nahoru

Unikátní korejská propaganda: Před 105 lety se narodil vůdce a zakladatel KLDR Kim Ir-sen

Jaroslav Šajtar14. dubna 2017 • 07:00
Unikátní korejská propaganda: Před 105 lety se narodil vůdce a zakladatel KLDR Kim Ir-sen
foto: Repro z knihy The Leader of People

Patnáctého dubna 1912 přišel na svět ve vesnici Mangjŏngde (z jeho rodiště je muzeum) u Pchjongjangu, tedy ve stejný den, kdy klesl ke dnu Titanic, v rodině revolučně laděného učitele spoluzakladatel Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir-sen, původním jménem Kim Song-džu. Transkripci Kim Ir-sen čeština převzala z ruštiny a natolik se vžila, že správný přepis Kim Il-sŏng se nepoužívá.

Kim Ir-sen se od mládí účastnil protijaponského odboje (Koreu od roku 1910 ovládalo Japonsko), podle oficiálních zdrojů KLDR již od čtrnácti let, kdy odešel do Mandžuska, kde se seznámil s myšlenkami marxismu-leninismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny. V roce 1932 vytvořil Protijaponský partyzánský oddíl, v roce 1934 přejmenovaný na Korejskou lidovou revoluční armádu.

1080p 720p 480p 360p 240p
Severokorejci truchlí nad smrtí "milovaného" vůdce Kim Ir-senaVIDEO Facebook.com

Profesionální revolucionář

V roce 1936 pod Kimovým vedením vznikla Liga pro osvobození vlasti coby zárodek jednotné protijaponské národní fronty. V červnu 1937 obsadili partyzáni pod Kimovým osobním vedením pohraniční městečko Počchonbo. Budoucí „nepřemožitelný vojevůdce s ocelovou vůlí, drahý a milovaný vůdce“ maršál Kim Ir-sen zhodnotil úlohu této epizody následovně, jak to přibližují Stručné dějiny revoluční činnosti soudruha Kim Ir-sena, vydané v Pchjongjangu roku 1970:

„Její význam nespočívá v tom, že jsme pobili několik Japonců, ale v tom, že jsme rozsvítili záři revoluce, rozněcující víru a přesvědčení, že Korejci nezemřeli a žijí, že mohou v boji s japonským imperialismem dobýt vítězství. Bitva u Počchonba manifestovala před celým světem, že Korejci protestují proti japonskému imperialismu, že neuznávají tvrzení, že Japonsko a Korea jsou jedno tělo, že Japonci a Korejci nejsou stejného původu a stejných kořenů, že Korejci se nezúčastní agrese proti Číně společně s Japonci, že nezavrhnou svůj mateřský jazyk, ale žijí a že v boji s Japonci mohou zvítězit. To je strategický význam bitvy u města Počchonbo. V tom je její historický smysl.“

V čele KLDR

V roce 1946 Kim Ir-sen spoluzakládal ústřední výbor Korejské strany práce, jehož předsedou byl od 30. června 1949 až do roku 1966, kdy se stal jeho generálním tajemníkem. V letech 1946 až 1948 stanul v čele Prozatímního lidového výboru severní Koreje. Patřil ke spoluzakladatelům Korejské lidově demokratické republiky, vyhlášené 9. září 1948 na území osvobozeném v roce 1945 Rudou armádou, zatímco jih Korejského poloostrova obsadili Američané.

Zničující válka

Pětadvacátého června 1950 Korejská lidová armáda vpadla na území Korejské republiky a již za tři dny dobyla její hlavní město – Soul. Začala tak realizovat Kimův sen o sjednocení obou států na Korejském poloostrově silou, a to tažením na jih. U nás se až do listopadu 1989 tvrdilo, že agresorem byla Korejská republika, jenže počáteční raketový nástup Korejské lidové armády svědčil o opaku.

Konflikt se záhy rozrostl v rozsáhlou a nesmírně krvavou válku, do níž zasáhla vojska OSN. Po vylodění Američanů v týlu Korejské lidové armády u Inčchonu to se Severokorejci vypadalo hodně bledě, zčásti překotně ustoupili až na hranice s Čínou. Masový příchod čínských lidových dobrovolníků však ručičky štěstěny radikálně vychýlil. Pustošivá válka probíhala se střídavým štěstím 37 měsíců, aby nakonec skončila s drobnými teritoriálními změnami tam, kde vypukla.

Kimův sen o sjednocení Koreje se tedy nenaplnil. Stejně tak se ovšem nenaplnil ani plán jihokorejského prezidenta I Sung-mana (u nás ho dříve psali v souladu s ruskou transkripcí Li Syn-man) sjednotit poloostrov tažením na sever. Výsledkem se stalo totální zpustošení obou částí Koreje. Na severu americké bombardéry srovnaly se zemí všechna větší města. Je nesmírně obtížné stanovit alespoň velmi přibližně počet obětí tohoto vražedného konfliktu.

