Plánují si vznik dítěte bez parnera racionálně a pečlivě. Jedna z nich mi ukázala Projekt "Děcko" v excelové tabulce. Jsou hladové po mateřství, ale po svém. Nejdřív se zbaví kamarádů, kteří je jen tahají do baru; přijít k dítěti po pár sklenkách na kuráž už zkusily - a nic. Opraví si byt, spočítají náklady. Obklopí se "novými"lidmi, kteří je budou mít rádi i s miminem. Nezanášejí si hlavu ani srdce nesmyslnými avantýrami. A pak - jdou na TO.
Mluvila jsem s pěti ženami, co mají – nebo chtějí mít – dítě za každou cenu. Pokud tyhle „nedobrovolné revolucionářky“, jak jim sociologové někdy říkají, mají něco společného, pak je to tvrzení, že chtěly dítě odjakživa. Tak moc, že už nemohly ani rozumně uvažovat. „Chtěla jsem TO hlavně rychle!“ vykřikla na mě při rozhovoru jedna z nich, pětačtyřicetiletá matka, která TO přinesla s sebou; rozumějte ročního syna vzniklého z darovaného spermatu „jednoho kamaráda“.
Ženy, jež se pro kategorii svobodná matka rozhodly samy, jsou různé. Některé jsou krásné a některé méně, některé chlapi moc nezajímají, pro jiné byl dobrý partnerský vztah prioritou, a přesto nevyšel.
Žijí mezi námi v anonymitě, protože „o TOM“ nikomu nevyprávějí. Zdaleka ne všechny jsou za vodou, jak se může na první pohled zdát; i ony se často musejí snažit, aby na konci měsíce vyšly, jako každá „normální“ svobodná matka.
Vítejte ve světě, kde se o právo na dítě hlásí nejen gayové a lesbičky, ale i holky, jež prostě nepotkaly toho pravého. Toho pravého otce pro svoje dítě.
Pestrá nabídka spermií
„No a dobrý taky je, že kdyby bylo nejhůř, daruju ti jednou sperma,“ řekl mi už v prvním ročníku na vysoké škole Petr. Stalo se tak poté, co mi tajně vyprávěl, že je homosexuál. Jeho nabídku jsem tehdy, na začátku devadesátých let, brala jako postpubertální žert ze světa sci-fi.
Jak vidíte, ukazovací zájmeno rodu středního může v moderní době označovat leccos: sperma, embryo i svět bez mužů.
Za „matku zakladatelku“ českých dobrovolných svobodných matek bych považovala dnes padesátiletou ženu, jíž budeme říkat třeba Julie. Popsala mi svoji anabazi: „Pokud chcete mít v Česku dítě sama se sebou, nezbývá než TO nějak zaonačit. Zajít do spermobanky nebo do centra asistované reprodukce s někým, kdo bude předstírat, že s vámi žije. Jenže ve skutečnosti bude jenom kamarád. Tenhle systém ale rozhodně nedoporučuju. Po narození syna se můj kamarád úplně zbláznil, že prý je mu syn podobný, což tedy byl, a že ho chce vychovávat se mnou. Začal si dělat nároky, hádali jsme se o víkendy, chtěl s ním jezdit na dovolené. Byla z toho léta tahanic, celou situaci jsme nezvládli – právně ani lidsky.“
Bohaté, vzdělané, chytré
Jak vidíte, moc toho o nich nevíme. Psychologové tyhle ženy popisují jako starší, nezávislé, s vysokým sebevědomím a schopností tolerovat frustraci, často se stabilním zázemím vlastních rodičů, ovšem s tím, že nezřídka taky pocházejí z tak trochu komplikovaných rodin.
Tak to by na těch pět, co znám, sedělo přesně. Říká se jim taky někdy „choice moms“, i když moc možností, jak se stát matkou, nemají. Jenom čtyři.
Které to jsou, se dočtete v novém Reflexu č. 9, který vychází ve čtvrtek 3. března 2016
