličskou bázi tvoří především černoši, s dosavadní automatickou podporou aspoň 90 procent. Dalším mocným podpůrným pilířem jsou výlučně španělsky mluvící, s angličtinou se neobtěžující Latinos,Hispanics. Nejvíc jich je mexického původu, v počtu již větším než černochů, automaticky pokládaných za Afro-American, potomky původních otroků, jimiž naprostá většina vůbec není. Tento latinskoamerický příval je zmnožen v USA ilegáně žijícími vetřelci v počtu dvanácti až dvaceti milionů. Přesnější odhady nejsou k mání. Obama se dal slyšet, že po volbách se přičiní k de facto vyhlášení amnestie, s předpokládaným dopadem automatické legalizace všech ilegálů. A všechny výlohy tak mamutího rozsahu ovšem půjdou na bedra daňových poplatníků.

Kdo koho podporuje

Značné popularitě se nynější vládnoucí garnitura těší v řadách intelektuálů, politicky korektních vzdělanců, též mezi multimilionářskou smetánkou bankéřů, investorů, všelijakých mogulů a naprosté většiny hollywoodských celebrit.

Uprostřed voličstva ale uvízla střední třída, jejíž počet se spíš zmenšuje, než aby se rozrůstal a je to právě v těchto řadách, že povadla přitažlivost, politický půvab jejich  dřívějšího zbožňovaného idola – Baracka Obamy.

Dosavadní političtí vítězové rovněž značně spoléhali na další zbraň v podobě "války proti ženám“. Zdůrazňovat jejich údajné socio-ekonomické ponižování až utrpení, u některých kandidátů až s natolik groteskní vervou, že o znovuzvolení neúspěšně usilující senátor Mark Udall, stát Colorado, tak získal přejmenování na senátora Uterus.

Zbývala ještě jedna potenciální zbraň: Hlasování podvodné. Užitečně informativní článek "Voter Fraud and Voter I.D." Thomase Sowella (Townhall.com, s datem  onoho volebního dne 4.11.2014) se zmiňuje o třech knihách, v nichž se autor John Fund zabývá  volebními podvody a výsledkem vyšetřování (Old Dominion University), se zjištěním, že víc než milion osob bez oprávnění se voleb zúčastnilo. Jurista J.Christian Adams, bývalý pracovník na  Holderově ministerstvu, napsal knihu s názvem Injustice ("Nespravedlnost") o praktikách, jak ministerstvo  sabotovalo potřebné vyšetřování.

Brzo ráno jsme s manželkou odjeli hlasovat do moderního kostela, kde dobrovolnice listovaly ve fasciklech, když hledaly naši kolonku. Tam jsem se podepsal, dostal rozsáhlý arch papíru solidní kvality, na něm očernil čtverečky u jmen vybraných kandidátů, strčil pak do poněkud mručící bedny, která mé preference nějak zpracovala a my se vzdálili. Všeho všudy procedura trvající pár minut.

Výsledky se dozvídáme ještě tentýž večer. Tucty televizních stanic se začnou předhánět od 18. hodiny, v některých z padesáti států volby končí ale v 19.hodin, prérie středního západu o hodinu později, Skalisté hory dvě hodiny, pacifické tři státy tři hodiny, a nejpozdější pak je od Rusů kdysi šikovně koupená Aljaška.

Proč uspěli

Čas trávím četbou zajímavostí. Charlie Rangel, černošský kongresman z Harlemu (nikoliv z kriminálu, tam by měl patřit kvůli podvodům nejen daňovým, ale s ohledem na jeho politicky vhodně zbarvenou pokožku byl toliko potrestán ústní důtkou), se o Republikánech vyjádřil jako o rasistech, z nichž mnozí věří v trvání otroctví a že oni vyhráli občanskou válku. Vida, rozhořčený Rangel to má nějak popletené:  Vždyť to byli právě Republikáni, kteří vyhráli občanskou válku, jež znamenala konec otroctví.

Z hlediska amerického černošského establišmentu, každý jiný hlas z vlastních řad čpěl zradou. Jak osvěžující pak bylo na televizní obrazovce spatřit černošku Condoleezzu Rice, bývalou ministryni zahraniční věcí v administrativě George W. Bushe, a uslyšet její slova, že v žádné jiné zemi nejsou pro menšiny životní podmínky příznivější. „Celý život jsem byla černá, mně to nemusíte vysvětlovat." K tomu dodala, že předpoklad, dokonce požadavek, aby všichni černoši měli na všechno stejný názor, je důkazem dokonale rasistického uvažování.

Po sedmé večerní hodině první výsledek oznámen: Stát Kentucky, snaha kandidátky Alison Lundergan Grimes, členky Sněmovny reprezentantů, vystrnadit ze Senátu tamějšího republikánského předsedu Mitcha McConnella, se vůbec nezdařila (výsledek 56,2% - 40,7%), vzdor velmi značným finančním výdajům, několika vystoupením bývalého prezidenta Clintona na její podporu. Též opakované neochotě kandidátky odpovědět na otázku, zda hlasovala pro Obamu, což ovšem jistěže učinila, jak potvrzeno téměř stoprocentně takovým hlasováním v Kongresu ve prospěch Obamových požadavků. Nepostřehl jsem, zda vítězného McConnella a budoucího předsedu Senátu, by někdo obvinil z rasismu. Jeho manželka je korejského původu.

