Média se brutálně navážejí do prezidentského kandidáta Jana Fischera. Přitom tento muž reprezentuje naprosto bezcharakterní styl, který se bez ohledu na jeho etnický původ nazývá čecháčkovství.
Fischer byl kariérní komunista, který vstoupil v osmdesátém roce do Strany a devět let tam vydržel, neb to bylo výhodné. Poté, hned po revoluci, ze strany zase vystoupil, neb nyní bylo výhodné ve Straně nebýt.
Když se to napíše takhle za sebe, vypadá to trochu blbě. Ale na druhou stranu - není podobné křiváctví a bezcharakterní rektoskopie jakékoliv Moci typickým znakem české národní povahy? Není náhodou tenhle národ takových Fischerů, kteří vždycky jdou s proudem, plný? Nejsme náhodou my, Češi, etnikem, pro nějž je servilnost k autoritě prvním zákonem?
V sobotu večer prasklo, že část publika v pátečním duelu Zeman vs. Fischer na Primě byla najata. Je samozřejmé, že to nebylo objektivní publikum, oba pozvaní kandidáti měli dodat své příznivce. Je ovšem zásadní rozdíl mezi příznivcem a najatou klakou.
Starším slovem to totiž nebyli diváci, ale klaka placená Janem Fisherem. Nechápu, proč jsou lidé a média překvapeni. Dnes je důležité veřejné mínění skoro stejně, jako byla dřív důležitá Strana. Takže si Jenda Fischerů, podobně jako se za bolševika sichroval rudou knížkou, posichroval aplaus osmi stovkami na hlavu jednoho diváka.
Jan Fischer tím jasně předvedl, že je konzistentní, harmonickou osobností, které není cizí žádná křivárna bez ohledu na režim. Proto soudím, že bude zvolen prezidentem, neboť každý národ má v demokracii takového prezidenta, jakého si zaslouží a jaký reprezentuje typickou národní povahu.
