Nizozemský státní zástupce poskytl rozhovor německému časopisu Der Spiegel o vyšetřování katastrofy malajsijského letadla nad Ukrajinou. Vyšetřování stále probíhá a dosud nejsou k dispozici nezvratné důkazy, které by vedly k určení jasného viníka. Může se dokonce stát, že to ani nikdy nebude zjištěno.
Fred Westerbeke je šéfem mezinárodního vyšetřování letecké katastrofy nad Ukrajinou. V Nizozemsku vede na státním zastupitelství Oddělení pro vyšetřování teroristických činů a organizovaného zločinu v tuzemsku i zahraničí. Jenže jeho práce a práce jeho týmu je mimořádně komplikována kvůli občanské válce na jihovýchodě Ukrajiny. Vyšetřovatelé se nemohli například dostat na místo katastrofy. Westerbeke navíc připomíná případ pumového útoku na letadlo společnosti PAN-AM nad skotským Lockerbie. Došlo k němu v prosinci 1988 a výbuch bomby na palubě měl za následek 270 mrtvých. Tehdy trvalo vyšetřování tři roky, než byli označeni viníci z Libye.
Spiegel připomíná, že spolková zpravodajská služba vychází z toho, že proruští separatisté stroj sestřelili raketou země-vzduch. Redakci zajímá, zda při vyšetřování mohou pomoci snímky z amerických špionážních satelitů s velkým rozlišením. Westerbeke na to odpovídá, že si nejsou vyšetřovatelé jistí, zda už mají všechno, nebo zda existuje ještě další materiál. V každém případě to, co mají, ještě není dost na to, aby z toho bylo možno činit nějaké závěry. Říká: „Jsme dále v kontaktu se Spojenými státy, abychom získali satelitní snímky.“ Žádný z jeho vyšetřovatelů ale ještě nebyl na místě, tedy nebylo ani možné sebrat všechny trosky, aby bylo možno určit použitý zbraňový systém.
Důkazy nejsou
Existují části kovu, které byly nalezeny v tělech obětí a v zavazadlech. Mohlo se jednat o střelu raketového systému BUK. Mohly to být také části samotného letadla. Vyšetřovatelé to analyzují, ale ještě nejsou žádné jasné výsledky. Podařilo se zjistit některé svědky, kteří byli na místě zřícení bezprostředně po nehodě. Také existuje řada záznamů telefonních hovorů, které zajistila ukrajinská policie. Zatím se ale nenašly žádné nevyvratitelné důkazy. Westerbeke říká, že když se člověk podívá do novin, pak všechno vypadá, jako by bylo zcela jasné, co se stalo a kdo je viník. Jenže s tím, co vyšetřovatelé mají, není možné nikoho dostat před soud.
Na začátku se pracovalo se čtyřmi základními scénáři. Mohlo se jednat o nehodu, teroristický čin, o sestřelení letadla ze země a o sestřelení jiným letadlem. První dvě teorie již padly. Moskva mezitím začala rozšiřovat verzi, že stroj byl sestřelen ukrajinským bitevníkem.
Dnes se Westerbeke sám jako k nejpravděpodobnějšímu scénáři kloní k sestřelení raketou země-vzduch. Připouští ale, že to mohlo být také jinak. Podle dosavadního stavu vědomostí, nebyla v blízkosti žádná jiná letadla. Objevuje se tedy otázka, jestli tedy Rusové vědí něco víc. (K tomu dodejme, pokud ano, proč to tedy jasně neřeknou? Takový důkaz by byl přece jasným triumfem v jejich propagandistickém tažení proti současné moci v Kyjevě.)
Rusové by měli odpovědět
Rusové sami při vyšetřování nehrají žádnou velkou roli, protože nejsou součástí vyšetřovacího týmu. Tým chce nyní Moskvu požádat o informace, které jsou pro něj důležité, mezi jinými se jedná o radarová data, kterými Rusové po zřícení chtěli dokázat přítomnost ukrajinského vojenského letadla v blízkosti letu. Pokud by se na sestřelení skutečně podílelo ukrajinské letadlo, tak by účast Ukrajinců na vyšetřování byla pochopitelně poněkud zvláštní. Problém je, že bez Ukrajinců ale není možné nic vyšetřovat. Westerbeke říká, že nemá žádné důkazy toho, že by Kyjev nejednal zcela otevřeně. „Dávají nám všechny informace, které jsme chtěli.“ Mezitím se blíží zima a není pravděpodobné, že by se do té doby vyšetřovatelé dostali na místo katastrofy.
Vyšetřovat takovou událost během občanské války je navíc pochopitelně nezáviděníhodný úkol. Faktem ovšem je, že bez této války by k pádu letadla nedošlo. Jisté je, že někdo pravdu zná. A ten, kdo to je, ji buď skrývá, nebo ji není schopen dokázat.