Televizní rivalové se předháněli ve svých předpovědích, být tím nejprvnějším v odhadu, jak který souboj dopadne - čím dřív, tím líp, ovšem s větším rizikem se příliš předčasně nestrefit. Republikáni k vítězství v Senátu potřebovali získat šest křesel Demokratů, což byl spíš jen teoreticky než prakticky dosažitelný cíl.

Jenže k mému velmi příjemnému překvapení až úžasu, přibývající cifry a procenta se hrnuly kýženým směrem. Ve 22. hodin dosaženo čtyř křesel, se zvlášť značnou pozorností na stát Severní Karolina, kde se na kampani utratilo víc než 100 milionů dolarů, a přesto se podařilo nejen finančně značně favorizovanou senátorku Kay Hagan  pokořit zdaleka míň známým  konkurentem. Neméně nepříjemné překvapení potkalo v Georgii Demokratku Michelle Nunn, dceru bývalého, velmi populárního senátora Sam Nunna.

Rodokmen vítězů

V USA, někdejším vynálezu bez monarchistické tradice, přece jen rodokmen, významné jméno, hodně znamená. Ač uspěli jedinci jako Nixon či Reagan z nuzáckých poměrů, snadněji se ve veřejném životě uplatil tvor se jménem Kennedy než třeba Venca Vonásek. V leckterých státech došlo ke zrodu politických dynastií. A právě v těchto volbách 2014 se to několikrát vůbec nepovedlo. Tedy nejen dcera ex-senátora Nunna, ale ani vnuk ex-prezidenta Cartera v tomtéž státě Georgii, senátor Pryor, syn ex-senátora v Arkansasu, dva příbuzní ex-ministra Udalla v době J.F.Kennedyho, tuze neuspěli.          

Kolem půlnoci  onen původně málo realistický republikánský plán získání šesti křesel a tak i senátní většiny byl splněn, ba i překročen, takto starodávně budovatelsky vyřčeno.  Teď už jich je sedm a dva další třeba přibydou (v Louisianě musí dojít k druhému kolu utkání) a na Aljašce, kde ve zmrzlých dálavách počítali hodně pomalu. Permanentně mizí 28 senátorů, celý Kongres se v průměru omladil o 16 roků. Ve Sněmovně reprezentantů přibylo víc než než tucet republikánských kongresmanů včetně zajímavých dámských talentů jako Mia Love, atraktivní černoška původem z Haiti, posléze starostka v  mormonském Utahu, a jako zcela nejmladší  třicetiletý benjamínek Elisa Stefanik, absolventka z Harvardu, jméno nám historicky povědomé.

V těchto volbách Barack Hussein Obama, s ještě dvěma roky zaručeného nájemnictví v Bílém domě před sebou, se přímo nevyskytoval, ale v podstatě to byl druh referenda o jeho předchozích šesti letech vládnutí, s výsledkem nelichotivým. Slovy významného komentátora Charlese Krauthammera: Obamův hyperliberalismus zklamal, důraz na velké váze velké centrální vlády byl odmítnut. Pociťovaný nedostatek popularity vedl k realistickému předpokladu, že kandidáti, podporu voličů vábící, dávali přednost prezidentově nepřítomnosti. K témuž užitečnému posunu došlo v utkáních o vládu v jednotlivých státech. S výsledkem, že z guvernérů v padesáti státech, Demokratů jich zbylo pouhých patnáct.

Zahraniční politika rozhodně nebyla primární záležitostí, i prokázané nejhorázné lži v souvislosti s vražděním v Benghazi se pomíjely, neslyšel jsem, že by někdo příliš připomínal Obamovo zdůrazňování islámu jako náboženství míru, či vraždění jménem Alláha eufemismy „nehoda v pracovním prostředí“.

Hned druhý den po volbách Obama, v hodinu trvajícím televizním vystoupení před novináři odpovídal na otázky - dojem učinil defiant ("vzdorný") a unrepentant ("nijak pokorný"). Obrovská porážka jakoby se ho netýkala. Opakoval, že volby to nebyly o něm, ale o jeho politice, s níž většina souhlasí. Jen třetina národa hlasovala, dvě třetiny nepřišly, ty nevolící automaticky pokládal za své spojence.

Kongresu dal ultimatum: Jestliže nevyprodukuje nový imigrační zákon do konce tohoto roku - za šest, sedm týdnů čili něco nedosažitelného, on to vyřeší sám vydáním executive order - čili se zárukou důkladného střetu, ústavní krize.

U kulatého debatního stolu, černoch Juan Williams odsoudil výsledek voleb jako pokus o zničení Obamy. Tam přítomný běloch Krauthammer odpověděl, že Obama se zničil sám.

Následoval televízní záběr pořízený před dvěma roky: Tehdy Obama svým nesouhlasícím odpůrcům lakonicky doporučil, že k tomu by potřebovali mít jiné volby s jiným výsledkem.

Teď ho tedy mají. Záře Mesiáše pohasla…

Ota Ulč


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama