Šéfkuchař Sahajdák na Hrad(ě) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Šéfkuchař Sahajdák na Hrad(ě)

Darina Křivánková14. června 2014 • 09:00
Šéfkuchař Sahajdák na Hrad(ě)
šéfkuchař Oldřich Sahajdák nikdy nezapomene zdůraznit, že za jeho úspěchem stojí celý jeho tým
• foto: 
Archív

Nabídnout široké veřejnosti lahůdky těch nejlepších tuzemských restaurací na jednom místě, pod širým nebem, za přijatelné peníze. Taková byla prapůvodní idea Prague Food Festivalu, který před osmi lety založil Pavel Maurer. Myšlenka se nezměnila, jen forma se dost vyvinula.

reklama

„Jako námořní kapitán očekávám vždy to nejhorší, na moři i v životě,“ pronesl nedávno u nás doma jeden z hostů. Mluvil mi z duše, přestože mám do námořního kapitána nesmírně daleko, jeho skepse je mi vlastní. Mohou za to zkušenosti. Už je to pár let, co jsem se těšila na Prague Food Festival, v českém kontextu akce působila nevídaně. A nevídaný zážitek se také dostavil: přetlačovaná s davem lidí, krevety na plastovém tácku jasně prohrávaly souboj s plastovým příborem, jedna noha v louži, druhá v blátě… Jídlo zůstalo zcela ve stínu rozpačitého společenského zážitku. Na kvalitě restaurace se kromě jídla zásadní měrou podepisuje i prostředí, atmosféra, obsluha… Nic z toho jsem tu nenašla. Přesto jsem dala za rok téhle akci ještě jednu šanci. Výsledek? Potřetí už jsem nepřišla.

Po pěti letech…

Jenže i námořní kapitán připustí, že nebe může být bez mráčku. Letos mě na Prague Food Festival do zahrad Pražského hradu vylákala možnost účastnit se akce Badoit Fine Dining, tedy dát si servírované čtyřchodové menu připravené některým ze špičkových šéfkuchařů, k tomu párovaná vína a výhled na katedrálu svatého Víta. Lucque, Paulus, Štěrba, Göth, Sapík, Pohlreich, Fučík a Sahajdák, víc než slibná jména. K tomu koncept v duchu aktuálních trendů, které konečně pronikají i k nám, tedy pop-up restaurací, nabízejících gastronomický zážitek v netradičním prostředí a s nepředvídatelnou společností.

Sahajdákovo menu bylo vyprodané za šest minut, ale měla jsem kliku. Kdo byl někdy v restauraci La Dégustation Bohême Bourgeoise, ví, že se zdejší pokrmy nehonosí vzletnými názvy, na Hradě to nebylo jinak. Celer & libeček, Brambora & karotka, Králík & špenát – tyto lapidární dvojice definovaly podobu amuse bouche. Tři miniatury, jejichž rafinovanost netkvěla pouze v chuti, ale i textuře, nastartovaly očekávání. Druhý chod se nesl v duchu exhibičního vystoupení na téma, co vše lze vyčarovat z cibule. Nadšení tu přece jen trochu brzdil i vinný doprovod, blatnický ryzlink nebyl špatný, ale k dokonalé harmonii s tím, co bylo na talíři, měl daleko.

Pak však přišel kalibr, jenž vyřadil z provozu i partu bodrých Pardubičáků, s nimiž jsem sdílela stůl. Jmenovalo se to „kuře z farmy, kroupy, křen“, ve skutečnosti to byla mana nebeská. Jemné, šťavnaté kuřecí prso připravené sous vide, kroupové rizoto s křupinkami kornflakeů a okvětními lístky měsíčku, granule z dusíkem mraženého kefíru s křenem, které na pokrmu pomalu tály… K tomu doušek Chablis Grand Cru Les Clos. Takhle nějak si představuju poslední jídlo v životě. Dezert, v němž mimo jiné figurovala povidla z červené řepy, pivní pěna a rozdrcené bon pari, fungoval jako přetlaková komora pro návrat do reálného světa.

Mnoho kroků kupředu

Celé to mělo jedinou nevýhodu: člověk by pak už nejradši nic nejedl celý den, týden, měsíc, aby si ty dokonalé chutě uchoval co nejdéle v paměti. Přesto jsem se přemohla a zašla ke stánku Naše maso na nečekané grilované vepřové plecko, pak na kapří hranolky od Šupiny a Šupinky, husí játra a burgundské šneky, potkala spoustu známých, zastavila se u kávového workshopu, ochutnala několik druhů vín a odcházela s pocitem, že tu za rok nesmím chybět. Během těch několika let udělal Prague Food Festival obrovský krok kupředu, doladilo se množství detailů, celá akce se obrovsky zkultivovala a výrazně se zlepšil zákaznický komfort. Plastová vidlička zmizela v propadlišti dějin, naopak přibyla místa pro posezení a i dešti se tu najednou dalo čelit důstojně a s grácií.

Sympatická byla i snaha přijít s něčím novým. Badoit Fine Dining je rozhodně životaschopný projekt, jenž přesně zapadá do aktuálních trendů. Inspirativní a podnětná byla i konfrontace vysoké gastronomie s tím, co se vaří ve školních jídelnách. I takový byl Prague Food Festival.

Místo receptu tentokrát přidám dobrou radu mistra Oldřicha Sahajdáka, na níž se dá leccos stavět: „Farmářské kuře kombinujeme s tím, co to kuře během svého života potká, zrní na dvoře, křen na louce.“ Zdá se to jednoduché jako facka. A mimo jiné z toho plyne, že chudák kuře z velkochovu nepotká za svůj život zhola nic, takže na ně raději zapomeneme.



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama