"Toto je má díra. Existuje mnoho děr, ale tato je má." Máte v silnici svou oblíbenou díru? Adoptujte ji s Reflexem - a české silnice se k tobě navrátí, lide, navrátí.
Některé díry nevadí! Zeptáte-li se na díru ve zdi vězně, obyvatele NDR z let 1961 až 1989, anebo fanouška Pink Floyd, bude nadšený. Konec konců, někteří lidé žijí v nějaké té díře celý život a jsou úplně v pohodě.
Některé díry ale vadí! Jsou to ty, které jsou se zákeřnou nepravidelností rozesety po českých dálnicích, jakož i po silnicích první a druhé třídy. Intenzivně si to uvědomuju zvlášť teď, kdy se s mizejícím sněhem rodí další vymletá místa, aby se stávajícími dírami vytvořila nové „soustavy zrady“, jež likvidují nápravy, geometrii a čepy našich aut.
My, co křižujeme republiku po stále stejných, „chalupářských“ trasách, máme k díře ambivalentní vztah. Totiž kdyby „na té návsi u kostela“ anebo „na odbočce na Oujezd“ jednoho dne nebyla, asi by nás to vykolejilo stejně, jako kdyby po gorile Moje zbyla v zoologické prázdná klec.
Budu první a té příšerné díře v Kytlicích (jak je odbočka na Chřibskou), té, na jejímž dně je dekl od kanálu, a která se propadá stále hloub, dávám jméno MILDA TESAŘ. Mé jméno bude na místě jejího výskytu až do chvíle, dokud ji někdo nespraví.
Pohlédněte, prosím, na přiloženou satelitní mapku a následujete mě - najděte si tu svou díru, vyfotografujte jí a pošlete nám její souřadnice (nebo alespoň přibližnou polohu), případně i zkušenost s ní a hlavně jméno na adresu dira@reflex.cz!
Vaši díru zaznamenáme na dálniční mapu a pak už si jí můžete hýčkat v srdci, drcat přes ni s vědomím, že je vaše, a opakovat si přitom tradiční kubrickovskou modlitbu: "Toto je má díra. Existuje mnoho děr, ale tato je má."
