ANO: Prezident chtěl vyslat signál
Ke konkrétnímu textu amnestie mám mnoho dílčích výhrad. Přesto bychom neměli zapomenout, co chtěl prezident svou amnestií vzkázat.
Za prvé, vzkazuje justici, že i sprostí podezřelí jsou lidé, a ne jen čísla spisů. Pokud zde někoho trestně stíháme osm let a nejsme schopni ho odsoudit, je to neschopnost justice anebo je ten člověk skutečně nevinen. Nebo si někdo myslí, že pokud stát nebyl za osm let schopen někoho usvědčit, že to najednou nějakým zázrakem dokáže?
Sám bych na prezidentově místě ještě přitvrdil a stanovil bych pro zastavení vlekoucích se trestních stíhání lhůtu maximálně čtyřletou. Nikoli kvůli judikatuře štrasburského soudu, ale proto, že vláčet někoho léta po soudech a dělat mu ze života peklo je odporné, nechutné svinstvo, které jde ostře proti principu presumpce neviny a popírá princip právního státu. To je přístup hodný zlého, kolektivistického, levicového státu, jenž si svých občanů neváží a je schopen je jen buzerovat a ničit.
Za druhé, prezident vzkazuje zákonodárci, že zbytečně nechává zavírat příliš mnoho lidí: Jaký to má smysl, zavřít někoho na půl roku? Jaký má smysl zavírat blbce za volantem, když stačí sebrat jim doživotně řidičák? Jaký má smysl zavírat zoufalé dlužnice, které zatajily dluh, aby dostaly další úvěr na splátky exekutorovi? Jaký má smysl zavírat zamindrákované kverulanty, pozéry a rádobyspasitele? To všechno za státní peníze.
A za třetí, náš prezident vzkazuje nám všem, abychom i my odpouštěli svým hříšníkům, neživili mezi sebou staré křivdy a nenávisti a povznesli se nad ně.
A co bych rád vzkázal já:
Na amnestii nedoplatí poškození. Maximálně doplatí na špatného advokáta. Pokud své nároky řádně uplatnili, nemohou být promlčeny jen proto, že přešly z trestního řízení zpět do občanskoprávního, stále jsou to jen a jen občanskoprávní nároky, vždy byly a nikdy nebyly ničím jiným. Chce to jen schopného advokáta.
Pan Berka se díky amnestii nemá vrátit do funkce soudce. Trestní řád (§ 11) mu dává (a nejen jemu, ale všem, jejichž stíhání bylo zastaveno) možnost trvat na dokončení trestního stíhání (bez rizika potrestání a s možností očištění od obvinění). Tvrdím, že teprve osvobozující rozsudek by automaticky znamenal vrácení taláru i ušlého platu panu Berkovi.
Pavel Hasenkopf
právník
KPR
NE: Je to feudální přežitek
Tak dlouho se prezidentští kandidáti vyhýbali přímé odpovědi na téma amnestie, až jim ji vyfoukla odcházející hlava státu. Amnestie jako politický nástroj se příliš nehodí do demokracie. Podívejme se však na ni ještě jinýma očima.
Generální amnestie vyhlášená Klausovým předchůdcem Václavem Havlem přinesla vlnu kritiky kvůli okamžitému nárůstu trestné činnosti. Ani současný prezident jí není ušetřen, ačkoli se co do rozsahu jedná o slabý odvar amnestie Havlovy. Problematický není rozsah osob, jež byly předčasně propuštěny či jim byl zkrácen trest, ale zastavení trestního stíhání v případech, kde trestní řízení trvá již více než osm let.
Tak dlouho trvá vyšetřování především u komplikované hospodářské trestné činnosti. Není proto divu, že v době současného protikorupčního étosu, který často připomíná celonárodní hysterii, to Klaus opět slízává jako „prezident tunelářů“. Jako by se zapomínalo na základní principy současného trestního zákona, jimiž jsou ochrana životů, zdraví a osobních svobod našich občanů.
Za osm let po nějakém vykradeném podniku ani pes neštěkne, zato takové znásilnění si v sobě oběť ponese celý život. Nemluvě o tom, že řadu hospodářských kauz provázejí pochybnosti, zda se jedná skutečně o trestnou činnost, či zda jde pouze o účelovou kriminalizaci nepohodlných osob z oblasti politiky či byznysu.
S podobou Klausovy amnestie bych proto osobně problém neměl. Spíše s tím, co je za oponou. Znám případ, kdy dotyčná dostala přerušení trestu odnětí svobody s tím, že jí zbývalo dosedět ještě dvacet dní. Nejenom že jí to erár blahovolně neodpustil, ale protože je bordelářka, nevyzvedla si výzvu k nástupu zbytku trestu. Až po nějakých čtrnácti dnech po termínu si sbalila svých pět švestek a šla sama zaklepat na žalářní vrata. Nikdo ji nehonil, nesebral, ale přesto vyfasovala obvinění z maření výkonu soudního rozhodnutí. Protože se v jejím případě jedná o recidivu, není vyloučeno, že opět vyfasuje trest „natvrdo“ – třeba půl roku.
Není proto divu, že s tak zdegenerovanou trestní politikou držíme tristní evropské prvenství v počtu nepodmíněně odsouzených. Pak bohužel nezbývá nic jiného nežli čas od času využít alespoň k malé nápravě i takový podivný polofeudální přežitek, jakým prezidentská amnestie bezesporu je.
Dušan Šrámek
Autor je publicista
