Stát musí platit stále více peněz duchovním. Je to však pouze jeho vina. Republika dostala sama sebe do problému, který teď kvůli své zbabělosti neumí vyřešit.
Loni musel stát přidat na platy duchovních 31 miliónů korun. Duchovní jsou totiž placeni státem. Právě kolem financování církví, jde především o největší z nich, katolickou církev, se v minulosti vedly největší a nejdemagogičtější spory. Stačí si přečíst, co k tématu píše všelijaká internetová lůza. Církev je podle debatujících středověký spolek, který se zaměřuje především na zneužívání dětí. Co na tom, že ze všech institucí, jež kdy přišly do styku s dětmi, má církev nejmenší procento zneužívání?
Chlípný farář, to dobře zní. K tomu se přidá něco o tom, že současný papež je nacista, protože byl jako dítě v Hitlerjugend. Co na tom, že členství bylo ze zákona povinné, a kdo nenastoupil, mohl skončit v koncentráku, což by si současní kritici, kteří sami byli v Pionýru, byť jim nehrozilo nic, nikdy netroufli? A k tomu se jedním dechem dodává, že církev přišla ke svému majetku ohlupováním lidí a konfiskacemi po Bílé hoře. Přitom po Bílé hoře si k majetku přišla především šlechta a církevní statky pocházejí především z odkazů a nadací z pozdější doby. Ale i kdyby to bylo jakkoli, jde o majetkový stav, jaký tu existoval těsně před příchodem komunistů k moci. Co bylo ukradeno, mělo by se vrátit. Ostatně kdybychom právo na majetek posuzovali podle toho, jak ho někdo před několika sty lety nabyl, museli bychom zrušit veškerý osobní i státní majetek, protože tam je to loupež za loupeží, takže jako argument to asi neobstojí.
Pokud si někdo naříká, že stát musí platit duchovní, je třeba připomenout, že si za to stát může sám. V roce 1950 zabavil církevní majetek s tím, že z jeho výtěžku bude církve platit. Tak tomu pak bylo po celá desetiletí, ale tak, že stát platil mizerně. Byl to (komunistický) stát, jenž nechal zdevastovat neuvěřitelné množství památek a uměleckých děl, který nechal zdevastovat fungující hospodářství, kdo má na svědomí nejspíše miliardové škody, pokud se dá vůbec nějak vyčíslit, kolik stojí zničené životy a zdraví lidí. Občas mi někdo vytýká, že když jde o dobu komunismu, nemluvím o hodnotách a všechno přepočítávám na cenu chleba. Dělám to ale jen proto, že tomu snad bude rozumět i ta zabedněnější část populace.
Tento nyní již demokratický stát nebyl schopen za dvacet let vyřešit problém financování církví. Kolem celé věci rozjela neuvěřitelnou demagogii především levice. Komunistům se nikdo nediví, ale nesmíme zapomenout, že značná část členstva sociální demokracie je tvořena bývalými komunisty, a co se v mládí naučíš ...
Fakta jsou taková, že majetek církví byl poměrně střízlivě ohodnocen, úplně se vynechaly věci jako třeba ušlý zisk a splácení se rozložilo na desítky let. Nikdo přitom nepočítá s tím, že by za půl století ještě někdo dodržoval nějaké dohody. Pro církve je to risk, ale přistoupily na to. Dohoda mezi vládou a církvemi byla v historii zcela unikátní, ale bylo jasné, že přes komunisty, sociální demokracii a zhrzeného poslance Tlustého nic neprojde.
Katolická církev, jež by měla nárok na největší balík, se zřekla poměrně největší části koláče ve prospěch nekatolíků. A Paroubek stejně křičel a křičel, protože dobře věděl, že nepříliš vzdělaný lid mu bude přikyvovat a přikyvovat, hlavně ať flanďákům nikdo nic nedává. Výsledek je ten, že stát musí církve platit dál, takže ve skutečnosti, pokud to tak bude pokračovat, zaplatí nakonec v horizontu desetiletí o mnoho miliard víc. Už proto, že nemá žádnou moc stanovit, kdo je to vlastně ten duchovní, kterého platit musí. U katolíků a pravoslavných či velkých protestantských církví je to jasné, ale menší církve mohou jako duchovního nahlásit kdekoho. A ještě jeden světský argument. Protože stále platí takzvaný blokační paragraf, život mnoha obcí je přiškrcený jen proto, že jsou obklopeny církevními pozemky, na něž nelze do vyřešení restitucí sáhnout a církev je přitom jako takové nechce. Ale co, miliarda sem, miliarda tam, hlavně že se bojuje proti tmářství a lidu se to líbí. Ušetříme na církvích, ať to stojí co to stojí.
A ještě jen tak na okraj, na co peníze mají jít.
K čemu je církev dobrá? Odhlédnuto od náboženství, které je samozřejmě to hlavní, je možné aspoň odpovědět na to, co církev dobrého pro Evropu udělala. Takže: V době zmatku po zhroucení Římské říše zachovala dědictví antiky, což v praxi znamená třeba právo a organizační strukturu. Vybudovala systém nemocnic a univerzit. Byla to církev, kdo vytvořil systém, kdy je přes různé excesy oddělena moc oltáře a trůnu, takže nám nehrozí to, co se děje v islámských zemích. A pokud jde o nás, když v Praze řádil mor, byli to jezuité, kdo se staral o nemocné, a mnozí za to zaplatili životem. Bez kněží je těžké si představit národní obrození. Byli to duchovní, kdo končil v koncentračních táborech za nacistů i komunistů, zatímco ti, kdo dnes mluví o prohnilé církvi, v téže době někde vesele kolaborovali.
Vraťte majetek církvím. A komu se to nelíbí, ať si uvědomí, že až se příště bude krást, může dojít i na něj. Protože jak se začne krást, nebere to konce, začne se od církví a skončí se u Pepy ze Lhoty.
Zaujal vás tento článek? Podpořte nás v anketě Křišťálová Lupa 2010 v kategorii Média - všeobecná. Děkujeme.