Příslovečně tajnůstkářská KLDR nikdy žádné údaje o vlastních ztrátách nezveřejnila. Jihokorejské, americké a další informace se vzájemně rozcházejí. Střízlivé odhady se zmiňují o 3,5 miliónu mrtvých. Podle OSN zahynulo 316 579 severokorejských vojáků. Podle Dvorchakovy knihy Korejská válka 1950–1953 ztratila KLDR 620 264 vojáků (214 899 mrtvých, 101 680 pohřešovaných a 303 685 raněných). Zůstává ovšem záhadou, jak mohli dospět k tak záviděníhodně přesným cifrám. Počet obyvatel KLDR klesl z 9,6 miliónu v roce 1949 na 9,3 miliónu roku 1956.

Idea čučche a permanentní čistky

Kim Ir-sen, jenž za korejské války zastával funkci vrchního velitele Korejské lidové armády, založené 8. února 1948, publikoval v prosinci 1955 stať O odstranění dogmatismu a formalismu a upevnění zásady čučche v ideologické práci. Původní význam pojmu „čučche“ je „subjekt, subjektivní“ a v KLDR je vykládán jako „postoj, kdy při uskutečňování revoluce a výstavby jsou obecné principy marxismu-leninismu uplatňovány tvůrčím způsobem s přihlédnutím ke konkrétní skutečnosti vlastní země, vlastním historickým podmínkám, vlastním silám, tradici apod., což znamená posuzovat věci z vlastních hledisek, pod zorným úhlem a v zájmu úplného dovršení korejské revoluce“.

Kim Ir-sen postupně vybudoval neuvěřitelný, v podmínkách západní civilizace nepochopitelný kult vlastní osobnosti, před nímž bledlo i pověstné zbožšťování Stalina, jak se čtenáři mohou přesvědčit ve fotogalerii. Své skutečné i potenciální odpůrce a konkurenty nemilosrdně likvidoval. Roku 1958 zahájil kampaň čchŏllima (okřídlený kůň jako symbol rychlého tempa socialistické výstavby ve válkou totálně zničené zemi).


Podívejte se na propagandistické obrazy ze života Kim Ir-sena:


Jelikož v KLDR nikdy neproběhl ani náznak jakéhosi „pražského jara“ z roku 1968 a země jitřní svěžesti je patrně nejutajenějším státem světa, je zhola nemožné vyčíslit vědecky přesně počet obětí Kimova bizarního režimu. Nicméně existuje hrubý odhad, že koncem padesátých let minulého století byly během čistek v Korejské straně práce popraveny nejméně tři tisíce lidí.

Počátkem devadesátých let strádalo v koncentračních táborech zhruba 150 000 vězňů. Podle odhadů zahraničního tisku postihly represe v KLDR přes tři milióny lidí. Je však třeba zdůraznit, že tyto informace zpravidla pocházejí z jihokorejských zdrojů, které jsou asi tak spolehlivé jako severokorejské údaje týkající se Korejské republiky, takže nezaujatý pozorovatel k nim musí přistupovat s krajní ostražitostí.

Mezi Čínou a SSSR

Kimova KLDR přes své odlišnosti tvořila součást socialistického tábora. Po vypuknutí vleklé vietnamské války Kimův režim už roku 1966 vyjádřil ochotu poslat Vietnamské demokratické republice na pomoc vojenské jednotky. Severokorejští letci bránili VDR.

KLDR byla sice odkázána na pomoc bohatších a vyspělejších států východního bloku, čínská forma budování komunismu jí však byla zjevně bližší než model nastolený v evropských socialistických státech. Kimův režim podporoval obludnou hrůzovládu Rudých Khmerů v demokratické Kambodži, což SSSR a jeho spojenci nesli velmi nelibě.

Věčný prezident 

Osmadvacátého prosince 1972, po vydání nové ústavy, se Kim Ir-sen stal prezidentem KLDR (po své smrti věčným). Pyšnil se několikanásobným titulem hrdina KLDR. Vymysleli pro něj speciální hodnost velký maršál (na „pouhého“ maršála jej povýšili už v roce 1953). Roku 1973 obdržel Československý řád bílého lva s řetězem.

Osmého července 1994 Kim Ir-sen ve věku 82 let zemřel. Jeho nabalzamované tělo spočívá v mauzoleu v hlavním městě Pchjongjangu a jím založená dynastie vládne KLDR železnou rukou dál.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,690
21,740
28,720
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře