Obrázek dnešního úspěšného a mocného muže: řídí velký počet podřízených a chová se k nim jako k otrokům. Na veřejnosti je milý, společenský a galantní, ve stínu soukromého života tak trochu dobytek. Asistentky považuje za milenky a automaticky očekává sex.
Návštěvy bordelů patří k přirozené součásti života a objednávání prostitutek do hotelu je přece roztomilé oživení pracovní cesty. Občasný sex s chůvou, sekretářkou nebo pokojskou je pochopitelný relax, pokud nenatrefíte na zlomyslnou husu, která vás ještě se spermatem na tváři hned běží udat pro znásilnění.
Pokud vám to přijde divné, nevíte vůbec, jak vypadá život vyšší společnosti!
Tento možná přehnaný popis vychází z nedávných případů lékaře Jaroslava Bartáka, politiků Dominiqua Strauss-Kahna nebo Arnolda Schwarzeneggera.
Barták čelí obvinění bývalých asistentek z týrání a sexuálního napadení a hájí se tím, že si je najímal jako prostitutky, zatímco jeho chápavá žena doma s nadhledem Livie Klausové vychovávala čtyři děti.
Hvězda francouzské politiky a bývalý generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Strauss-Kahn je podezřelý ze znásilnění pokojské a vysvětluje, že sex byl dobrovolný. Schwarzenegger tajil nemanželské dítě s hospodyní.
Pro normální muže (mezi které počítám i většinu těch mocných) mají tyto zprávy ničivé účinky. Posilují totiž falešné povědomí o mužích jakožto tvorech bez zásad, tyranech s násilnickými sklony a nadřazeným vztahem k ženám, opovrhujících rodinou a zneužívajících své postavení.
Muži, kteří nemají žádnou svoji obdobu feminismu, tedy hnutí za svoji emancipaci, jsou v dnešní společnosti vystaveni nevídanému tlaku. Chce se po nás, abychom byli úspěšní v práci, vydělávali hodně peněz, zabezpečili rodinu, ale zároveň přijali podíl na výchově dětí, starosti o domácnost a trpělivě naslouchali svým ženám a respektovali jejich jedinečnost. Proti tomu se nedá nic namítat. Je to ovšem jen ideální představa.
Problém nastává, když muž tuto vysněnou roli nezvládne. Pak je odpadlík a ztroskotanec. Od koho se ale toto supermužství máme naučit? Jak k němu dojít? Kde se přednáší, kde se o něm píše? Odpověď znáte: nikde.
Nikdo vám neporadí, jak zvládat touhu po sexu, který často chybí v nefunkčních vztazích. Poraď si, chlapče, sám. Líbí se ti mladé ženy a spouštějí ti fantazie? Pak budeš trochu zvrhlík. Miluješ svoje děti a chtěl bys je vychovávat i po nechtěném rozvodu? Smůla.
Místo věcné debaty o těchto skutečných problémech se vyřádíme na odsouzení zmíněných extrémních případů. Proto je tak nebezpečný model současného muže, jak ho společnost vykresluje. Normální muž totiž skutečně rád pracuje, chce být úspěšný, dává přednost trvalému vztahu, nemá sklony k násilí a miluje svoje děti. Ano, také se mu to někdy nedaří a pak se tím trápí.
Lidé jako doktor Barták nebo Strauss-Kahn jsou vyšinutí jedinci a jejich případy o mužích nic nevypovídají. Pokud Barták prohlásí, že jeho chování je běžné u 60 procent vyšší společenské třídy, ukazuje to na jeho chorobné uvažování: je-li něco amorálního běžné, pak je to vlastně morální.
I proto je fascinující sledovat, když tito lidé najdou zastání. Významný francouzský levicový filozof Bernard-Henri Lévy se Strauss-Kahna zastal jako „ušlechtilého muže“ a politička Magdaléna Vášáryová v tomto čísle Reflexu řekla, že ho „doslova utloukly noviny“.
Znásilnění se možná v případu Strauss-Kahna nepodaří prokázat a pak je na něj třeba hledět jako na nevinného. Co se naopak prokázalo hned, je politikovo sperma v obličeji pokojské.
Sex se služebnou v hotelovém pokoji určitě není zločin a moralizování může vyznít pokrytecky. Ovšem v žádném případě to není nic ušlechtilého, a jestli někdo někoho utloukl, pak jedině francouzský politik sám sebe.
Stejně jako doktor Barták, český Strauss-Kahn, není prototyp úspěšného muže, za kterého se směšně sám
považuje.
