Hulvátství a neschopnost: Česká ambasáda v Japonsku kardinálně selhala | Reflex.cz
reklama
nahoru
Píšete nám

Hulvátství a neschopnost: Česká ambasáda v Japonsku kardinálně selhala

Dominika Janigová29. března 2011 • 09:22
Hulvátství a neschopnost: Česká ambasáda v Japonsku kardinálně selhala
foto: Profimedia.cz

Stačí vám chvilka, abyste si zvykli na japonskou přívětivost, úslužnost a obětavost. O to větší je vaše rozčarování, když jde do tuhého a vy dostanete za uši „přívětivostí“ po česku.

reklama

 

Když 11. března udeřila na severovýchod Japonska tsunami a vyžádala si tisíce mrtvých, procházela jsem se zrovna s kamarádkami po krásném parku s chrámy na okraji Kjóta. Byl to paradox – z hájemství klidu a míru jsme odpovídaly známým na desítky zpráv a dotazů, zda jsme v pořádku a živé.

 

 

 

Po návratu do Tokia o tři dny později už nám tak lehko nebylo: situace na severu se horšila, elektrárna Fukušima chrlila varovné zprávy ohledně radiace a země se znovu třásla. 15. března už jsme stály na letišti Narita a pokoušely se sehnat letenku do České republiky. To se ukázalo jako neřešitelný problém – ne kvůli zemětřesení, ne kvůli tsunami, ne kvůli radioaktivitě, ale kvůli ... české ambasádě.

 

„No, o ničem takovém tedy nevíme, žádné speciály nikam neletí, to zase Češi v Čechách vědí víc, než my na slovo vzatí,” hlásí rozčileně paní z ambasády do telefonu. “Jestli něco chcete, tak si pošlete oficiální žádost na náš email, jestli tam teda na tom letišti máte internet,” dodává. Takhle s námi jedná ambasáda, na kterou jsme byly odkázány ze všech oficiálních míst s tím, že to tu má celé pod palcem.

Kýženou žádost jsem poslala o pár minut později z letištního počítače; a nikdo mi na ni dodnes neodpověděl. Jiný pán z ambasády zase napsal: „Žasnu, jaké kachny se objevují.” Existence vojenských speciálů nám byla vyvrácena ve stejnou chvíli, kdy už jsme měly potvrzené časy jejich odletů.

 

 

„A co jako děláte na tokijskym letišti? Tak si chytněte první letadlo, co vás vezme, to vám přeju hodně štěstí!” zní z ambasády další odpověď na pokus o kontakt, prosbu, pomoc.

 

Nepochopte mě, prosím, špatně: mně vůbec nevadí, že jsme se do speciálů nakonec nevešly. Vadí mi, že způsob jednání ambasády byl komunikační a PR přečin na všech polích. Nemluvě o drzosti, s níž pak v Praze její zástupci prohlásili, že Češi v Tokiu opovrhli jejich nabídkou a na letiště se ani nedostavili. Když jsme po návratu do Čech zjistily, že nejsme samotné, koho ambasáda nechala podobným způsobem ve štychu, říkaly jsme si, že by bylo dobré poodhalit tu roušku i z druhé strany. Mnoho lidí o speciálech vůbec nevědělo, nebo se v zácpě ani na letiště nestihli dostat, protože jim ambasáda dala vědět s příliš malým předstihem.

 

Z Narity jsme odletěly až 16. března – s tureckými aerolinkami za něco přes sedmdesát tisíc za dvě letenky. Bez pomoci našich rodin a přátel zde v ČR bychom tam nejspíše byly dodnes - původní zpáteční letenky byly totiž také zrušené. Na Naritě jsme spaly na kartonových krabicích, cesta přes Istanbul trvala 13 hodin letu a dalších 12 hodin přes noc. Přičteme-li cestu do Prahy, dělá to 53 hodin s vědomím, že lidé, od nichž bych v krizové situaci očekávala profesionální jednání, nebo aspoň dobrou radu, se k nám otočili zády, lhali nám do telefonu, a po přistání v ČR se ještě podivovali, jak umí být Češi nevděční...

 

Takhle se česká ambasáda stará o české občany v nesnázích.

 

Doufám, že Japonsko už nikdy nepotká podobná katastrofa; a bude-li třeba někdy řešit krizové situace, aby na příslušných místech byli přívětivější lidé, než se kterými jsme se setkaly my.

Dominika Janigová


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama